V šedých tónech
Ruta Sepetys
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/489582/bmid_v-sedych-tonech-U7T-489582.png
5
3913
3913
Přemýšleli jste někdy o tom, jakou cenu má lidský život? To ráno měl ten bráškův cenu kapesních hodinek. Píše se rok 1941. Lině je patnáct let a těší se, že po prázdninách půjde na uměleckou školu. Jednoho večera ale k nim domů vrazí sovětská tajná policie a společně s její matkou a malým bráškou ji odvlečou pryč. Čeká je deportace do pracovních táborů na Sibiři. Lina se musí naučit bojovat o život, přijímat obtížná rozhodnutí, spolknout ponižování a bití a hlavně nenechat se zlomit, udržet si vlastní lidství. A to se jí daří díky rodině a také lásce k výtvarnému umění.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2022 , CooBooOriginální název:
Between Shades of Gray, 2011
více info...
Přidat komentář
Opravdu krásná knížka. Člověka donutí přemýšlet, a i když jsem ji přečetla za den, budu na ní myslet ještě dlouho. Je těžko uvěřitelné čemu lidé museli čelit a v jakých podmínkách žili. Velmi doporučuji, možná by někomu mohla otevřít oči o trochu víc.
A pokud patříte k těm, které zajímá jestli je tam nějaká romantická linka tak nebojte, je tam ;) ale pochopitelně je tam spíš vedlejší
Před touto knihou jsem četla Mischling... a byla jsem z toho dost otrávená... takto jsem přistoupila i k této knize, avšak záhy se vše otočilo...
Tahle kniha mi ukázala jaké velikánské mezery mám...Znám plno detailů o nacistickém Německu... Vyhledávám tuto literaturu, ale že se dělo v Rusku to samé? a co v Rusku v Litvě? To jsem absolutně netušila a mám velké mezery
Věděla jsem, že nežádoucí lidi odsouvá rudá armáda na Sibiř, avšak jsem nevěděla, že si zcela podmanila Litvu, Estonsko a Lotyšsko ani, že se pak začali o to přetahovat s Hitlerem, myslela jsem, že se jen přetahovali o Polsko a tam pak vzniklo to, že rudá armáda vstoupila do války s nacisty
Kniha je velmi poučná a ukazuje, že nemusí stát "sprchy" a míti cyklon B, abyste se k lidem chovali jako hyeny. Kniha je věcně a hezky psaná z pohledu dospívající dívka, avšak ve srovnání s právě s Mischling není ukňouraná. Pro mě absolutním šokem bylo, že zde strávili (na Sibiři) 12 let, 12 let něco neskutečného a, i když jim pak vrátili na mapy Litvu, tak o tomto museli mlčet, jinak by je čekala kulka a Litevčani? Nezazlívají to Rusům... Neskutečně smekám před jejich charakterem a celkově před jejich laskavostí, která se v knize neustále zobrazuje, Litevčané jsou asi velmi laskaví a milující lidé....
Nemohu dát jinak než 100%! Parádní kniha a mnoho mě naučila a budu dál hledat podobnou literaturu...
Silná kniha!
Pro mě o to zajímavější, že o tomto úseku dějin jsem prakticky nic nevěděla - a to je špatně!
Přijde mi, že člověk (a většina literatury) se v tomto období zaměřuje především na Hitlera a osudy Židů a toto neméně závažné téma Pobaltí a Stalina zůstává v pozadí...
V první části knihy jsou ještě postavy tak naivní, nechtějí si připustit, co je čeká... a asi dobře, že to nevěděli... Bože 10-15 let na Sibiři za takových podmínek?! Vždyť to nejde přežít..!
SPOILER: "...je těžší umřít, nebo být ten, kdo přežil? Bylo mi 16, sirotek na Sibiři, ale tohle jsem věděla. Zrovna o tomhle jsem nikdy nepochybovala. Chtěla jsem žít. Chtěla jsem vidět brášku dospět. Chtěla jsem znovu vidět Litvu... Chtěla jsem si přivonět ke konvalinkám pod oknem..."
Druhá kniha od autory - četla jsem již Sůl moře - a opět nezklamala. Nádherný smutný příběh, plný utrpení a bolesti ale i lásky a naděje. 5*
Po přečtení posledních slov dojde dech.., dojdou slova, protože snad žádné nedokáže vystihnout myšlenky, které běží hlavou. Děsivý příběh na pozadí skutečných událostí o temné historii, o které se moc nemluví, o které se téměř nic neví..
Děsivý děj, o kterém všichni víme, že to tak bylo. Takových knih je třeba, aby si všichni uvědomili, jak může být politika některých jedinců nebezpečná.
Docela dobře se četla, ale rozhodně nebude patřit do mých nej a současně si myslm, že jsou jiné s tou tématikou, které jsou zpracované lépe.
Krásná, ale hrozně smutná knížka. Na konci jsem brečela. Byl to opravdu silný příběh.
Smutné vyprávění, jak to v té době vlastně bylo příšerné a co si ti lidé museli vytrpět, přičemž vás to nenechá chvíli v klidu a musíte nad vším přemýšlet! V určitých částech děje jsem měla i husí kůži, nebo jsem musela i protáčet oči! A konec mě dostal nejvíce! :)
Krásná kniha která se čte doslova jedním dechem. Vždy žasnu jaké peklo dovedou lidé připravit jiným lidem.
Nemůžu si pomoci, na mě tato kniha tak silně nezapůsobila. Ano, líčení krutých událostí je smutné. Postavy na mě ovšem až na pár světlejších okamžiků působí nevýrazně, třeba postava maminky je mi velice sympatická, ovšem i po dějové stránce to je prostě slabší.
Možná jsem tématikou druhé světové války trochu přehlcená, nicméně už asi v desáté knížce čtu o podobných válečných křivdách, hrůzách a situacích, což k zajímavému románu nestačí . Je to román beze šťávy, tentokrát mi to nadšení ze Sepetysové minulo.
Za mě literární průměr, což je vzhledem k tématu docela škoda.
Drsný příběh o tom, co se opravdu dělo za hrůzy. Nikdo z nás si noc takového nedovede a nechce představit, že by zažil.
Nemám rád tento druh literatúry a do čítania sa musím vždy vyslovene nútiť. Je to preto, že mám rád knihy a príbehy veselé, vtipné, povzbudzujúce, plné technológií, viery v šťastnú budúcnosť, povzbudivé, jednoducho niečím pozitívne. Na opačnom konci sú knihy smutné, depresívne, ponuré, bez viery v dobro človeka, plné odriekania si, skrátka negatívne. Kniha Medzi odtieňmi sivej patrí do druhej skupiny kníh a s mojou povahou mám s takýmito knihami problém. Prečítam, aby som mal prehľad aj o temnej histórii ľudstva a snažím sa zabudnúť, avšak to nejde. Verím len v to, že ľudstvo bude mať dosť rozumu na to, aby si budúcnosť pripravilo tak, aby bola veselá, pozitívna ... len si tým nie som istý, pretože úroveň IQ na Zemi je dlhodobo konštantná, len počet ľudí narastá.
Jsem ráda, že autorka tuto knihu napsala a tím poukázala na hrůzy 2. S.V. ze sovětské strany, které jsou většinou opomíjeny a potlačovány, je dobře , že se takhle dostaly do podvědomí lidí. Knížka ve mně vzbudila uvědomění, jak velmi těžká, krutá a nespravedlivá byla tato doba.
Šokující bylo pro mě závěrečné zjištění, že Lina se vrátila ze Sibiře zpět domů až roku 1954 ( devět let po ukončení války), což mi přijde naprosto šílené!!!
Příběh Liny, patnáctileté slečny, která je v roce 1941 odvedena spolu s rodinou ze své rodné Litvy a je umístěna v pracovních táborech a dostane se až na Sibiř.
Odvedení lidé se musí naučit bojovat o život, spolknout ponižování a bití a hlavně se nenechat zlomit a udržet si vlastní lidství.
Velice silný příběh a pohled na druhou světovou válku zase trošku z jiného úhlu. Od autorky jsem nedávno četla knihu Sůl moře, která se mi moc líbila. Obě knihy jsou psané velice podobným způsobem, který Vás chytne u první stránky a nemůžete knihu odložit dřív, než ji dočtete.
Ač jsou v knize popsány různé hrůzy a utrpení, není to tu tak děsivě vylíčeno jako v jiných knihách o válce (alespoň mně to tak připadalo) a můžou si knihu přečíst i trošku slabší povahy, ale samozřejmě nečekejte pohodový a oddechový román.
Určitě všem doporučuji k přečtení.
Je to opravdu strhující příběh lidské nezdolnosti. Hlavně odhalení tajemství hrůz a osudů mnoha lidí
Další z knih, které jsou plné bolesti a utrpení. Ale také naděje, víry a laskavého ducha. To jsou hlavní atributy, kvůli kterým mám tyto knihy tak moc ráda. Nikdy nepochopím, že se toto mohlo dít. Kniha je napsána velice poutavě, čtivě a uvěřitelně. S hlavní hrdinkou Linou, prožijeme velice detailně zhruba 8 měsíců, ale potom přijde střih a máme zde pouze kratičký doslov. To byla škoda, ten závěr by si zasloužil větší útok na city a detailnější zpracování. Audioknihu čte velice dobře paní Marie Štípková.
Neuvěřitelný příběh plný bolesti a hrůzy druhé světové války. Dala bych přečíst všem, kteří si stěžují, že se mají v této době špatně...
Autorovy další knížky
| 2013 |  V šedých tónech |
| 2016 | Sůl moře |
| 2020 | Mlčící fontány |
| 2014 | Potrhaná křídla |
| 2022 | Musím tě zradit |
Patřím ke generaci, která měla v učebnici dějepisu fotku J.V.Stalina přes celou stránku. Ve výtvarce jsme pravidelně kreslili Auroru a tanky Rudé armády osvobozující Prahu. Až do revoluce jsme sloužili velkému bratrovi. A potom se najednou ukázalo, že všechno bylo jinak. Inteligence, vědci, umělci a další nepohodlní po tisících zmizeli v pracovních táborech i s celými rodinami. V nelidských podmínkách živořili desítky let, pokud přežili. Jenom proto, že si to tak politikové diktátoři přáli. Je potřeba víc takových knih, aby si lidé uvědomili, jak je svoboda křehká.