V zajatí prílivu
Joanne Harris
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/104183/v-zajati-prilivu-104183.jpg
4
59
59
Malý bretónsky ostrov Le Devin má tvar podobný postave spiacej ženy. V hlave má dedinku Les Salants, zatiaľ čo prosperujúcejšie mestečko La Houssiniére leží na jej nohách. Túto vzdialenosť možno prejsť za hodinu, no v podstate majú k sebe veľmi ďaleko, pretože medzi nimi vládne odveká nevraživosť. Súperia o jedinú pláž ostrova, ktorá je zároveň hlavným zdrojom príjmov. Obyvatelia Les Salants hovoria, že keď pobozkáte nohy ich patróna a trikrát si odpľujete, niečo, čo ste stratili, sa vám vráti. A tak sa Madeleine, ktorá vyrástla na ostrove, vracia po desiatich rokoch z Paríža. Toto miesto ju priťahuje a nikdy sa nikde necítila doma, len tu. Hoci bola Madeleine dlho preč, zakrátko sa spojí s ďalšími stratenými dušami mestečka do boja o prežitie a záchranu. No jej pokusy o premenu umierajúcej komunity má nepredvídané následky. Spolu s dedinkou Les Salants ožívajú aj tragické udalosti z minulosti, vrátane hrozného tajomstva, ktoré dodnes máta Madeleininho otca.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2003 , Ikar (SK)Originální název:
Coastliners, 2002
více info...
Přidat komentář
Po skvělé knize Gentlemani a hráči mírné zklamání, i když prolog mě navnadil:
"Ostrovy jsou jiné. Čím menší je ostrov, tím pravděpodobnější to je. Podívejte se na Británii. Člověka by ani nenapadlo, že by ten úzký pruh země mohl přinést tolik různorodosti. Tolik protikladů. A všechny kráčí pospolu, jako opilí demonstranti, kteří si dosud neuvědomili, že hlavním důvodem jejich stížností jsou oni sami. Ostrovy jsou průkopníci, odtržené skupinky, rebelové, nespokojenci, přirození izolacionisté. Jak říkám, jiné."
Příběh samotný není špatný, ale přesto mi tam něco chybělo, nebo naopak přebývalo? Komunita Les Salants, znepřátelené rodiny, nevyjasněné vztahy sourozenců, osudy všech ovlivněné obklopujícím mořem a "všechno se vrací", jak už bylo řečeno v komentáři Allysa 1985. Takže jsem ráda, že znám další knihu J. Harrisové, ale nebude patřit k těm, které mě silně oslovily.
Opět skvěle vylíčená atmosféra a postavy, tentokrát z malého ostrova. Boj mezi uchováním tradičního způsobu života a agresivní modernizací a byznysem, ať už o to obyvatelé stojí nebo ne. Příběh o tom, že minulost nás pronásleduje a všechno se vrací, ale zároveň je tu vždy naděje na lepší budoucnost.
Mírné zklamání mi přinesl konec, byl zbytečně překombinovaný a působil na mě spíš jako z telenovely.
Na začátku mě to moc nechytlo, ale postupně se to zajímavě rozjíždělo a ten konec mě opravdu překvapil a velmi jsem jej prožívala.
Musím tedy upřímně říct, že pro mě byla tato knížka zklamáním. Od začátku jsem se nějak nemohla naladit na obvykle příjemné vyprávění J.Harris. Děj se dal jednoduše předpovědět, propracované byly pouze hlavní postavy, zbytek mi splýval v jedno, závěrečný otevřený konec mi také přijde trochu zbytečný...
Líbí se mi jak Joanne Harrisová vypráví příběhy... tetelím se blahem, když se začtu do její knihy.
Slaná vůně přílivu je příběh obyčejných lidí, kteří bojují o každý svůj den s přílivem, mořem, počasím, nepřáteli z druhé strany ostrova, vlastními sousedy a bratry a hlavně sami se sebou. Démoni minulosti ovlivňují každého a na ostrově Les Salants je jich až až. Jsou všude a stále přítomní a vy jako návštěvník, který na ostrov vstoupí, na ně začnete věřit po prvních pár stránkách. Je to kniha o naději a o tom, jak je někdy těžké si ji udržet a jak je důležité ji druhým vnuknout, pokaždé, když k tomu dostanete příležitost. O tom, že život není peříčko, ale je pestrobarevný, okouzlující a pomíjivý, jako barevné peří vzácného cizokrajného ptáka... Moc pěkné čtení.
Od J. Harrisové zatím nejslabší kniha. Děj předvídatelný a pokud by neměla svoji úžasnou schopnost poutavě vyprávět, sklouzla by její kniha do dalších v oddělení červené knihovny. Evidentně lépe jí jdou knihy vytvořené její fantazií, než ty tvořené vzpomínkami.
Nádherně popsaná Francie a okolí příběhu a lidí co prožívají člověk by tam hned jel.
Autorovy další knížky
| 2004 |  Čokoláda |
| 2007 | Ostružinové víno |
| 2008 | Krysařovy střevíce |
| 2008 | Znamení run |
| 2022 |  Jiná třída |
Jsem příjemně překvapená. Čekala jsem úplně jednoduchou červenou knihovnu, tu jsem sice dostala, ale bylo to mnohem poutavější, než jsem očekávala. Sice jsem měla celou dobu zmatek ve vedlejších postavách, ale vlastně to ničemu nevadilo. Užila jsem si ji. Na dovolenou, či na dlouhý zimní karanténní večer doporučuji!