Válčil jsem v poušti
Richard Zdráhala
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/23388/bmid_valcil-jsem-v-pousti-z3p-23388.png
4
35
35
Naši vojáci nebojovali za 2. světové války jen v Anglii a na východní frontě, ale i v Severní Africe jako součást cizinecké legie. Podle rukopisné pozůstalosti zpracoval František Fajtl.
Přidat komentář
Vůbec nechápu tak nízké hodnocení. Kniha je sice napsaná rázným a jednodušším vojenským stylem, ale to mi právě vyhovuje. Autor hezky popisuje své působení v předválečné armádě a jeho odchod do zahraničního odboje a ke Svobodným Francouzům. Jen škoda, že se k knize nedozvíme, jak probíhal autorův život po válce po válce.
Napínavá autobiografie dělostřeleckého důstojníka, který se po útěku z nacisty obsazené vlasti dostal do francouzské Cizinecké legie. Účastnil se bojů v severní Africe včetně legendární bitvy o Bir Hakeim, osamělou oázu v poušti, kde Legie čelila mnohonásobné přesile Němců, pod velením obávaného maršála Rommela, Lišky pouště. Pro zájemce o historii Druhé světové války povinnost přečíst!
K této knize jsem se vrátil po nějakých 20-ti letech. Jak psali jiní přede mnou, kniha je zajímavá, že se jedná o vzpomínky dělostřelce, nikoliv letce. Pokud vím, tak jsem nikde jinde nečetl vzpomínky na studium ve vojenské akademii v Hranicích, což je určitě veliké plus této knížky. Za mě ani po těch dvaceti letech neztratila knížka svůj půvab.
Jak píše kolega pode mnou, osnova knihy sestává z klasiky - předválečný výcvik, okupace, odchod přes Polsko do Francie, služba v Cizinecké legii. Nicméně pro mě je kniha zajímavá už tím, že tentokrát je z pohledu dělostřelce a nikoliv letce, jako u většiny případů (byť jsem letecký fanda, ale kolikrát si jsou ty vzpomínkové knihy podobné jako vejce vejci), a dále je dle mého psaná docela čtivě a zajímavě, žádná suchá učebnice dějepisu. Pro mě nejzajímavější částí je autorův podrobný popis výcviku, studia na vojenské akademii a služby u dělostřeleckého útvaru v předválečné československé armádě. Ani následující části však nejsou nudné. Fandům historie a vojenství mohu s klidným svědomím doporučit.
Okupace ČSR Německem a pak jako u spousty jiných knih - např. Fajtl- popis cesty z republiky přes Polsko, Slovensko, Maďarsko.... a tento kadet dělostřelectva skončil v Cizinecké legii na severu Afriky v "pevnosti" Bir Hakejm jako předpolí Tobrůku. Kromě cesty z ČSR do Afriky si můžete vcelku přehledně pročítat válečné dění této pevnosti den po dni, něco o životě v ní, noční ústup a pobyt v zajateckém táboře Colditz, o kterém už bylo také mnoho napsáno. Kniha tak moc čtivá není, ale kdo si chce dát dohromady přehled o africkém válčení nebo tažení Afrikacorpsu, popis téhle pouštní epizody by mu chybět neměl.
Koho zajímá historie bude spokojen.Popis tak trochu jiné války...v poušti.
Zajímavé, poutavé čtení.Doporučuji přečíst.
Válčil jsem v poušti
Tuto knihu jsem kdysi z náhlého popudu koupil v bazaru. Zlákalo mě téma, jakkoli jméno autora mi nic neříkalo. Ale knihu jsem brzy odložil do své knihovny s tím, že si ji někdy příležitostně přečtu a prakticky na ni zapomněl. Na knihu pomalu sedal prach. Až letos na mě náhle vykoukla z regálu a řekla si o přečtení, takže mi nezbylo než po ní sáhnout.
Z předmluvy jsem se dozvěděl, že kniha vyšla až poté, co se jí ze Zdráhalovy pozůstalosti chopil František Fajtl, který knihu zpracoval a připravil k vydání.
Autor čtenáře provede svým poněkud pohnutým armádním životem z období od konce tzv. první republiky, přes obsazení ČSR, útěk do Anglie, boje v severní Africe, zajetí, věznění v Německu až po konec války. Autor píše poutavě, ale velmi civilně (Je zde patrný Fajtlův rukopis).
Kniha není žádným pečlivě vystavěným románovým dílem, ale přesto mě zaujala. Možná právě proto, že je psána střízlivým stylem, tak působí ve srovnání s podobně tematicky laděnými romány jistým zvláštním kouzlem. Je zde velmi mnoho cenných faktografických informací a rovněž je zajímavé číst peripetie spojené s odhodláním bojovat i přes nepříznivý válečný vývoj za svobodu vlasti. Je i jistým povzbuzením vidět, že nemálo mužů nasazovalo život v době, kdy vůbec nebylo jisté, že válka dopadne pro Německo a jeho spojence špatně.
Škoda, že kniha náhle končí bezprostředně po osvobození zajateckého tábora na zámku Colditz, v němž byl autor internován. Zajímalo by mě, jakým směrem se ubíral jeho život a jak R. Zdráhala nahlížel další události od r. 1945. To by ale bylo téma již pro další knihu.