Valdštejn

27.11.2022

Alfred Döblin byl na toto své dílo tak tuze pyšný, že, i když byl --Valdštejn-- přijat vcelku kladně, r. 1921 vydal kritiku svých kritiků. O to hůře se cítím, když i já mám proti tomuhle dílu své výčitky.
S třicetileté války docela stírá náboženský aspekt, jenž podle něho byl v oné válce vedlejší k zájmům mocných. Každá mocný šlechtic, prelát a vojevůdce je součástí barvitého obrazu krve, hladomoru a války.
Vůbec čtení knihy bylo těžké pro tu roztržitou změť, na začátku vskutku hroznou, bohužel však i nadále docela nesnesitelnou. Každá kapitola opakovala vlastně totéž a totéž, že to byla změť nejen nepřehledná, nýbrž i poněkud nudná. Místy je ovšem člověk rád, že se tou spletí prodral k částem zajímavým. Obzvláště mě zaujal rozklad Ferdinandova ducha.
Doporučil bych zřídka a málokomu.

11.06.2022

Klasická četba

20.07.2020

Čtenářsky velmi těžký a nepřístupný román. Když ale přistoupíte na autorova pravidla, budete číst s vědomím, že tady vás nikdo za ruku vodit nebude, najednou se vám příběh odhalí v celé své kráse.
Příběh podivuhodného vojevůdce a politika Albrechta z Valdštejna, císaře Ferdinanda Druhého, kardinálů, dvorních radů, plukovníků, sedláků, mlynářů i posledních žebráků. Bojuje se o moc, peníze a náboženství. A na zemi vyjíždějí čtyři jezdci z apokalypsy. Válka, hladomor, smrt, nemoci.
Na zakladech skutečných historických událostí Döblin vystavěl mohutý, expresivní, magický historický román. Tam kde se autor nejvíce vzdálí od historických faktů, je kniha nejlepší. Hranice hoří, krajinou se potulují čerti a vy cítíte, že tam jste. V době Třicetileté války.

08.07.2018

Když se člověk prokouše nepřehledným začátkem a zvykne si na neobvyklý styl psaní, příběh jednoho z nejmocnějších Čechů své doby, ať už se tak stalo z dobře míněných důvodů či naopak, poměrně čile plyne a občasné googlení historických souvislostí rozhodně není na škodu.

06.03.2018

Kniha je výjimečná. Je ovšem třeba znát historické souvislosti, události a postavy. Na počátku to bylo těžké, ale potom jsem se začetla a dočetla až do konce.

28.11.2012

Döblinův Valdštejn je po všech stránkách výjimečná kniha. Jde o "döblinovsky" expresivní historický text celkem slušného rozsahu sedmi set stran (českého vydání). V lecčems se podobá nedávno vydané autorově trilogii Amazonka (viz recenzi na iLiteratuře: http://iliteratura.cz/Clanek/30279/doblin-alfred-amazonka). I u ní jde o historickou látku se silným eschatologickým rámcem, který se ovšem na hony drží od nepříjemného moralizování. Valdštejn je však na rozdíl od Amazonky ještě o něco méně čtenářsky přístupný (přičemž již Amazonka je poměrně náročná). Döblinova poetika pracuje s obrazností hodnou pláten Hieronyma Bosche. Peklo třicetileté války tedy pojímá jako velkolepé divadlo intrikářské politiky, nízkých pudů, vraždění a náboženských vášní. V textu se objevuje velké množství postav a místopisných názvů (mnoho z nich jen jednou v rámci nějakého výčtu), přičemž autor "vysvětlováním" historického pozadí čtenáře nijak nevede. Vzniklý chaos ovšem patří k jedinečnému zážitku, jenž Döblin svojí freskou zprostředkovává. V příběhu se navíc místy objevují i metafyzické pekelné bytosti (čerti pobíhající krajem a působící zmatek a děs okolních obyvatel), ovšem v jistém parodickém rámci je s nimi nakládáno bez metafyzické bázně či údivu. Vzbuzují děs, hrůzu a zmatek, ale lidé jakoby na ně byli zvyklí - tvoří nedílnou součást jejich náhledu na svět, v němž žijí. Lze je samozřejmě brát také coby metaforické bytosti, čili personifikaci zla, moru a války. Lze se domnívat, že právě tyto prvky jsou příčinou občasného označování Alfreda Döblina coby autora "magického realismu", jak se objevuje např. v anotaci českého vydání Amazonky (Barrister a Principal).

Jak se lze dočíst v Trávníčkově knize Příběh je mrtev?, sám Döblin, jenž patří mezi zásadní autory německé literární avantgardy, popisuje svůj styl takto: "Namísto tradičního vyprávěného příběhu a psychologické motivace jednání postav by měl nastoupit kinostyl - přímý, jasný, ve svižném tempu odvíjený." A také: "Vypravěčský nepořádek (Erzählerschlendrian) nemá v románu žádné místo; nevypráví se, ale staví. Vypravěč má stavitelskou znalost. Úsečnost, slovní úspornost je nutná..."

Tato charakteristika poměrně dobře sedí právě na rozsáhlý román Valdštejn. Pokud vás zajímají historické souvislosti a chcete číst knihu ze studijních důvodů, doporučuji raději sáhnout po jakékoliv relevantní učebnici historie nebo si najít příslušná hesla na Wikipedii. Síla Alfreda Döblina tkví v něčem jiném. Autor zcela v duchu uvedeného citátu minimalizuje vhled do duševních pochodů postav, na rozsáhlé textové ploše sledujeme především nekonečná líčení dění, jež jsou popisována expresivně, ale také zcela věcně. V duchu onoho "kinostylu" autor například ve výčtech často vynechává spojky (asyndeton).
Pokud bych chtěl Döblinova Valdštejna přirovnat k nějakému současnějšímu románu - z hlediska obraznosti, tématu i obtížnosti - pak bych uvedl nejspíše oceňovaný román Cormaca McCarthyho Krvavý poledník. I ten je ostatně svou obrazností přirovnáván k práci Hieronyma Bosche.