Valdštejnové - Závisti navzdory
Pavel Juřík
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/530860/bmid_valdstejnove-zavisti-navzdory-65d1b73ec6e2a.jpg
4
6
6
Valdštejnové dali českým zemím dlouhou řadu významných politiků, vojevůdců, diplomatů, církevních hodnostářů nebo mecenášů. České dějiny tak jsou i dějinami tohoto rodu. Beze sporu nejvýznamnější osobností rodu je Albrecht z Valdštejna (1583–1634) vévoda frýdlantský a mimořádně úspěšný vojevůdce třicetileté války, který se stal osobností celoevropského významu. Jeho pád a vražda v Chebu roku 1634 neovlivnila jeho příbuzné a Valdštejnové byli i nadále důležitými členy zemské nebo císařské vlády. Z řady významných osobností Valdštejnů připomeňme nejvyššího purkrabího Adama mladšího z Valdštejna (1570-1638), pražského arcibiskupa Jana Bedřicha (1642–1694), hraběte Karla Ferdinanda (1634–1702) císařského dvořana a diplomata nebo litoměřického biskupa Emanuela Arnošta (1716-1789). Plzeňskou strojírnu hraběte Kristiána Vincence z Valdštejna v roce 1869 koupil Ing. Emil Škoda a vybudoval z ní jeden z nejvýznamnějších průmyslových koncernů v Evropě.... celý text
Přidat komentář
Tak to zas byl horor. Prokousávala jsem se tímto rodem , neboť mě tato kniha opět připadá chaotická. Je pravda, že vlastnili spoustu zámku, ale nějak mi při návštěvě zámku nějak unikají. Asi proto, že zanechali sice stopy, ale dlouho tu nepobývali. Ale opět je ta kniha špatně redigovaná. Takové knihy, které mají krásný obal a fotografie tak opět nezklamali korektury nebo je to chyba nakladatele a vydavatele? A ještě si neodpustím jednu poznámku: Kdyby nebyl generalismus Albrecht z Waldštejna tak by s nimi byla nuda- byli by dobrý usedlý hospodáři na svých majetkách nebo se uplatnili v církvi i politice.
Autorovy další knížky
| 2015 |  První republika 1918-1938 |
| 2014 | Encyklopedie šlechtických rodů |
| 2018 | Schwarzenbergové |
| 2013 |  Šternberkové |
| 2016 | Kolowratové |
Juříkova klasika. Zůstává samozřejmě na povrchu, starší dějiny úplně vynechává, vedlejší linie odbývá heslovitě a věnuje se jen známým osobnostem rodu od 16. do 20. století. Opisoval od kvalitních vzorů (které samozřejmě necituje), takže některé životopisy jsou detailní a čtivé, co bohužel zůstává jeho tradicí, jsou až nehorázné chyby, které by se daly eliminovat jediným kontrolním přečtením - např. na straně 95 dva synové Arnošta Josefa umírají v dětství, aby o pouhý odstavec dál zakládali dvě nové rodové linie ; Arnošt Filip se (strana 104) oženil s Marií Antonií des Fours (1772-1813) [...] a po dvou letech vdovství se roku 1815 oženil s Marií Antonií z Desfours (1772-1813), stejný portrét představuje na různých stranách dva různé Valdštejny a podobně. Nehodnotím a zájemce o Valdštejny odkazuji na knihy Jiřího Hrbka.