Poslední strážce věčnosti

31.12.2021

Válka snů je pro mě nejhorším příspěvkem do edice Moderních děl fantasy. Měl jsem co dělat, abych se tím prokousal. Autorův styl mi vážně neseděl. Hned z počátku na čtenáře vychrlí hromadu jmen a údajů, aniž by to nějak zopakoval... a pak ať se v tom všichni vyznají. Snový svět mě ničím nezaujal a přiznám se, že jsem se hodně často neorientoval v ději. Nejhorší je, že se ještě budu muset prokousat dalším dílem.

19.12.2021

Knížka je velmi dobře psaná, na můj vkus asi až příliš složitě - mnoho jmen, mnoho příběhů jenom spomenutých jednou, dvěma větami... Ale chápu že první díl musí dát základ univerzu série a proto si autor potřebuje vytvořit podhoubí. Mně to ale odrazovalo, a knížku jsem dočetl z povinnosti.

17.04.2020

Pěkně napsané, na můj vkus až příliš přeplácané a snové. Po naprosto geniálním Zlatém věku od téhož autora velké zklamání.

18.03.2019

Je vidět, že pro spoustu autorů prozaický mág a spisovatel Roger Zelazny nikdy nezemřel. Fyzicky možná ano, ale jako literární múza rozhodně ne. Minimálně u Johna C. Wrighta bych za to dal ruku do ohně. Jeho svět, vytvořený pro román Poslední Strážce Věčnosti, se totiž v mnohém podobá kultovnímu Amberu. Je podobně fantaskní, snový i reálný. Jenže kde u Zelaznyho funguje svébytná imaginace, tam u mě Wright selhal naprosto ve všem. Tomu dost napomohlo časté opakování již jednou řečeného, díky čemuž jinak prostinká zápletka nabyla zbytečně na objemu. Tenhle druh zábavy zkrátka není nic pro mě, nedokážu se tak snadno odpoutat od osidel reality, takže jsem se průběžně ztrácel v tvůrčích popisech fantaskna. Na svou obranu však musím říct, že ani autor nedělá moc proto, aby čtenáři věci nějak ulehčil. Jeho vyprávění má sice neoddiskutovatelné kouzlo, ale na můj vkus bylo maličko moc pohádkové, melodramatické a chaotické. Ovšem kdo rád otevřený i skrytý symbolismus, určitě si přijde na své.

02.01.2018

Dost zvláštní kniha, která staví na prolínání naší reality jednadvacátého století a světa snů. Bohužel to nefunguje tak jak by mělo, repektive možná funguje, akorát těmi snovými částmi jsem se doslova pronudil, naopak pasáže z našeho světa byli docela zábavné (naštěstí tvoří většinu knihy). Ten svět snů a jeho mytologie je tak propracovaný a složitý, že se v tom pomalu nedá vyznat a vy se místo toho, abyste si užívali děj, budete snažit jen pochopit to, co vám autor sděluje. Velké plus, které nakonec převáží pomyslný jazýček vah ke čtyřem hvězdám, je fakt, že autor si psaní viditelně užívá a baví se jím. Pasáže, kdy je Azrael konfrontován s naším světem, ve kterém naposledy pobýval kdysi ve středověku, jsou dost zábavné :) Nakonec jsem rád, že jsem si knihu nevzal na recenzi, protože se přiznám, že bych nevěděl, co do ní napsat. Tak smíšené pocity ve mně kniha zanechala…

Tohle je přesně ten styl fantasy, který nemusím. Na čtenáře se chrlí obrovské množství různých názvů míst, historických postav, kultů, zvyků a podobně bez jakékoliv návaznosti. Tím nemyslím, že by kniha byla moc složitá na zapamatování těchto věcí. Autor prostě něco pleskne. Vyrobí názvy postav míst a předmětů a pak už se k nim nikdy nevrátí. Takovouhle fantasy bych mohl psát taky. Tohle si teď vymyslím, sledujte: "A do místnosti vstoupil mocný Afgan, v rukou třímaje jeho meč Lorfazol ukovaný ve výhních Barvoldu v dobách před Arciánem". Tak a teď už bych ani jedno z těchto slov v knize nikdy nepoužil :-) Takovýchto výlevů je bohužel na každé stránce asi pět. KInihu zavírám ve čtvrtině. A to vypadal popis na přebalu knihy tak lákavě. Škoda...