Válkotvůrci
František Kotleta (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/438131/bmid_valkotvurci-hXX-438131.jpeg
4
323
323
V době, kdy svět pohlcuje pandemie koronaviru a kdy jsou tisíce lidí donuceny pobývat v karanténě, jsou knihy a kultura obecně jednou z cest, jak uvolnit napětí, nervozitu, strach či únavu, na chvíli odpoutat myšlenky od aktuálního dění a odpočinout si. František Kotleta a Nakladatelství Epocha se proto dohodli, že čtenářům zdarma poskytnou vůbec první autorovy literární počiny – sbírku povídek Válkotvůrci v elektronické formě.... celý text
Přidat komentář
Určite sa nedá niektorým poviedkam uprieť originalita, ktorá by vydala aj na celú knihu. Našťastie to ale nie je Kotleta, ktorý by tejto forme bol skôr na škodu....
Za me naprosta spokojenost. Jakoze povidkove knizky moc nemusim, tak tohle byla jedna pecka za druhou. Mozna jen posledni vlajkova povidka me tolik neuchvatila
Sci-fi poviedky, ktoré nesklamú, krátke s vtipnou pointou. Bavil som sa, aj keď FK píše že sú to jeho literárne začiatky.
Skvělé povídky s často velmi originální pointou. Kotleta umí vykřesat zajímavý děj i z poměrně banálních zápletek.
Frantovy začátky. Někdy je to lepší a někdy horší. Nápady a vtip už tenkrát měl vybroušené jako krvavý diamant. Povídkám by více slušelo, když by je místr více rozvedl. Tou poslední mě dostal a za ní jedna hvězda navíc. Pro fanoušky je nicméně kniha povinností.
Nez povidky mi jednotlivy pribehy prisly jako novinove eseje, byt to nebylo spatne a obcas pekne vypointovane. Ale o zadneho P.K.Dicka se nejedna. Ale jako zabava do vlaku je to fajn.
Jo nebylo to špatné. Některé povídky se mi líbily více , některé méně. I tak ale klobouk dolů za tuhle formu psaní - mít pointu příběhu a vytvořit smysluplný text na pár stránkách, mi přijde fakt frajeřina.
S Válkotvůrci mám podobný problém, jaký jsem kdysi měla s některými kapitolami z Black Mirror. Nápady jednotlivých povídek jsou sice fajn, ale výsledek je vlastně šíleně banální. Ano, chápu omezený rozsah povídky. A ano, chápu, že na tak malém prostoru se žádné velké divočiny dělat nedají. Od sci-fi povídek dnes ale přece jen očekávám něco víc než jen moralistické povzdechnutí „kam to ten svět spěje“. Velmi silný je naopak Kyša v humoristicky laděných povídkách. Koneckonců stejně jako třeba Kotleta, že :-)
Tak tady smekám. Tohle je vážně hustej mega nářez. Tedy pardon, to patří jinam. Ale stejně. Kotleta mě na malém prostoru, někdy i v povídce o pár stranách, tak příjemně překvapil, že jsem z toho vážně nadšený. Vůbec tam není cítit, že se mnohdy jedná o první texty autora. Povídky mají často úderný závěr a obecně hlavní myšlenku. Rovněž často promyšlený svět, který autor dokáže představil na malém prostoru. Fakt si jen říkám, že mnohé světy by se krásně vyjímaly o délce jedné celé knihy. To mi bylo vždy líto. Asi tři povídky se mi netrefily do vkusu. Nejvíc mě kupodivu minula ta první (nejnovější) Ve stínu viru, ale dobrých 10 z 19ti byly úplně TOP. Za mě TOP5: Genetický zločinec, Důchod, Velký test, Expedice, Zločin na Penzionu. Jenže i Přepadení penzionu, Válkotvůrce nebo i ukázka z románu Spad má co nabídnou a je dost jisté, že si zde vybere opravdu každý. Začíná to být závislost. (85%)
Kniha mě velmi bavila. Je to sice úplně odlišné od klasických Kotletovek, ale sám autor říká, že je dílo spíše v Kýšově stylu. Během čtení mi několikrát běhal mráz po zádech a občas jsem se děsil, že to, co bylo v knize je defacto reálný problém. Nejvíc mě "ovlivnila" povídka Mašina, která zřejmě poukazuje na závislost člověka na technologií.Opravdu vřele doporučuji ;)
Válkotvůrci je sbírka povídek Leoše Kyši alias Františka Kotlety. Až na dvé poslední povídky se většinou jedná o příběhy krátkého charakteru. Ač s notnou dávkou sci-fi prvků, přeci jen se jedná o povídky cílící na problémy a neřesti dnešní společnosti. Tyhle krátké ministorky jsou spíše pod taktovkou Leoše Kyši, jehož prvotní rukopis je zde zřejmý. Teprve až dva poslední příběhy dostávají onu pomyslnou Kotletovskou akci. Jako bonus je ve sbírce také ukázka z knihy Spad. Velmi oceňuji gesto, že Válkotvůrci byli během první koronové vlny uvolněni jako e-book zdarma, aby čtenáře udrželi doma při čtení.
František Kotleta, nebo spíš v tomto případě Leoš Kyša, předal touto sbírkou povídek svojí duši čtenářovi, když se od před lety skrytého pseudonymu přesunul s kůží na trh. To, že psát umí, o tom netřeba zdlouhavě teoretizovat. Navíc se mi líbilo, že každou povídku předchází úvod samotného autora. Přidá na osobitosti a musím říct, že jsem třeba vůbec netušil, že pan Kulhánek s někým komunikuje. :-) Nicméně u autora této sbírky si přidejte i všeobecnou znalost pana Kyši ke všemu, co se týká světových technologií...ale nejen jich. A k tomu si přičtěte nápady a myšlenky, které dokáže čtivou firmou vpravit do desetistránkové povídky. Četlo se to krásně, zábavně, navíc s mnohými momenty k zamyšlení. Povídková sbírka je to skvělá, ale co si budeme, kde jsou ty časy, kdy v časopisu Pevnost byly fabulované rozhovory s Františkem Kotletou, který si ze všeho a všech utahoval a plno lidí bádalo, kdo se pod oním pseudonymem vlastně skrývá...:-)
(SPOILER) Moc mě to nebavilo. Možná to prostě jen nebyla témata pro mě. Hodně dlouho jsem se tím prokousávala a nepřišlo mi to moc zajímavé, ani moc akční nebo zábavné. Ani akční scény ve mě neprobudily moc napětí. Na prvotinu dobré, ale vypsaný Kotleta mě baví asi logicky víc. Nudila jsem se. Pobavila mě jedině povídka o invazi mimozemšťanů. To by byla legrace, kdyby nás takhle zkoušeli:-D
Povídky jsou pěkné, dobrá je i předmluva ke každé starší. Za mne byla nejlepší povídka Ve válce. V paměti mi utkvěla i V Pomerančové zahradě a obě z Penzionu. Za mne bych vynechala v papírové podobě ukázku z knihy Spad, ten už jsme přece všichni četli :)
Sbírka povídek, v některých případě čtrt, která se zabývá různými tématy a jak sám autor v úvodu píše, někdy není úplně tak Kotletovská jako spíše Kyšovská. Ale to rozhodně nevadí, protože tu autor ukazuje šíři svých nápadů a i na krátkém rozsahu několika stránek dokáže načrtnou zajímavou zápletku, často s rolí technologií (daleké) budoucnosti, která vyústí v mnohdy překvapivý plot twist na konci. Za sebe bych řekl, že zejména úvodní krátké povídky jsou Kyšovské, závěrečné dvě (ty delší) jsou zase spíš Kotletovské, zejména akční rubačka na planetě Penzion byla takovou klasikou Řezníka z Bruntále. Ale pokud bych měl opravdu vyzdvyhnout jednu povídku, byli by to asi Válkotvůrci spolu s Výjimečným trestem, kde obě mají zajímavý konec a zejména v prvním případě i na své ploše dobře prokreslené charaktery a děj.
Některé povídky byly takové jednodušší, ale celé se to četlo moc příjemně a jsem rád, že na Penzion se autor vrátil dvakrát :). Kdo má rád Kotletu, nedostane sice to, na co je zvyklý z jeho pozdější tvorby, ale ani tak nebude zklamaný. A jsem rád, že jsem to nemusel číst elektronicky, což bych asi nikdy nepřečetl a mohl si to užít pěkně na papíře. Ostatně je o tom i jedna povídka v knize ;)
Dnes jsem se pustila do Válkotvůrců a ačkoliv povídky nejsou běžně můj šálek kávy, tady platí výjimka. Přesto, že je původně vydat nechtěl, jsem ráda, že k tomu došlo, navíc i v klasické papírové podobě, a vřele doporučuji dále. Skvělé jsou všechny, některé více, jiné méně, občas se zamyslíte, občas zasmějete...
Takže kdo váháte, směle do toho.
A jeho povídková novinka *V Pomerančové zahradě* mě tedy dostala....
Část díla
- Chlupáček 2011
- Důchod 2011
- Expedice 2011
- Genetický zločinec 2011
- Implantát 2011
Autorovy další knížky
| 2016 |  Spad |
| 2014 |  Příliš dlouhá swingers party |
| 2010 | Hustej nářez |
| 2017 | Poločas rozpadu |
| 2020 | Operace Thümmel |
Nejsem povídkový typ... nevím, jestli je to tím, že potřebuju věci dostatečně vysvětlit nebo se rád brodím příběhem od samého začátku, napříč různým emočně dějovým balastem, ale povětšinou mi tyto kratší útvary moc neříkají. Výjimkou budiž povídky Karla Čapka, které mi již jako mladého, útlého a věčně opilého studenta učarovali. Teď, když už nejsem ani tak mladý, ani štíhlý sem však dostal do ruky knihu, která mi sedla...
Ono, čtení tam není až toliko, jak by se mohlo na první pohled zdát, nicméně drtivá většina těchto krátkých příběhů do mě vryla relativně hlubokou stopu, že jsem se i já musel trošku zamyslet. Ne, nedělám z toho filozofickou knihu příští generace, nad kterou by se měli společně scházet lidé napříč generacemi a popisovat, co je zaujalo nejvíc a proč... Spíš jsem potěšen oním drobným přesahem, poutajícím mé myšlenky k určitým věcem...
Sečteno, podtrženo - perfektní oddechovka do vlaku (cca Praha h. n. - Zábřeh na Moravě)
Jinak na planetu Penzion bych se někdy rád podíval na delší dobu...Takže, kdybys Franto nevěděl, kam příště zasadit děj, zkus ji...