Vandal a já aneb Kůň pro radost
Hana Hozová
Knížka zachycuje autorčiny vzpomínky na sedm let radostí i starostí, kdy jí byl zlatohřívák Vandal nejen společníkem na vyjížďkách, ale i terapeutem, přítelem a velkou koňskou láskou. Je to ohlédnutí za splněným snem a zároveň snaha poskytnout nadšenému nezkušenému čtenáři představu o tom, co všechno obnáší pořízení a vlastnění koně, a to obzvláště v situaci, kdy nejde jen o sport a pohodu člověka, ale i o spokojenost jeho koňského společníka. A to nejen v časech, kdy je plný síly, ale i později, kdy s přibývajícím věkem potřebuje větší péči než dřív.... celý text
Přidat komentář
Ze začátku mě kniha bavila, ale asi v půlce knihy mě to bavit přestalo, protože vyprávění je furt stejné a člověka to nebaví.
Nechápu vysoké hodnocení.
Kniha není ani humorná, ani poučná. Připomíná debaty náctiletých slečen kolem koní, které bývají často zábavnější. Zde je jen chronologický popis událostí okolo autorčina koně.
Úžasná knížka o přátelství autorky knihy a koně. Příběhy jsem si vždy užívala naplno. Úplně mi to připomíná mě a mého koňského parťáka...ten vztah a zážitky, krásně popsáno, konec smutný, i slzu jsem ukápla, ale i to je bohužel život... Krásná knížka a doporučuji všem co rádi čtou o koních
Kniha mě okouzlila pouze popisem na zadní straně. Neuvěřitelně lehce se čte, i když příběh končí smutně. Krásně napsaná se vzpomínkami nad autorčiným životem s koněm Vandalem. Obsahuje uvnitř každé kapitoly spoustu rad a zkušeností, které se skvěle vyjímají nad vtipným, radostným i smutným povídáním. Opravdu výborná kniha.
Na tuhle knihu jsem úplně náhodou narazila při jedné ze svých návštěv knihovny a protože mám ráda skutečná vyprávění o vztahu člověk + kůň, neodolala jsem a půjčila jsem si ji.
Autorka knihy má rozhodně smysl pro humor a provází nás veselými historkami spojenými s jejím koňským společníkem Vandalem. Tyto historky také doplňuje dobře míněnými radami. Každý začátek kapitoly obsahuje její fotky s Vandalem.
Autorka taky vytvořila blog, na kterém psala o sobě a Vandalovi, a který jsem během čtení navštívila. Je pozoruhodný hlavně tím, že příspěvky na něm psala z Vandalova pohledu.
V knize nevypráví jen o příjemných a veselých příhodách, ale i o nepříjemnostech a potížích spojených s ustájením nebo onemocněním Vandala. Vandala jsem si během čtení zamilovala, a proto mě závěr velmi rozbrečel.
Nikdy jsem sice koně neměla, ale podobně, jako autorka lpěla na Vandalovi, tak já lpěla na své potkanici Čiperce. Užívala jsem si s ní každou volnou chvíli. Když nastal její čas, zlomilo mi to srdce. Nyní máme potkanky Daisy a Prašivku a v obou dvou vidím část Čiperčiny osobnosti.
Kniha se mi dobře četla a ráda ji doporučím. :)
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2016 | Smrt je má tanečnice |
2018 | Smrtonošův slib |
2017 | Vandal a já aneb Kůň pro radost |
Je to hezká a pravdivá kniha.