Vánoční oratorium
Göran Tunström
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/40724/bmid_vanocni-oratorium-GAf-40724.jpg
4
21
21
Ústředním tématem je lidská samota a touha se z této samoty vymanit.
Přidat komentář
Docela fajn knížka. Hůř se mi do ní dostávalo, ale byla jsem byla zvědavá, jak se budou příběhy hrdinů odvíjet. Přes pomalejší rozjezd se ale nakonec četla dobře, byť některé "snové" pasáže mi nesedly a měla jsem problém oddělit fantazie a realitu. Není mi dosud ale jasné, proč se knížka jmenuje Vánoční oratorium - chápu, že se jednalo o oblíbenou skladbu maminky, ale nepřišlo mi, že by se tento motiv knihou nějak výrazně táhnul, nebo dokonce rozvíjel.
Kniha o lidské samotě a potřebě lásky, které je tak málo. Kniha plná fantazií a představ, které až nebezpečně mohou prolnout do reality. A rázem je z člověka blázen. Autor, který své knihy z velké většiny zasadil do švédského městečka Sunne, nabízí východisko ze vší té bídy. Jeho postavy jsou složité, až podivínské a osud ne všech je šťastný. Přesto i smrt u některých (např. Árona) je jakousi cestou za něčím lepším. V knize jsem cítil i to, jak rozhodnutí jedince může ovlivnit osudy mnohých okolo, jak jsou lidské osudy propojené a vše souvisí se vším.
Kniha se nečte lehce, přesto je zajímavá.
Knihu jsem objevil náhodou v podnikové knihovně.Psáno ve stylu magického novoromantismu Selmy Lagerlofové.Myslel jsem,že takové knihy už se nepíšou.Jsem rád,že je.Jako motto knihy bych napsal,že život nikdy nebude lehký.
Kniha která se mi četla hodně špatně, je to hodně náročné čtení u kterého se musí čtenář hodně soustředit ,ale na druhou stranu ,za přečtení to určitě stojí. Rozhodně to není žádné veselé čtení a na náladě to člověku to nepřidá ,ale obohatí ho to nějak kvalitnější literaturou.
Barvité příběhy tří generací jedné rodiny ovlivněných tragickým "okamžikem, který nikdy nekončí". Kniha plná severského smutku, chtěné i nechtěné samoty a zoufalství, která však končí až hymnickým přitakáním životu: "Čekal jsem, že život bude někde jinde. Že jde o to ho vyhledat, přesně podle zvyklostí v naší rodině. Teď s odstupem se mne často zmocňuje závrať při pomyšlení na to, jak náhodné kroky nás vedly po správné cestě, a mne zavedly až sem. Je to stejná závrať, jaká mne přepadá každé hvězdné noci, když vyjdu do tmy, podívám se do tmy a cítím, jak se země pohybuje v nezměrném vesmíru, a já vím, že se musím země ještě nějakou dobu pevně držet. A nechat znít tu hudbu, která nám dává naději."(str. 304)
A pozorný čtenář nakonec souhlasí se slovy jednoho z hrdinů "Místo, co bych se nutil do úsměvu, usmíval jsem se." (str. 241)
Velmi milé překvapení. Román oceněný několika významnými severskými cenami, vyprávějící o třech generacích jedné švédské rodiny, plný podivuhodných (až podivných) postav, z nichž některé svůj osud završí tragicky. Současně je to kniha o samotě a také šílenství, touze a snech, které často samotu provázejí. Na první pohled žádné veselé čtení, přesto na mě při čtení kniha nijak depresivně nepůsobila; i naděje a krása je tu nadávkována v dostačujícím množství. Závěr pak vyznívá vysloveně optimisticky.
Četla jsem v červnu 2010. Podle mých poznámek:
Psáno jako vyprávění a pak část jako deník.
O třech generacích mužů. Složitě napsané, ne vždy přehledné, proč a jak.
Hodně o vnitřním světě lidí.
Ale celkově docela hezké.
Autor zamotal do textu i Salmu Lagerlofovou. Trochu si z ní dělá legraci.
Citát:
"Jen to nejlepší je dost dobré."
Vánoční oratorium
Zvláštní kniha... ráda jsem se s ní potkala. První zhruba dvě třetiny skvělé, nutilo mě to číst dál a dál, ale jak se to chýlilo ke konci, těch myšlenek a úvah už tam na mě bylo moc...