Vánoční pohádka
Daniela Krolupperová
Laskavý vánoční příběh na motivy klasických českých pohádek. S pořádnou zimou, spoustou sněhu, vesničkou pod horami, hustými lesy i pekelnou branou ve skalách. A nebyli by to čerti, aby nekuli nekalé pikle.
Přidat komentář
Ač je Daniela Krolupperová moje oblíbená spisovatelka dětských knih, tato se jí moc nepovedla. Říkám si, jestli čtenáři, kteří knihu tak vysoce hodnotili, vůbec vnímali text. Pokud si chcete potrénovat pozornost a logické myšlení, směle do toho, dětem bych ji ale nečetla. Víc to rozebírat nebudu, to už udělala čtenářka jatox.
(SPOILER)
Od týhle autorky jsem bohužel čekala mnohem lepší vyprávění...
Takže vyoslim celej příběh tak, jak je... Rodinka někam vyjede, kde se chtěj POKLONIT slavnýmu jezulátku - sošce v kostele. Ale co se nestane, sochu někdo ukradne. Lidi jímá ZDĚŠENÍ- ale néé, teď nad náma nikdo nebude držet ochrannou ruku a bude to v háji! A taky hned začne pekelně sněžit. Maminka povídá marušce, že to určitě byly "nečisté síly", tedy "pekelné mocnosti", protože člověk by si netroufnul vztáhnout ruku na jezulátko.
Maruška s Josefem - malý caparti se rozhodnou svět zachránit a vydat se přímo k pekelníkům, který opravdu čirou náhodou to jezulátko maj, a objevuje se teda zase nelogičnost postavy čertů, který jsou vykreslený jako špatný, nicméně pohádky s tou postavou počítaj, jakože odnášej hříšníky do pekla, tudíž trestaj ty špatný, tudíž udržujou spravedlnost na světě, tudíž je nelogický, že je ta postava vnímaná jako veskrze špatná. No ale co už, pokračujme. Čert řekne, že když se jim podaří jezulátko tam držet až do Vánoc, tak pak ztratí tu svou moc a na zemi bude růst zlo. A že jezulátko by vrátili, kdyby ho vyměnili za hříšnou duši. No a teď to teda nechápu, protože není snad úkol čertů ty hříšný duše jímat? Proč by je měla zajímat nějaká další řadová duše, kterou by jen tak mírnixtýrnix vyměnili za tak důležitou a mocnou sošku, která rozhoduje o dobru nebo zlu na zemi...? Uf, jedeme dál.
Jako příklad udává čert jméno mlynáře, kterej šidí lidi a tak. No a holčička vymyslí, že tam jako přivedou novorozenýho syna, kterej se má za pár dní tomu mlynářoj zrovna narodit, a jistě mu dá to samý jméno, jako má on sám. Tak se za pár dní opravdu mlynářoj to mimino narodí, ale ještě nemá jméno. Čeká se přeci na POKŘTĚNÍ, až pak přeci dostane dítě jméno. Jenže vesnice je pod sněhem a mlynář se nedostane do kostela, aby tam to dítě mohli pokřtít. A tak se děti rozhodnou, že tu cestu samy proházej - ha ha, a postupně samozřejmě dojmou celou vesnici, která taky chápe, že PŘECE BY MĚL BÝT POKŘTĚNÝ CO NEJDŘÍVE, protože TAK TO MÁ PROSTĚ BÝT... no tyvogo, to už na mě šly mrákoty. A tak se samozřejmě všichni přidaj, mezitím dojmou i toho mlynáře, jak mu ty děti pomohly, že mu chtěj pomoct, aby teda byl synek pokřtěnej co nejdřív, takže se z něj stane dobrák. A teď to vrcholí, vážení. Protože paní mlynářka je celá nadšená z toho, že může svoje třídenní (!!!) dítě svěřit nějakejm támhletěm sousedkejm dětem, aby ho nacpali na saně a jeli se s ním projet do vánice (a k pekelný bráně, i když to teda nevěděla), to se přeci úplně běžně stávalo a stává.
A teď už hřeb večera, teda knihy, daj k bráně to mimino, který se teda jmenuje stejně jako ten hříšník, co ho jako příklad čert jmenoval. Nabublaně uzná, jak ho mrňata přechytračily, protože přeci "na duši, která nespáchala jedinou špatnost, peklo nemůže.".... Takže, co to jako je za rozuzlení? Snad měli přivýst hříšníka, ne? Třídenní mimino je snad nějakej hříšník? No není, však to taky říkaj. Tak proč to jako mělo čerta uspokojit? A že ho to uspokojilo tak, že luskne a okamžitě sošku vrátí do kostela, a tím pádem zruší zmar na světě? Tohle je docela zásadní problém příběhu, kterej by mohlo odhalit nejedno bystrý dítě. Nevim, proč jsou recenze tak nadšený, když je to celý v zásadě dost nesmysl. Tolik příběh.
Rozjezd je pomalejší, tak asi celkem akorát (i když zase zpětně mi první kapitola přijde dost zbytečná, jak kdyby tam autorka mermomocí musela dětem připomínat, jak se žilo dřív jinak, s příběhem to ale nijak nesouvislo, až na zmínku o zlobivým mlynáři), ale postupně to graduje a autorka je se vším hrozně rychle hotová. S tím, jaký jsou v příběhu použitý fráze a slova... tak jako úplně nevim, jak starýmu dítěti bych to četla. Nemám úplně apriori problém s náboženským resp. křesťanským laděním, ale ty konkrétní fráze a motivy mně úplně nesedly. Např. ta víra a zároveň zmar, kterej visí na nějaký soše, což je vlastně dost ústřední motiv (a mimochodem hraničí s tolik křesťanama pohrdanou pověrčivostí:D) nebo ta potřeba dítě co nejdřív pokřtít apod. Dětem, který nevychovávám vyloženě v křesťanský věrouce, bych ty věci musela docela složitě vysvětlovat.
Postupem času zjišťuju, že fakt vůbec není prča napsat dobrou pohádku, natož vánoční pohádku. Tady je vidět snaha nacpat tam nějaký ty dobrý hodnoty, ale to ty nelogismy a další věci pro mě nezachrání. A další motiv, to přemostění, že vlastně proto možná nosí ježíšek dárky všem HODNÝM dětem, na památku těch dvou, který zachránily "svatou sochu z pekelných spárů", mi taky přijde zvláštní a hlavně zbytečný.
Asi jsem moc příšná:(
(SPOILER)
Jako vysvetleni toho, proc Jezisek nosi darky, bych ji asi nezvolila, ale jako zimni pribeh proc ne. (Pokud bych si tedy chtela komplikovat zivot naslednym vysvetlovanim, jak to chodi mezi mocnostmi a tak vubec. Nicmene ne vsem rodicum a ne vsem detem by to muselo vadit, nekdo nad tim tolik nehlouba.)
Co urcite stoji za vypichnuti, je zaverecne polepseni mlynare po peci vesnicanu. Jen jsem se nedovedla zbavit dojmu, ze motivace deti jsou ponekud vypocitave.
Nemůžu za to, ale vždycky v tuto roční dobu čtu knížky pro děti a jaká by mohla být lepší než právě vánoční? Daniela Krolupperová je už nějaký čas moje oblíbená spisovatelka a její laskavé příběhy vždycky krásně obohatí svými obrázky některá ilustrátorka, v tomto případě Michaela Bergmanová... Milé vyprávění, ve kterém se mísí realita s fantazií, pohladí duši dětí i dospěláků...
Ve srovnání s Vánoční tramvají je to mnohem povedenější čtení. Má to zápletku, nápad, i když závěr je poněkud odbytý. Náboženská problematika, která se tam najednou vyloupne, je pobraná poněkud svérázně, ale budiž. Zase tomu nechybí to, co dítě většinou chce - vítězství dobra nad zlem, jednoznačné povahy a tak.
Kniha přináší příběh z dávných dob, kdy děti žily v jiných podmínkách, nebyly moderní vychytávky, zato ale měli spoustu sněhu a tradice, na kterých jim záleželo. A také proto se malá Maruška s Josífkem rozhodli zachránit Jezulátko. Jenže to by znamená vypravit se do hor, kde je brána pekelná...
Milé napsaná pro malé děti, vánočních knížek je už docela dost a tahle stojí za to zařadit ji na list.
Zvláštně napsaná pohádka. Z jedné části vypadá jako něco, co najdete na přebale knihy (přímá řeč například v první třetině knihy úplně chybí), z druhé je až podivně náboženská. Nesedla ani mně, ani dceři.
Příjemná Vánoční pohádka, která nám TEN známý příběh představuje zase jinak a mě se tenhle způsob vyprávění moc líbil.
Příběh je moc milý a klasický. Ukazuje na tradiční hodnoty jako dobro, laskavost, ale i důvtip a polepšení hříšníka. Hlavními postavami jsou děti a touha pomoci. Což k vánocům taky patří. Takže pokud hledáte nový typický vánoční příběh, tento je přesně pro vás.
Kouzelný příběh z dob dávno minulých, zasypaný spoustou sněhu a s kouzelnou adventní atmosférou. Vřele doporučuji k četbě dětem v čase předvánočním
Autorovy další knížky
2014 | Zločin na Starém Městě pražském |
2018 | Past na korunu |
2009 | Draka je lepší pozdravit aneb O etiketě |
2016 | Jde sem lesem - Bylinková pohádka |
2013 | Policejní křeček |
Přečtená před lety.
Vánoce, Vánoce přicházejí... co to meleš?
Je teprve květen, máj - lásky čas. To sice ano pane Mácho, ale v tomhle příběhu se opravdu objevují hromady sněhu, klid a pohoda. Kromě té pohody pohádce nic nechybí. Ale přece jen - Jezulátko se ztratilo! Celá vesnice hledá jestli jim náhodou nespadl do záchodu :)
Ale konec srandy vážení,
Jezulátko je ve vážném ohrožení.
Skončilo tam, kde nikdo nechodí,
uvidí se jak si s tím Maruška s Jozífkem poradí.