Vánoční přání
Hana Pinknerová
Holčička Karolínka miluje sníh a sáňkování. Vánoce jsou přede dveřmi, ale pořád nesněží. Může souviset loňská lež s letošním sněhem? Dá se s tím něco dělat? Kromě Vánoc se ještě blíží první vystoupení v hudební škole a je zapotřebí vyrobit vánoční dárky rodičům.
Přidat komentář
Krásná knížečka s nádhernými ilustracemi. Plná něhy - o jedné velice citlivé, vnímavé a přemýšlivé holčičce. Psáno poutavě, se smyslem pro detail a s hlubokým porozuměním dětské duši. Celým textem se nenápadně vine náboženský podtext: vtipně například působí, jak si Karolínka představuje Pána Boha - tedy jako muže s obřím bublifukem, který jím vytváří mraky.
Ani dětský svět však není tak úplně čirý, a tak se i zde setkáváme s motivem viny a trestu. Což se děje v momentě, kdy si holčička dává za vinu, že kvůli její chybě z loňského roku nenapadl sníh. Pro dospělého situace zcela banální, pro dětskou duši naopak neuvěřitelně závažná.
Celou knihu prostupuje láska a štěstí v té nejprostší podobě a ve svém závěru navozuje téměř dokonalou atmosféru Vánoc. Přesto se neubráním pocitu, že některé otázky zůstávají nezodpovězeny a některé kapitoly jsou poněkud "nedotažené" do konce. Té lásky je na člověka příliš - jdu si přečíst něco daleko ostřejšího :-)
Vánoční příběh o tíživém svědomí, přiznání a odpuštění. Pozor, pokud vaše děti zatím netuší pravdu o tom, kdo dává vánoční dárky, tak budete postaveni před výzvu, jak se pohotově vypořádat s textem, aby tajemství nebylo vyzrazeno ;-)
Krásňoučké, miloučké, něžňoučké. Ačkoli se v knize mluví o hříchu, neukápne z příběhu ani slzička zla. Holt někdy neuškodí trošku nostalgicky zavzpomínat, jak bylo v dětství všecko snadné a bezstarostné. Zvlášť před Vánoci.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2013 | Vánoční přání |
2011 | Kuchyňské pohádky |
2010 | Jedno potěšení týdně |
2012 | Brusinky |
2013 | Smím být něžná |
Je to portrét mysli snaživé, poslušně holčičky prvňačky. Příběh zachycuje, jak si dívenka osvojuje hodnoty: pravdomluvnost, nesobeckost, štědrost. A také zbožnost. V některých pasážích jsem se cítila stísněná. Holčička se mi místy zdála až moc poslušná, až moc limitovaná hranicemi, které jí autority (rodiče a učitelka) vymezily. Sama se v těch hranicích ochotně drží, a pokud před rokem jedno z důležitých pravidel na okamžik porušila, pokorně se po roce z poklesku vyznává a napravená pokračuje dále. Je to zkrátka na můj vkus až příliš hodná holčička. Trochu bych se bála o její další duševní zdraví, např. pokud jde o úzkostnost a pocity viny.