Vánoční říše
Joe Hill (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/183324/bmid_vanocni-rise-Lyi-183324.jpg
4
536
536
Victoria McQueenová měla odjakživa zvláštní schopnost: Dokázala najít ztracené věci i odpovědi na otázky, jež nelze zodpovědět. Občas jezdívala na kole k polorozpadlému krytému mostu, který ji během chvíle odnesl, kamkoli si přála – na jiné místo v Massachusetts nebo v celé zemi. Jednoho dne ovšem Viky potkala Charlese Manxe, který má zvláštní slabost pro děti. Vlastní starý Rolls-Royce s poznávací značkou NOS4A2, v němž vás po tajných silnicích odveze na to nejúžasnější, ale také nejděsivější hřiště, jaké jste kdy viděli. Viky, jediné dítě, kterému se podařilo z Manxových spárů uniknout, je nyní dospělá a snaží se na prožité hrůzy zapomenout. Netuší ovšem, že Manx na ni nikdy nezapomněl – a co hůř, vybral si nového spolujezdce na cestu do pekla: Victoriina malého syna.... celý text
Přidat komentář
Joe Hill se projednou rozepsal a oproti předcházejícím románům předkládá tentokrát dílko prakticky dvojnásobné. To se bohužel trochu podepsalo na zápletce. Ta je rozdělena na dvě „poloviny“ - první dvou set stránková část hýří nápady a zvraty, děj se řítí kupředu silou parní lokomotivy. Jenže následujících čtyři sta stran už drobně drhne. Je v podstatě jasné, kam bude příběh směřovat a autor nijak výrazně zápletku nezašmodrchá. Což vynikne o to víc, když pamatujete, jak těch předchozích dvě stě stran dějově excelovalo.
Joe Hill je však jedním z těch mála spisovatelů obdařených uměním vyprávět. Navíc dle mě v mnoha ohledech dokáže pracovat s imaginací lépe a uvěřitelněji než jeho otec. Vánoční říše tak představuje komplexní román, ve kterém sice ne všechny detaily fungují úplně na výbornou, ale jako celek je to ohromující a vskutku děsivé čtení.
Zpočátku jsem si říkala, sakra, tak synáček nebude takový terno jako jeho otec, ale pak jsem se postupem knihy přesvědčila o opaku. Nelíbila se mi hlavní postava, ani její feťácká kamarádka Maggie, ale tak nějak to k tomu příběhu patřilo a kdyby to bylo nějak jinak, už by to asi bylo úplně zase o něčem úplně jiném. Bála jsem Manxe, díky jeho skvělému popisu, jeho pošahaného úchylného pomocníčka a především dětí ve Vánoční říši, při jejich popisování mi totiž pomalu naskakovala husí kůže. A 666 stránek? Prostě se opravdu nezapře, a budu se moc těšit na další knihy od něj.
Je vidět, že jablko nepadlo daleko od stromu a syn Stephena Kinga se dává po stopách svého otce.
Naprosto náderná kniha.
Doporučuju!!!
Pár citátů:
Zdála se jí nesouvislá řada nehybných obrazů:
plynová maska na betonové podlaze,
mrtvý pes s rozbitou hlavou u silnice,
les vysokých stromů ověšených slepými bílými anděly......
V tomhle městě nemá nikdo takovou fantazii, aby byl schopnej něco ukrást........
Byla to moje první a taky poslední kniha od tohoto autora, naprosté zklamání. Byla to zdlouhavá nuda, která nemá nic společného s hororem, protože jsem se ani jednou nebála, ale spíše nudila. Autor se rozhodl, že napíše knihu o 666 stránkách, ale nedošlu mu, že to taky o něcem musí být. Kdyby to zkrátil o polovinu, možná by to mělo i nějaký spád. Nápad dobrý, ale to je vše.
Veľká sila tohto diela pre mňa vychádza z deja samotného. Nejde totiž o slová ale o činy postáv ktoré knižke dávajú „dušu“. Formálne ide o brilantný kúsok, o ukážku jednoliatého, takmer bezchybného štýlu, ktorý by sa mohol prednášať na teórií literatúry. Plus je plný skvelých pre mňa inovatívnych literárnych a literárno-grafických nápadov. Na druhej strane tu máme jednoduchosť príbehu (alebo skôr nápadu či témy) ktorá ma zasiahla len pár minút po dočítaní. Asi si budem protirečiť ale keby som mal knižku niekomu prerozprávať tak z holého deja by si dotyčný povedal že je to kišé brak. Opak je pravdou. Aj keď nejaká hlbšia myšlienka v zmysle fylizofie tomu trošku chýbala. Všetko ostatné však zapadá a to nielen po stránke prepracovania románu skutočne do detajlu, ale aj z toho nevysvetliteľného čara nachádzajúceho sa prenášaním skrytých ťažko sformulovateľných myšlienok z pera, na papier a tudiž z jednej hlavy do hláv našich. Hill si zaslúži znova môj obdiv ako spisovateľ stratég. Píše s nadhľadom (ale fakt veľkým), a veľmi trpezlivo. Vianočná ríša je horor, sci-fy, triler, životopisný román, rodinná dráma, detektívka všetko v jedom a v symbióze (široký žánrový záber trošku zaváňa populizmom, neva treba sa uvolniť). Dej je popretkávaný mini príbehmi vedľajších postáv ktoré sú takto živšie, uveriteľnejšie a nenarúšajú harmóniu, ako by tomu bolo keby sa postava, hoc vedľajšia, len pohodila do textu. Hlavné postavy sú zaujímave (nebudú vám ľahostajné, aj keď ku koncu sú troška moc, ale pochopiteľne rozcitlivené). Záporáci sú! Tak trocha v "". A najviac sa mi páčili vo fázach kedy odhalili svoje hrôzostrašné komické rysi. Každá kapitola má akoby nosnú metaforu v duchu ktorej sa dej zohľadňuje, s ktorou sa dej pasuje a porovnáva. Pridáva to príbehu niečo naviac no hlboko súvisiace. Hill rozhodne rozumie tomu čo čitateľ chce a rozvrhne príbeh tak aby sme sa spolu s ním rozhodovali čo bude nasledovať. Takto rozvrhnutý dej je snom každého spisovateľa a je to na jeho práci najťažšie. Zo stredu takto rozpracovanej knižky by ju už vedel dopísať každý, a zaujímavo. Ťažko sa mi hľadajú negatíva, snaď pár logických chybičiek a to že som bol zmetený pri prechádzaní skratky, lebo som nevedel či si mám predstaviť noc, či deň (nie som expert na geografiu usa, mohlo pri tom byť myslené viac na eur. čitateľa). Ale kto vie ten vie. A Joe Hill vie aj to že na Vianoce by mala byť rodina pohromade. P.S. : Knihu treba dočítať až do absolútneho konca lebo úplný záver deja sa odohrá až za poďakovaním v „kapitole“ – Poznámka k písmu. Ale myslím že komu sa knižka páčila tak ako mne , určite tento detail postrehol. Odporúčam.
Kniha je báječná. Díky ním jsem v noci nespala, abych nemusela přestávat číst a v hodinách nedávala pozor. Obdivuji autora za to, že dokázal napsat takové dílo. Opravdu, jablko nepadá daleko od stromu. Stejně geniální, jako jeho otec. Jen místy jde vidět, že to psal opravdu chlap:)
"Cesta do Vánoční říše je dlážděná sny!" ... Neskutečná jízda. Joe Hill je stále lepší a lepší.
Stoji za precteni, velmi ctiva kniha ale neni to kniha, kterou si budu za rok pamatovat. Trochu me zklamal zaver, presto, ze pokud by autor chtel muze na nej navazat druhym dilem.
Nedočetla jsem - únosy dětí a celkově celý ten příběhy byl na mě trochu silné kafe.
Zase ten známý guláš - zlý chlap s tajemnou mocí, který jde po dětech, odpadlická hlavní hrdinka hledající cestu ke své rodině, nějaká ta špína, aby příběh působil "reálněji" - drogy, domácí násilí, sebepoškozování, znásilnění. Škoda, že je to jen takové pozlátko bez hloubky a větší nápaditosti hlavně v příběhu. Sem tam mají postavy záblesky zajímavosti, ale jinak je to bohužel velká sázka na jistotu - stejný námět, stejné "šokující" věci ve čtivém kabátě s tuctovými postavami. Jak už tady někdo psal - dobrá práce s detailem.
Nenadchne, neurazí.
Tak tohle byla jízda! Dokonalá atmosféra... Kinga můžu hodně, leč jeho poslední věci byly pro mě bohužel takové víceméně rozpačité... zde jsem si to tedy náležitě vynahradila... "Kingovský" nádech mě pohladil, ale jinak jsem se pořádně nadechla snad až po dočtení... promodralá, bez nehtů a totálně spokojená :)
Zajímavé téma a vcelku dobře napsané. Napětí, záhada, fantazie, trochu strachu, to vše obsahuje, ale chvilkama mi to přišlo trošku zdlouhavé a předvídatelné a proto 4 hvězdy. Jinak jsem spokojená, nevěděla jsem úplně, co od toho očekávat, ale byla jsem mile překvapená a spokojená. Tudíž doporučuji :-)
Tátu nezapře, a ani se o to nepokouší, což je sympatické. Výborně napsané postavy, cit pro detail, temná atmosféra, to všechno zvládl dobře, jen ten příběh mě příliš nestrhl, bohužel, i když tomu všechny atributy nasvědčovaly, to děsivé, plíživé temno jsem necítila. Ale jako odreagování v každodenní rutině matky na mateřské román fungoval dobře :)
Kde začít a co napsat? Že Hill pokračuje tam, kde já jsem s jeho otcem skončil? To by asi nebylo fér, když jsem s jednou výjimkou nečetl žádnou knihu jeho otce po roce 2002 a tedy nevím, zda ten důvod, proč jsem ho přestal číst zůstal zachován. Nějak se dot oho motám. Každopádně, opět jsem se dobře bavil, stejně jako u Černé krabice, opět mě bavilo to moderní uchycení starého dobrého horroru, opět jsem skřípal zuby, když jsem si v anotaci přečetl hlášku o temné fantastice (jděte laskavě do..., horror je něco nečistého, nebo co, že se to slovo bojíte napsat, nebo se bojíte, že vyděláte méně, protože fantastika táhne více, než horror?). Docela mě zaujaly Hillovy odkazy na otcova díla i matku, a vůbec jsem to nevnímal nějak negativně nebo jako známku neoriginality, naopak. Že z toho je otec cítit ještě více, než z Černé krabice? Člověk nemusí být nutně jeho synem, aby psal podobně jako King, dělá to spousta jiných autorů a zrovna Hill je jedním z těch, u kterých to neznamená nic špatného. třeba právě proto, že dál rozvíjí to, co se mi na tvorbě jeho otce líbilo a zčalo mi připadat, že se to z ní vytrácí. Proč tedy jen tři hvězdičky? Protože mi ten román přišel strašně natahovaný, mnohé kapitoly mi přišly prostě zbytečné, nudné, pro příběh nedůležité, jednoduše vata. Mělo to snad být proto, aby měla kniha 666 stran? Sympatické číslo bych klidně oželel, kdybych si nemusel při čtení připadat jako na houpačce, jednou hodně vysoko, ve vzduchu, bez styku s reálnou zemí, podruhé u země, v bahně a prachu, bez naděje pozvednout se zpět k výšinám. Minimálně o sto stránek by to mohlo být hubenější, o to by to bylo záživnější. Až mě to při čtení hrozně mrzelo, protože Hillovi to docela jde.
Když srovnám poslední knihu od Kinga,kterou jsem četla Lunapark a Vánoční říši, tak musím říct, že aspoň v tomto ohledu syn přerostl otce. Střídavě jsem si lebedila blahem a chvíli zase strachem. Super počtení. První kniha, kterou jsem od tohoto spisovatele přečetla a určitě nebude poslední.
Páni, páni, to bylo počtení... Joe Hill mi dělá větší a větší radost. První třetinu knihy pojal jako strhující prolog, postavy namaloval jako živé, atmosféra je dusivá a hororové podnebí mrazivé asi jako sladkým sněhem zasypané svahy Vánoční říše. Charles Talent Manx se sice chová jako nesmírně nevypočitatelný, přesvědčivý psychopat, ale mnohem větší hrůzu mi naháněl Muž v plynové masce. Možná proto, že byl "skutečný", ne nadpřirozený. Ohromně mě také potěšily narážky na ostatní Hillova díla (Rohy, Černá krabice i Zámek a klíč), různá pomrkávání typu "jedna z postav poslouchá Frobisherův sextet Atlas mraků" (kdo četl Atlas mraků, ten ví), komiksové, sci-fi a fantasy šťouchance... Bylo toho příjemně hodně. A já chci další knihu! Klidně k Vánocům.
Joe Hill se pro mě stává důstojným nástupcem svého otce, Stephena Kinga. Píše obdivuhodně lehce a příběh plyne a plyne a noc postupuje a vám se nechce jít spát, protože na další stránce se může stát ještě něco zajímavějšího. Díky tématu pořád věříte ve šťastný konec a ono to nakonec třeba úplně nedopadne dle vašich představ. Pane Hille, díky, těším se na další knihu.
Autorovy další knížky
| 2013 |  Vánoční říše |
| 2010 | Rohy |
| 2011 | Vítejte v Lovecraftu |
| 2016 | Ohnivý muž |
| 2007 |  Černá krabice |
Nooooo tak super!!!! Někde jsem slyšela že si s tatínkem řekli, že každý napíše něco na stejné téma - tak teď už jen přečíst Doktor spánek a můžu porovnávat.