Vara Guru
Jan Křesadlo (p)

Vara guru, v sanskrtu "pravý duchovní učitel", mistr sekty, se usadil v lesovně u lesmistra, obráceného na jeho víru. Mnoha pozorovatelům se zdá, že vara guru je blázen, obklopený podvodníky, jenže když ony se kolem něho dějí těžko vysvětlitelné a vskutku nadpřirozené věci...
Přidat komentář


Opet perla! Jinak to Kresadlo asi ani neumi. Prekrasna takmer prvorepublikova stylistika, znalosti, moudrost a hlavne neuveritelnej pro me moc blizkej smysl pro humor vykresava v mem mozecku trochu zavisti, ze takhle psat nikdy umet nebudu, ale hlavne gejziry jisker smichu a obdivu. Mym vara guru se od ted stalo Kresadlo!


Autorův "jazyk" mě neskutečně baví. Jinak byla tato kniha příběhově a dějově spíše slabší. Jen díky osobitému způsobu vyprávění byla i tato kniha pro mě velice čtivá a zajímavá.


Zatím můj nejhorší Křesadlo. Pro mě příliš postav a příliš vedlejších linií. Chyběl mi nějaký hlubší motiv, nejaká silnější linie, kterou bych mohl sledovat a bejt zvědavej jak to bude dál...
Jinak opět skvělá práce s jazykem a už obvyklá ukázka autorova širokého rozhledu. (Tentokrát možná více zaměřená na hudbu, což mě moc nebavilo)
Autorovy další knížky
1999 | ![]() |
1984 | ![]() |
1990 | ![]() |
1995 | ![]() |
1994 | ![]() |
Představené panoptikum prvorepublikového maloměsta mě náhodou dost bavilo! Vlastně víc než samotná hlavní (a titulní) zápletka: vstup nadpozemské čistoty do upatlané lidské reality by měl teoreticky vnášet do příběhu novou dimenzi, nějak to všechno jinak nasvětlovat nebo nazírat z jiné perspektivy... Nebo si to aspoň tak myslím (protože u pana Křesadla jeden nikdy neví, jaké jsou jeho autorské záměry). Tak či tak, dějová linie s ezoterickým zdrojem osvícení mě tentokrát zajímala jen ve své sociální dimenzi, mystické prvky (proti kterým v beletrii jinak nic nemám :-) mě míjely. Nejvíc jsem se tedy bavil u těch zdánlivě vedlejších postav, které byly tak zvláštně bizarní, tak legračně se hemžili a lopotili se a byly tak zvláštně popsané! Trochu mi to připomínalo Ladislava Fukse (samozřejmě spíš čtenářsky pocitově, než stylem psaní), také zde byl svět vykreslován detailně přesně, důsledně a v zásadě realistický, jen v něm bylo všechno nějak bláznivě šejdrem – jako na karikaturním portrétu, na kterém je všechno rozpoznatelné, ale zároveň všechno jinak.
Jo, bavilo mě to.