Vaše Dana Medřická
Bohumila Spisarová , Václav Vydra
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/41554/bmid_vase-dana-medricka-mD4-41554.jpg
4
33
33
Dana Medřická vytvořila na jevištích, ve filmech, v rozhlasu a televizi na sta dramatických postav. V trvalé paměti obecenstva zůstala především její divadelní a filmová Slávka Hlubinová, Líza z Obchodníka s deštěm, Erži Orbánová z Kočičí hry a titulní postava ze hry Romeo a Julie na konci listopadu. Role, do nichž vložila kus vlastního života a mimořádný prožitek, který divák vycítil. Vznikla vzácná "zpětná vazba", dojem, že herečka oslovuje právě jeho a on má potřebu jí za to poděkovat, svěřit se se svými starostmi, zkrátka reagovat. Svědčí o tom desítky soukromých dopisů, jež Dana Medřická od neznámých lidí dostávala a bylo-li vhodné, i na ně odpovídala. Je zvláštní, že teprve nyní, poprvé, vychází tato kniha - vzpomínka. Otevírá ji vlastní vyprávění umělkyně, přibližující její dětství, dospívání a počáteční angažmá v Brně, Plzni, pak v pražské Uranii. Psala je jako úvodní kapitoly své chystané knihy, již však nestihla dokončit - zůstala torzem. Svazek uzavírá rovněž svědectví osobní - jejího syna Václava Vydry nejml., třetího pokračovatele tradice slavného hereckého rodu. Mezi nimi jsou kapitoly sestavené divadelní kritičkou Bohumilou Spisarovou z rozličných dokumentů, kritik, deníků. Plasticky z nich vystupuje osobnost Dany Medřické, herečky, která skutečně byla "naše".... celý text
Přidat komentář
Nadaná. Dáma s drdůlkem. S citem pro "důlky." Many, mraky niter. Heroina. "Kočka" věcí člověčích, věcí života. S čarodějným jižanským espritem. Naše Anna Magnani. Femme fatale Národního divadla.
Velmi sympatická a charismatická herečka, která se nebála žádných rolí. Zahrála jak vážné, dramatické a tragické role, tak úplně stejně rozverné, hádavé a hubaté babky a semetriky, ale i laskavé babičky, maminky a tetičky. Všechny její role jsou krásné a člověk je paní Medřické prostě věří. Byla skvělá. Perfektní byla její role v Takové normální rodince, kde si zahrála perfektní zmatenou a zpěvem nedoceněnou Cilku.
Ztřeštěná Erži Orbánová, ,,taková normální" maminka Hanáková i Marie Dočkalová - Julie na konci listopadu. Dana Medřická byla paní herečka s velkým H.
Chce-li se čtenář dozvědět fakta z hereččina života, tato kniha jistě nebude tím pravým. Prostřednictvím jejích nejbližších, kolegů, obdivovatelů i vzpomínek Dany Medřické samotné na ni však máme možnost nahlédnout nejen jako na vynikající herečku, ale také jako na výjimečnou ženu, manželku a matku.
Závěr knihy složený z útržků osobních dopisů sice působí dost chaoticky, je však silně emotivní. Jen některé narážky v těchto dopisech mohou být pro čtenáře nepříliš srozumitelné a zasloužily by si stručné vysvětlení poznámkami autorů.
I tak je Vaše Dana Medřická kniha, která rozhodně stojí za pozornost a na každé straně nás přesvědčuje o tom, že Dana Medřická vždy byla a je naše!
Knížku jsem si moc rád přečetl, protože herečku mám velmi rád i když možná až s přicházejícím věkem začínám chápat velké umění těchto našich herců a mrzí mě, že jsem neměl možnost vidět herečku na živo na divadelním jevišti. Také mě baví vzpomínky herců a vlastně obraz doby. Jak je uvedeno v některém z níže uvedených komentářů v knize je možná až moc dopisů
Kniha se mi do ruky dostala zcela nahodou a jelikoz mam rada knihy o zivote slavnych hercu z tzv. "stare gardy" s chuti jsem se do ni pustila. Bohuzel ctive byly pouze urcite casti - slibne zacinala kniha hereccinymi vzpominkami. Kniha obsahovala ale i mnoho dopisu Daninych obdivovatelu a fanousku, cili zde bylo mnoho clanku popisujicich herecku v samych superlativech, ale nejaka fakta ci zajimave informace tu nebyly (pro mne ztrata casu). Zrovna tato cast mi mnoho neprinesla. Urcite je ale dobre, ze existuje alespon nejaka kniha o teto herecce. Dolozeno mnoha fotografiemi, coz ctenar pro svou predstavu uvita.
Musim dodat, ze diky teto knize jsem si vyhledala zaznam Kocici hry (ktera je v knize mnohokrat zminena) a lituji, ze v podani Medricke toto predstaveni nazivo jiz nikdy neshlednu. Musel to byt zazitek, obvzlast v tehdejsi dobe. Hluboce smekam pred hereckym vykonem a pred energii, ktera musela byt vynalozena pro tak vysoke cislo repriz.
Pro mne naprosto úžasná kniha. Četla jsem ji několikrát a nyní si ji otevírám, když je mi smutno, aby se mi udělalo fajn na duši, nebo když je mi fajn, aby mi bylo ještě lépe. Děkuji moc oběma autorům, že knihu stvořili.
Tak nějak nevím, co si počít s hodnocením této knihy. Danu Medřickou jsem milovala a stále miluji, vždyť její práce je tady pořád s námi. Je to jedna z nemnoha českých hereček a herců, kteří narodit se za oceánem, by měli z Oscarů plot.
Proto jsem se těšila na to, že se o ní dozvím i něco "navíc". Ale mám dojem, že víc bych se o Paní Daně dozvěděla, kdybych se znovu podívala třeba na Měsíc nad řekou. Začátek knihy vypadal slibně, to když Paní Dana vypráví o svých rodičích, zvlášť o své mamince, a o svych začátcích u divadla. Jakmile ale do toho začnou vstupovat citace dopisů, nebo vzpomínky různých lidí, začne být vše dost nepřehledné. Můj celkový dojem prostě není dobrý. Tato mimořádná osobnost by si jistě zasloužila lepší zpracování.
Kniha o mé nejoblíbenější herečce. V srdci jsem ji měla už jako malá a krátká zpráva o její smrti v TV mě dost zarazila. Nechápala jsem proč toho o ni neřekli více, ale víme jak to bylo.
Knížku jsem vlastně přečetla jedním dechem a bylo mi líto, že jsem už na konci.
Pro mě je to herečka experívní, její styl jsem neměl rád, působil na mě nepatřičtě (taky Hoger), ale když hrála civilněji, jako třeba v "Byl jednou jeden dům", tak to bylo v pořádku. Hned se ukázalo, že má v sobě velký fond, a umí s ním nakládat.
Herec je ale taky jen člověk, a má lidské osudy.
A právě tyhle knihy nás seznamují jak tihle lidi, co je známe jako herce vlastně žili. Herectví je velice ošidné povolání, jčlověk snadno zmizí ze scény, v kursu je někdo jiný, a tak je dobrý, když má herec ještě další zájmy a koníčky, jinak se většina z nich uchlastá, přepráškuje a tak podobně.
Pamatuji se, jak jsem slyšel někde rádio a jak mě zaskočilo, že zemřela a že jí bylo 62 let.
Jako dítě ve mě vyvolala nějaké emoce, přes televizi, tak to byl divný pocit, ale to jsem byl dítě, takže jsem smrt braljinak než dneska.
A ještě se pamatuji, ža asi dvakrát jsem viděl "Kočičí hru", a nutilo mě to až chorobně. Divil jsem se, jak někdo může takhle bilancovat svůj život a proč se nesnažily ty dvě ženské, když jsou tak analytické, si ten život zlepšit a proč ty své životy tak haní? Bylo to k nepřečkání, nekonečné...sledovat pro mě Kočičí hru.
No je to spíš soupis rolí a dopisů druhých, než jejich vzpomínek a ní samotné.
Mě divadlo nebere takže taková kniha je mi na nic no.
Čekala jsem knihu psanou ní vydanou jejím synem, s douškou pamětníků kolegů...ne průřez profesním životem.