Vatikán: Odhalené hříchy Svatého města
Václav Miko
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/463427/vatikan-odhalene-hrichy-svateho-mes-wEa-.jpg
4
12
12
Vatikán je považován za historicky nejvýznamnější posvátné místo na světě, které je zahaleno značným tajemstvím. I když římskokatolická církev vždy proklamovala křesťanské principy dobra a laskavosti, stala se v poslední době kvůli skandálům a korupci terčem značné kritiky. Není proto divu, že se novináři a badatelé zaměřují na záhady, které se dějí za nepřístupnými zdmi Vatikánu. Kniha popisuje případ Emanuely Orlandiové, který odhalil skutečnosti kolem praní špinavých peněz vatikánské banky a její částečnou spolupráci s mafií. Důvěryhodnost Vatikánu v posledním desetiletí poškodily také mnohé případy dětí sexuálně zneužitých katolickými kněžími. Bohatství Vatikánu nepochází pouze z darů hromaděných po staletí, ale také například z otrocké práce žen z azylových domů, tzv. Magdaleniných prádelen, kde katolické jeptišky prováděly dozorčí činnost nad prostitutkami a svobodnými matkami. Zní to neuvěřitelně, ale to vše jsou fakta, která jsou v knize doložena a rozepsána.... celý text
Přidat komentář
Dočetla jsem tuhle knihu a můžu s otevřeným srdcem říct, že to bylo počteníčko, tak jsem jí chtěla ohodnotit a okomentovat a narazila na předchozí komentář jakéhosi DiakonW asi "katolický fanatik" soudě podle obsáhlosti komentáře. DiakonW na začátku autora chválí a dokonce jeho knihu srovnává se známým románem a potom na něj kydá hnůj co se mu na lopatu vejde. Už vidím realistický pohled toho kritika - fanatika. Licoměrnost, přesně takový jsou duchovní a jejich ovečky. Kniha byla pěkná a díky takovým pokrytcům, co jí kritizují nabývá ještě více na váze :)
Kniha Václava Mika se skvěle čte, má strhující spád, autor umí zaujmout, je přesvědčivý. V tomto snese srovnání se známým románem "Šifra mistra Leonarda". Stejně jako tento román je i zmíněná kniha totiž plná fabulací, dezinformací a polopravd. Autor si informace a jejich zdroje buď neověřuje, nebo záměrně účelově publikuje nepravdy - obojí je špatné a nesvědčí to o seriózní publicistické práci, to druhé je horší. Tímto svým přístupem tak totiž klame a dezinformuje čtenářskou veřejnost. Navíc v odborných tématech (jako jsou univerzitní obory historie, biblistika, teologie) publikuje často neuvěřitelně diletantské názory. Uvedu jen dva příklady "seriózního" autorova přístupu k pravdě a objektivitě (více jsem jich zaslal redakci nakladatelství Petrklíč). Na s. 31 uprostřed pohoršeně a sebejistě tvrdí, že kdo se chce zúčastnit bohoslužby nebo audience s papežem, "musí si za to zaplatit v podobě tiketu". To je však lež - vstupenky na tyto papežské obřady se vydávají zásadně ZDARMA, na každé vstupence je to uvedeno v šesti jazycích (!). Vstupenky se vydávají u bran Vatikánu vždy v předvečer akce proto, aby podle počtu vydaných lístků nachystal vatikánský personál přes noc na Svatopetrské náměstí či do baziliky dostatečný počet židlí, aby si každý turista/poutník mohl pohodlně sednout na plastovou židli, což jsme s manželkou nejednou s vděčností ocenili (lze ověřit na oficiálním webu a vstupenky jsem rovněž zaslal redakci nakladatelství).
Druhý příklad: skandální výjev jeptišky s nákupním vozíkem plným alkoholu a cigaret ve vatikánském supermarketu. Senzační leč dost pochybná informace. Když pominu všeobecně prostý a střídmý životní styl řeholních sester/jeptišek, pro nepravdivost autorova tvrzení hovoří fakt, že do vatikánského obchodu se může dostat přes dvě přísně střežená stanoviště švýcarské gardy (!) jen ten, kdo se prokáže zaměstnaneckým průkazem Vatikánu (což patrně na s.114 zmíněný publicista Tony Perrottet nebude). A navíc autor knihy Václav Miko v "zájmu objektivity" a "seriózní publicistiky" opomenul zmínit, že na celém území státu Vatikán je papežským výnosem zakázán prodej cigaret z důvodu škodlivosti zdraví.
S takovouto "prací" se zdroji a fakty bych jako bývalý univerzitní učitel nepřijal ani semestrální práci studenta prvního ročníku fakulty...
Autor v předmluvě na s. 5 píše: "... kniha chce čtenáři poskytnout realistický pohled získaný z dostupných pramenů". O serióznosti oněch autorových "dostupných pramenů" vypovídají dva příklady mnou uvedené výše. Kniha nabízí čtenářské veřejnosti všechno jiné, jen ne autorem deklarovaný "realistický pohled". Škoda...
Neidealizuje a připouští negativa, to beru jako objektivní. O katolické církvi se většinou zapomíná na ty jejich sviňstva. Myslím, že realita je ještě děsivější.
Jeden velky zlocin. Doplnila bych KnihovniciVS, ze cirkev = nelidskost. Kniha stoji za precteni, nebyla to ztrata casu, coz nemuzu rict o hodne jinych knihach, ktere jsem precetla.
Asi bych tuhle knihu nechala povinně přečíst spoustě lidem.
Církev = demagogie, zločiny, touha po moci a vlastním prospěchu.
Kdo chce věřit v Boha, ať si věří. Kdo chce věřit církvi, je buď ovce s potřebou být vedena, hlupák nebo pokrytec.
Kniha se mi líbila, vytknu jenom to, že se některé kapitoly asi uspěchaly, proto jsou na rozdíl od jiných krátké, proto jednu hvězdu ubírám.
U téhle knihy jsem se nenudil a v některých částí jsem se nechal strhnout, bylo to v kapitole v supermarketu ve Vatikánu, žádný daně a jeptišky s mnichy plné koše vín a cigaret, něco na tom bude, když to psal další spisovatel z Itálie. Tušil jsem že ve Vatikánu nebude všechno jak má, ale že to bude až tak špatný jsem nepředpokládal. Miko také v knize popisuje jak Vatikán umí maskovat svoje průsery a v tom jsou fakt asi mistři. Kniha se mi líbila a koupím si jeho další.
Kniha přinejmenším poučí, podle mě je to hodně různými kapitolami nahuštěná publikace, která by mohla byt rozdělená minimálně do dvou knih. To ale neznamená, že se nepovedla.
Od knihy jsem dle hodnocení a komentářů čekala víc. Je vidět, že sto lidí má sto chutí. Mně autorův styl psaní nesedí. Některé kapitoly byly psány do takových detailů, až jsem se v tom ztrácela a nudilo mě to. Jiné byly opravdu uspěchané. Nicméně to bylo zajímavé čtení se spoustou překvapivých informací.