Vchody v písku
Roger Zelazny
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/14689/mid_vchody-v-pisku-5x3-14689.jpg
4
21
21
Vzácný dar mimozemšťanů, jehož zmizení vyvolá chaos v galaxii. Hvězdný artefakt zanechává Freda Cassidyho zcela lhostejným – dokud není obviněn, že ho ukradl. Navíc je pronásledován z Austrálie do Greenwich Village, a dále za hranice naší planety telepatickými psychology, mimozemskými gulichány a tajnou galaktickou policií. Brzy zjistí, že prostřednictvím vchodů v písku přechází mezi několika realitami a dokonce začíná vnímat jako naprosto odlišné bytosti jiných světů…... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2003 , BanshiesOriginální název:
Doorways in the Sand, 1976
více info...
Přidat komentář
Další psycho skvost. Jste normální? Nečtěte to. Nebude vás to bavit. Akce a napětí? To je něco, čemu se Zelazny vysmál.
Kniha je svým způsobem klasickým sci-fi, což není u tohoto autora úplně běžné. Patří tedy mezi jeho slabší knihy. Už od začátku moc nevíte na čem jste. Ostatně neví to ani hlavní hrdina. Čtenář je však ještě více zmaten, protože kapitoly začínají retrospektivně. Příběh se postupně stává bizarnějším a jakoby z odstupu sledujeme co vše se valí na hlavního hrdinu, který sám nechápe co se s ním děje. Kde se bere nový tajemný hlas? Není to schizofrenie? Nebo někdo jiný?
Tohle mohl být dobrý psycho-thriller, ale bez napětí zůstává jen to psycho. A upřímně ani to nestojí zamoc. Další promarněná šance napsat něco skutečně přelomového. A nebo to tak Zelazny schválně napsal? Možná jo, protože tohle úplně kašle na nějaký obyčejný sci-fi mainstream. Možná Zelazny záměrně zůstává ve svém vlastním stínu. Opět originální a fanouškům doporučuju. 75%
Ne a ne a ne. Prostě mi to nejede. Forma vyprávění je divná a mimozemšťané ještě divnější. Omlouvám se milovníkům tohoto spisovatele, ale krom Amberu už nic od něj nepřečtu.
Jednou z věcí, kterou na Zelaznyho stylu obdivuji, je způsob, jakým vás uvede do děje. Obvykle vás hodí do hluboké vody a plavte si! Ve Vchodech v písku tuto metodu však dotáhl k absolutní dokonalosti, jelikož ji nepoužil jen na začátku, ale průběžně během celé knihy. Začne kapitola a vy najdete hrdinu v prekérní situaci, aniž byste jen tušili, jak se do ní dostal. Musíte proto číst dál a čekat, až se vám vše zpětně vysvětlí.
Jako bonus je zde Zelaznyho ironický smysl pro humor, zvraty a absurdita vystavěná na neotřelých nápadech.
Jediným záporem knihy je občas kostrbatý překlad, pokud jde o idiomy. Je pravdou, že překládat Zelaznyho je překladatelské peklo, ale určitě se to dalo vyřešit estetičtěji, než hromadou poznámek pod čarou, které navíc v polovině případů plnily čistě jen encyklopedickou funkci a seznamovaly s termíny, které si zvědavý čtenář mohl sám dohledat, případně už je znal, nebo mu to bylo jedno a tak poznámky stejně nečetl.
Autorovy další knížky
| 1993 |  Zbraně Avalonu |
| 1994 | Přines mi hlavu Čarovného Prince |
| 1999 | Devět princů Amberu |
| 1994 |  Prokletý Dilvish |
| 1994 | Princ Chaosu |
Po velmi dlouhé době jsem se zase jednou opovážil půjčit knížku z mého oblíbeného žánru. Je to již dlouho, co mne něco z tohoto šuplíčku doopravdy zaujalo. Fakticky jde v mém případě spíše o kdysi oblíbený žánr. Od té doby jsem se již mnohokrát zklamal, a mnohé, dokonce osvědčenými, mnou oblíbenými čtenáři vychvalované knihy jsou pro mne balvanem se kterým se marně, často dokonce opakovaně snažím pohnout.
Po dočtení této knihy jsem se podíval na rok vzniku, a pochopil jsem. Knížka se mi moc líbila. Ano není dokonalá, ale to asi úplně není snad žádná. Na mnoha místech jsem se královsky bavil. Vzpomněl jsem si při tom na některé půvabné legrácky z díla Stanisława Lema.