Ve spárech múzy
Tomáš Marton
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/543815/bmid_ve-sparech-muzy.png
4
17
17
Říká se, že autor potřebuje pro svou tvorbu múzu. Tomáše Martona čas od času do svých spárů polapí jedna velmi náruživá. Vznikají pak příběhy těch nejrůznějších žánrů, jako jsou pořádný horor, sci-fi, ale i humor. Co jen to soused skrývá ve sklepě? A co věčné dilema žít dlouze, ale sám, nebo krátce, zato s láskou? Proč jsou za městem podivné hluboké díry v zemi? Nejen toto naleznete v knize, která je výběrem toho nejlepšího, co z Tomáše Martona vymáčkla múza, když se pařáty zabořila hluboko do jeho nitra.... celý text
Přidat komentář
Díky povídce Pes se zlatýma očima v antologii Smečka jsem poznala spisovatele Tomáše Martona a rozhodla se, že až mu vydají nějakou knihu, rozhodně si ji přečtu. Netušila jsem, že to bude tak rychle a bylo pro mě překvapující, že do toho šel s povídkami. U prvotiny bych to nečekala. :) A byla to dobrá volba. Pan Marton mě opět pobavil svým stylem humoru a také postrašil hororovými scénami. V knížce jsou povídky různých žánrů, stylově od hororu po sci-fi. I když bych řekla, že ty hororové povídky mu jdou o fous lépe, nakonec mě dostal závěrem. Povídka Zrcadla má veliký přesah se zajímavým poselstvím. A čtenář musí přemýšlet nad otázkami, které nejsou vyřčeny, ale z děje vyplývají. A Apartmá v sedmém byla super třešnička na dortu :)
Konečně se mi dostal do spárů debut v podobě první Tomovy knihy. Musím říct, že jsem za to ze srdce rád, protože už když jsem se s Tomášem před dávnými věky seznámil na autorském čtení skrze jeho povídku SOUSED (dovedl mě rozesmát tenkrát i dnes), ten tvůrčí náboj tam byl cítit. Mám radost, že autor vytrval a doklepal to až sem. Spousta zde publikovaných povídek mi byla již známa (z autorské korespondence či jiných publikací) a už jen to, že mi utkvěly v paměti, značí, že mají čtenářům co říct.
Samotné příběhy pokrývají zejména oblast horroru, sci-fi a postapa. Náměty bych až na výjimky (OSUDOVÁ LÁSKA, NEZNÁMÝ INTERPRET, ZRCADLA) neoznačil vyloženě za originální, jako spíše za zajímavá či zajímavě zpracovaná. Nemyslím to ovšem jako negativum, nýbrž pochvalu; například DOPISY ZE SEVERU se tak stávají navzdory tématu až nečekaně atmosférickou záležitostí. Na druhou stranu, některým kouskům mou optikou navzdory čtivosti škodila mírná předvídatelnost (KLUK, PÍSEČNÁ BOUŘE či vtipný bonus APARTMÁ V SEDMÉM). Asi nelze vybrat nejoblíbenější kus, nicméně mrazivým dojmem na mě zapůsobila povídka VLÁKNA.
Martonovské postavy nejsou extrémně-obskurní podivíni, nýbrž realistické osoby s běžnými trápeními, pozitivy i chybami. Pokud trpí výraznějším rysem nabručenosti, záletnictví či dalšími neduhy, většinou jde pouze o důsledky jejich povah a otazníků z hájemství psychologie. To čtenáři nejenže umožní se do nich vcítit, ale také je mu efektivně nastaveno zrcadlo. Současně v příbězích nejde o nic explicitně bruntálního, a pokud už ano, autor se v tom zbytečně nevyžívá. Jde vidět, že v průběhu doby vyzrál a ví, co píše. Pochvalu zaslouží i nápaditá obálka knihy, kde mě bavilo studovat detaily - jako třeba kam že se to ten tajemný písař kouká...
Ve spárech múzy je vyrovnaná sbírka povídek, která osloví příznivce horroru, sci-fi a humoru.
O tejto knihe hovoria, že je to výber tých najlepších poviedok, ktoré Tomáš Marton napísal. V takýchto zbierkach je väčšinou pravidlom, že niektoré sú lepšie, niektoré slabšie, ale pri tejto to neplatí. Každá jedna poviedka bola výborná.
Každá jedna ma bavila, boli originálne a pri niektorých ma naozaj mrzelo, že sú to len poviedky, pretože by som si ich vedela predstaviť ako celú knihu. Najmä poviedka "Díry", ktorá mi dosť pripomínala tvorbu Stephena Kinga.
V knihe je skvelý mix hororu, scifi, trileru, takže každý si príde na to svoje. Naozaj si neviem vybrať tú najlepšiu.
"Zrcadla", "Světlo", "Osudová láska", ale aj každá ďalšia stojí za prečítanie. Mimochodom majú skvelé pointy.
Určite je to jedna z najlepších poviedkových kníh aké som kedy čítala.
A do októbrového počasia, je na čítanie ako stvorená, takže vám ju určite odporúčam - nudiť sa pri nej zaručene nebudete ;-)
Tomáš Marton na svém YouTubovém kanále dělá recenze knih, provází aktuálně vydanými metalovými alby a v pořadu Otravné pondělí vtipně zpovídá zejména spisovatele, ale naposled tam měl Jiřího Dvorského, který má na svědomí boží obálku antologie V královských zahradách. A nyní tento na pohled citlivý muž se zasněnýma očima vyšel s kůží na trh se svou první povídkovou knihou.
Už samotný název a parádní obálka Pavla Pavelky naznačují, že to nebude jen tak. Vidíme obraz ve starobylém rámu, kde je zpodobněn samotný autor, a to, ouha, zřejmě ve svém alter egu, nedej bože ve svém pravém já. Jeho potměšilý výraz má daleko do přívětivého výrazu snílka a temné kruhy pod očima sice evokují fanouška tvrdší hudby, ale kdo ví... V pravém rohu vévodí lebka a jako by to nestačilo, má za zády stvoření, jež má daleko do éterické bytosti. Pochopíme, proč jsou v názvu spáry, protože upřímně, polibek takového stvoření bych autorovi opravdu nepřála. :-)))
První dvě povídky jsou na rozehřátí. Jádro prvního příběhu není, bohužel, daleko od skutečnosti, vše je opředeno tajemstvím. Soused je zase alegorií jedné z nejhorších lidských vlastností. A pak už to jen graduje. Je to nápadité, záhadné, dobrodružné, hororové, s nádechem magie, sci-fi, ba ani sex nechybí, stejně jako láska. Povídek je jak jinak, třináct, a ta čtrnáctá je bonusová, humorná. Prostě autor zvládá všechny polohy! ;-) Sbírka povídek je další zdařilý počin nakladatelství Golden Dog. Budu doufat, že múza autora jen tak neopustí a budu se těšit na další knihu.
Jak to vypadá, když Tomáše Martona navštíví múza a sevře ho do spárů? Sbírka Ve spárech múzy nabízí průřez autorovou povídkovou tvorbou.
Tomáše Martona mohou čtenáři znát jako povídkáře a recenzenta. S jeho povídkami se mohli setkat už v několika antologiích - z těch nejnovějších je to například Smečka (2024) nebo V královských zahradách (2024), případně antologie českého bizarra Bizarropolis (2022), která byla nominovaná na cenu Magnesia Litera.
(...)
Celá sbírka je velmi čtivá, svižná a nápaditá. Není povídka, která by kvalitativně jakkoli vybočovala nebo kolísala. Tomáš Marton ve sbírce Ve spárech múzy naservíroval čtenářům samé skvělé kousky. Velké zastoupení tu má hlavně horor a sci-fi, které se často vzájemně proplétají a doplňují. Lehce se tu mihne i magie a pohled do budoucnosti. Kniha bohužel obsahuje více překlepů a drobných chybiček, než jsem u knih z nakladatelství Golden Dog zvyklá, ale i to se občas stane. Každopádně jsem velice zvědavá na autorovu další tvorbu a snad se brzy dočkáme i románu.
Celá recenze:
https://deti-noci.cz/2024/10/literatura/lit-recenze/tomas-marton-ve-sparech-muzy-2/
Tomáš Marton mi už před lety při jeho začátcích na literárním serveru dokázal, že psát opravdu umí. A opět nezklamal. Kniha je originální, čtivá, povídky s neotřelými tématy jsou zajímavé. Nejdojemnější mi přišla povídka Šmouha v oku, která se mi velmi líbila. Doufám, že autor v budoucnu vydá další tituly.
(SPOILER)
Tomáš Marton – Ve spárech Múzy
Dle anotace chytí autora této (h)různorodé sbírky povídek občas do spárů jedna velmi náruživá Múza. Co se potom stane a jak dopadne takové spojení?
Za mě se tenhle taneček přes dvě pekla opravdu povedl. Tomáš psát umí a jeho Múza má očividně velmi šikovné spáry. Povídky mají spád, jsou psány dobrým nešizeným jazykem a jsou dobře vypointovány. POZOR, OBSAHUJE LEHKÝ SPOILER!
Hned první povídka, ŠKVÍRA, byla hotové pochutnání v duchu nejlepší poeovské tradice. Staré tajemství, staré otázky. Děs a hrůza z neznámého. Pochybnosti o zdravém rozumu. A neodbytné puzení najít odpovědi. Jedna z nejlepších povídek sbírky. Trochu mě zklamalo racionální vysvětlení na závěr.
SOUSED
Asi od druhé stránky předvídatelné. To si čtenář přinejmenším myslí! Ale jak to bývá, všechno je nakonec trochu jinak. Pěkná, děsivá, hrůzostrašná povídka.
DÍRY
Že by autor miloval Kinga? Jak překvapivé! Je vidět, že svého Kinga četl často a pečlivě a že mu takříkajíc vrostl pod kůži. Díry jsou Kingovka jak vyšitá. Mistr by na svého nadaného žáka mohl být pyšný!
ŠMOUHA V OKU
Zpočátku jsem těžko chápala přístup rodičů a očekávala tak říkajíc děs jiným směrem. Postupem čtení začne čtenář tušit pointu, ale to je zde zřejmě záměr.
OSUDOVÁ LÁSKA
To věčné dilema – žít krátce a naplno, nebo dlouze a na půl plynu? Toť otázka. A pravá láska až do smrti? Proč ne – ale ani ta nemusí probíhat přesně tak, jak jsme si představovali…
VLÁKNA
Povídka, evokující velmi naléhavě atmosféru zlého nočního snu. Zároveň alegorie na lidskou společnost, v níž každý jedinec je, ať chce či nechce, ovládán čímsi nebo kýmsi shora. Na společnost, v níž si nakonec zvykne i na ty nejbolestivěji zabodnuté háky. Možná nemusel být závěr tak jasně dopovězen; čtenář si rád leccos domyslí sám.
SVĚTLO
Jedna z verzí klasické apokalyptické vize o tom, jak jsme závislí na internetu a dalších křehkých vymoženostech. Tuto povídku jsem tak docela nepochopila.
NEZNÁMÝ INTERPRET
Nemohu si pomoci, ale pro mě měl Břetislav Konrád po celou dobu tvář Tomáše Martona. Jen doufám, že ten to nakonec neudělá. Skvělá. Jemný humor metalisty mezi řádky.
MEZI STROMY
Tuto povídku nevím tak docela, kam bych ji zařadila. Také bych zde uvítala trochu více podrobností.
PÍSEČNÁ BOUŘE
Sci-fi povídka s poměrně děsivou pointou. Chybělo mi dokončení Petrinova příběhu.
KLUK
Skvělá nálož černého humoru s dobrým koncem pro všechny. Jen pozor na park.
DOPISY ZE SEVERU
Opět kingovský styl s nevyřčenou hrozbou, vyhýbavými nebo žádnými odpověďmi a všudypřítomným strachem. Doufala jsem, že to mladá paní stihne.
ZRCADLA
Další z nočních můr, hrozbou moci umělé inteligence připomíná některé z nejlepších povídek Clarkových. Pointa jasná, jen by možná potřebovala ještě maličko dočesat a dořešit, trochu se mi zde hlavní linie tříštily.
APARTMÁ V SEDMÉM
Lehce morbidní vize o milostných eskapádách v budoucnosti. Další povídka, kde si čtenář řekne – To je tak předvídatelné! A pak zírá jako jojo.
Závěrem: u dvou či tří povídek bych měla drobné výhrady, jednu jsem nepochopila vůbec. Ale suma sumárum se jedná o svěží, dobře napsané a dobře čtivé dílko. Příznivcům drobných formátů mohu upřímně doporučit. Těším se na další díla páně Martonova a nepochybuji o tom, že jeho sláva bude dále stoupat.
Až k nebi, až k nebi, až k nebi…
90%
16. září 2024
Skutečně různorodá sbírka čtrnácti povídek Tomáše Martona ukazuje jak hororovou, tak i sci-fi tvář tohoto duchcovského rodáka. Už úvodní Škvíra naláká svou tísnivou atmosférou a i dalším textům se daří vzbuzovat ve čtenáři velmi různorodé emoce. Různorodost, jak žánrová, tak tematická, je velkým plusem této sbírky. Velice příjemně mě překvapily některé sci-fi náměty, krom úvodní Škvíry mě nadchly povídky Soused a mikropovídka Vlákna. Také kingovsky působící Díry byly velmi zdařilé. A ačkoliv byly některé povídky na můj vkus až příliš dořečené či předpokládatelné, rozhodně se jedná o nadprůměrně dobře napsanou a sestavenou sbírku a já se už nyní nesmírně těším na to, co dalšího nám Tomáš Marton naservíruje. Jen tak dál, skvělá práce!
"Ve spárech múzy" je pestrou sbírkou povídek, která mě příjemně překvapila svou různorodostí a schopností nabídnout čtenářům širokou škálu žánrových zážitků. Kniha obsahuje příběhy, které balancují na pomezí hororu a sci-fi, což z ní dělá velmi zajímavé čtení pro všechny fanoušky spekulativní literatury.
Nejvíce mě zaujaly povídky s hororovým nádechem – ty, které měly schopnost vyvolat napětí a mrazivou atmosféru.
I když ne všechny povídky byly podle mého gusta a některé mi připadaly slabší, celkově kniha stála za přečtení. Každý příběh přináší něco unikátního a i když se může stát, že ne všechny osloví stejně, jako celek tvoří sbírka zajímavou literární zkušenost.
Tomáš Marton - Ve spárech múzy.
85%
Ačkoliv mám raději delší povídkové útvary, u Tomáše mě dostala kraťoučká povídka Vlákna. U té jsem tušila jak skončí a přesto mě pointa polechtala přesně na tom místě, kde má horůrek zasáhnout.
Za mě nejlepší povídky: Díry - jak je někde parta dětí, která se nachomýtne k něčemu děsáckému, tak jsem spokojená. Dopisy ze severu, Zrcadla, Kluk mají přesně ten konec a atmosféru, která je mému srdci blízká. Apartmá v sedmém - scifi, které rozhodně pobaví.
Nejdelší povídka Písečná bouře je skvělá (asi jako jediná se odehrává nejen mimo ČR, ale rovnou i mimo Zemi). A přiznám se, že jsem u ní očekávala trochu jiný konec… ale kam by autor přišel, kdyby se měl zavděčit všem čtenářům.
Sbírka čtrnácti povídek mi udělala radost - českých hororových autorů se prostě nemůžu nabažit, a doufám, že Tomáš nezůstane jen u povídek