Ve stínu magie
* antologie , Leoš Kyša , Boris Hokr
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/424823/bmid_ve-stinu-magie-H3E-424823.jpg
4
159
159
Magie je bezvadná věc. Můžete si přičarovat štěstí, zdraví nebo sukubu, která vám bude po vůli. Ale taky se všechno může v jednom okamžiku zvrhnout a vy proti sobě poštvete síly, které jsou tak staré a temné, že vás mohou přivést k šílenství. Magie tvoří základ fantasy kánonu, ale tahle sbírka vám ukáže, že i tak tradiční téma vás v mnohém dokáže ještě zatraceně překvapit. Předchozí antologie editorské dvojice Hokr–Kyša si prorazily cestu k tisícům čtenářů a ukázaly jim kouzlo české fantastiky. Ve stínu magie jejich představení nové generace českých autorů završuje a vy zkrátka chcete být u toho. Do antologie přispěli: Theo Addair, Roman Bureš, Oskar Fuchs, František Kotleta, Jan Kotouč, Vilém Koubek, Míla Linc, Lucie Lukačovičová, Petra Lukačovičová, Michaela Merglová, Petra Neomillnerová, Julie Nováková, Mark E. Pocha, Kristýna Sněgoňová, Petr Stančík, Zuzana Strachotová, David Šenk a Dalibor Vácha.... celý text
Přidat komentář
Soubor těchto povídek mě fakt bavil. Celkově mohu říct, že každá povídka více méně splnila očekávání.
Za mě příjemně pestrá směsice kvalitních povídek, kdy má každá co nabídnout. Mí oblíbenci nezklamali, u jiných jsem si udělal pomyslný puntík, abych si mohl sehnat a přečíst nějakou jejich knihu. Takže antologie splnila přesně to, co jsem čekal.
Všechny povídky se dají přečíst, vyložený propadák tu není. Za mě 4 nejlepší - Vítejte v pekle, Sitarane, Zrzečka a nekromantka a kupodivu ne moc dobře hodnocená od ostatních Kdo zabil Daniela Wilsona?.
Je zajímavý pozorovat, jak se každý popasuje se zadáním úplně jinak, ať už nás zavede do klasického fantasy světa nebo přivede magii do toho našeho. Mému srdci nejbližší byl Jarní panic. Každopádně současné spisovatele fantasy máme kvalitní a Ve stínu magie je velmi zdařilá antologie.
Určitě se nebojím o budoucnost české fantasy. Hodně se mi líbily povídky Vítejte v pekle, Stáčení nevinnosti a Sitarane. Od Kotlety, Bureše, Sněgoňové nebo Strachotové jsem to ale samozřejmě čekal. Třeba Kotouč by klidně mohl z povídky Obléhání udělat celou knihu. Nebudu je tu vyjmenovávat po jednom v každé byl určitý potenciál a je vidět že fantazii se meze nekladou. Jen ať je takových "fantasmagorů" u nás víc.
Jdu shánět něco od Pochy, Novákové, Lince, Koubka a sester Lukačovičových :-))
Z 18 povídek mě nejvíc zaujaly tyto: Vítejte v pekle, Mrně, Obléhání, Ranní spoj, Stáčení nevinnosti. Žádná z povídek není vyložený propadák.
Další ze série českých antologií je za mnou a osobně mám trochu rozporuplné pocity. Na jednu stranu velmi vydařené povídky, které se mnou doslova zacvičily a zůstanou dlouho v mé mysli. Na druhou stranu se mi místy zdálo, že se to nějak vleče. Vlastně ani nevím, čím to bylo nebo proč jsem měl takový dojem. Zkrátka první antologie, která se mi dostala do ruky Ve stínu APK byla pro mě nějak čtivější. Ale i tento soubor stojí za to. Více méně mě podněcuje k tomu, abych si od některých autorů přečetl jejich samostatná díla. A to je dle mě velký a záslužný čin!
Musím se přiznat, že hlavní povídka od Kotlety Sitarane pro mě byla naprostým utrpením a těšila jsem se na její konec .:( Naopak mě velice pobavila povídka Vítejte v Pekle. Měla říz a ďábelsky černý humor měl opravdu grády. Za pozornost určitě taky stojí Ranní spoj, která se mi líbila hlubší myšlenkou stejně tak jako povídka Stáčení nevinnosti. Jako celek se mi kniha líbila, ale jelikož jsem na téma magie vcelku "hajsavá", tak mě málokterý fantasy svět dokáže vtáhnout a pohltit.
Cele jsem nedocetl, pac nastala knihovnicka tisen,ovsem i ta pulka stala za to..1000 lidi, 1000 fantazii..
Některé autory jsem vůbec neznala a jiné až moc dobře. Oblíbení autoři nezklamali (Kotleta, Bureš). Některé pasáže se mi libili víc jiné míň ale každá byla jedinečná až na charaktery postav. Někdy mi dalo zabrat se začíst a něco jsem i přeskočila. Knihu bych definovala jako 50 na 50 :D
Další ze "série" ve stínu je napsaná ještě o něco lépe nežli díl druhý a rozhodně mnohem lépe, nežli díl první. Různé pohledy na svět magie se mi líbil a hlavně.... mám rád povídkové knihy. Za mne doporučuji, takhle "série" jde dle mého jen a jen nahoru.
Jak to už u sbírek povídek různých autorů bývá, působivost jednotlivých povídek na čtenáře je různá. Na mě nejsilněji zapůsobily povídky (bez pořadí):
Roman Bureš - Vítejte v pekle
Jan Kotouč - Obléhání
Julie Nováková - Cech čmuchalů
Kristýna Sněgoňová - Stáčení nevinnosti
František Kotleta - Sitirane
Celkem je kniha určitě nadprůměr.
Docela zajímavá kniha, která se skládá z povídek českých spisovatelů ... je fakt, že některé příběhy mě zaujaly méně, ale většina se celkem povedla ... takže jsem ráda, že jsem na ni narazila ...
Magie je magie,
ale lidské tělo,
to je hlavně fyzika.
(Sitarane)
Rozjíždí se to velmi pomalu. První povídka je spíše takovým průměrem a „Nájemné meče“ tak trochu připomínají spíše fantasy, než magii. Ano, je tam, ale je divná. Ostatně i v mnoha dalších příbězích je magie pojatá jinak a každý spisovatel se s tím popasoval po svém. Co mě však zklamalo, je fakt, že skoro každý, co přispěl do této sbírky, vidí v magii spíš to špatné a jako břemeno toho, kdo jí využívá. Snad jen dvě povídky berou magii jako zábavu, dar, a magie je hodnocena kladně.
Citát: Satan se zazubí: Jedinej Bůh o kterém vím, jsem já. (Vítejte v Pekle)
Až v desáté povídce se konečně objevuje humor. Zatím všichni berou magii jako prokletí a smutek a břemeno. Musel přijít Kotleta/Kosek a vložit do sbírky klasickou humornou, sexuální a krvavou povídku, aby všem ukázal, co je to vůbec magie. A světe div se, našel v tom i nějaké klady. Příběh o Koskovi je nejlepším počinem v této knize. A taky proč ne, vždyť já to koupil hlavně kvůli jeho povídce. Nemít v tom povídku on, hodně bych váhal.
Citát: Kolega je odborník na leccos, zejména v kurvení vyniká, ale v magii se nevyzná určitě. (Torgeho jaro: Jarní panic)
Při čtení této sbírky jsem si musel dát tři dny pauzu. Ono přeci jenom, číst povídky v jednom kuse, to nedělá dobře. A ještě, že jsem tak učinil. Po desáté povídce „Sitarane“, bych možná byl v dalších povídkách ovlivněn a hodnocení by nebylo tak „rozumné“. A díky tomu jsem mohl ocenit i další nastávající příběhy. Další velmi povedené povídky jsou „Ranní spoj“ od Viléma Koubka. (Čekal jsem spíš nasraný lítající tramvaje, ale i hybrid postačí.) nebo příběh „Nejdelší sbohem“ mistra Šinka. (Velmi povedený magický sci-fi)
Citát: Slova se dotýkají našich myslí, vůně se dotýkají našich srdcí. (Případ pro cech Čmuchalů)
Nejhorší povídkou, nebo povídky, abych nejmenoval jen jednu, jsou Mrně (Theo Addair), Bez konce (Dalibor Vácha) nebo Kdo zabil Daniela Wilsona? (Petra Lukačovičová). Poslední jmenovanou povídku jsem málem ani nedočetl, stejně jako měla na mále „Bez konce“. A je tu konec, úděl sbírek je takový, že ne vše se bude líbit a ne vše bude nečitelné. Ale s tím už každý vydavatel i spisovatel prostě musí počítat. Jo a taky záleží na čtenářově pohodě a rozpoložení.
Citát: Chtěl jsem se stát Bohem. (Sitarane)
Nemohl jsem jmenovat všechny spisovatele, kteří se učastní tohoto svazku a tak jsem ke všem povídkám napsal samostatné komentář, přidal malou ochutnávku a nebo citát. Každý příběh jsem zvlášť ohodnotil. To vše si můžete přečíst v kolonce „povídky“ u této knihy.
Citát: Vykrvácet naběhlým penisem trvá asi půl minuty. (Ranní spoj)
Z knihy jsem přečetl pouze povídku od Františka Kotlety, takže nebudu pro hodnocení knihy používat hvězdičky.
Na začátku Kotleta píše že je to poslední dílo s Koskem a máme si ho pořádně užít. Já jsem si ho teda užil neskutečně. Velice karatičká povídka (kratičká na moje poměry, kdy by jsem si představoval povídku s Koskem na 250 stran minimálně), ale o to více napínavá a na konci s překvapením, jak to mám rád. Za mě nemůžu jinak než doporučit a zmáčknout slzu pokud je to opravdu poslední dílo s Koskem.
Tuhle knihu jsem si vzala s sebou do karantény a po přečtení první povídky jsem přemýšlela, zda to byl dobrý nápad. U třetí jsem stále tápala, jestli uvěřit, že něco takového skutečně čtu a ke konci knihy jsem byla nadšená. Nejsem stálým čtenářem a znalce fantazy, ale tenhle výběr se mi líbil. Díky medajlonkům autorů mám možnost najít si další zajímavé knihy. Chtěla bych oběma iniciátorům za tento nápad poděkovat a autorům též za zajímavé čtení. Nevím, co jiného bych o této knize napsala, protože vše podstatné bylo již popsáno níže.
Po přečtení úvodu, kdy jsem byla ujištěna o své líbeznosti a dobrém vkusu, jsem se pustila do "Epochálních" povídek, kde se mi dostalo divoké jízdy a magického čtení plné fantazie. Jedno téma, ale ztvárnění opravdu pestré. Doplněno o osobité předmluvy a medailonky spisovatelů. Nevšednost protkaná kouzly, jedinečnými bytostmi, místy, sexem, brutalitou. Netekla jenom krev, našla jsem tu i lásku, zamyšlení i podtext. Všechny povídky se mi líbily, většina byla dosti parádních a originálních, jen pár jich bylo slabších, ale pořád stále dobrých. I když pozornost si zaslouží všechno, nejvíce mě zaujaly a za sebe bych vyzdvihla: Lesy mají oči, Mrně, Ranní spoj, Stáčení nevinnosti, Vítejte v pekle, Infernographia perpetua.
Z trojce, Ve stínu, mágia určite vedie. Sám som bol prekvapený ako dobre sa to číta, každá poviedka v niečom vynikala. Dokonca tu zažiarili poviedky od autoroch, s ktorými som sa stretol len vďaka tejto sérii.
Veľké prekvapenie od Romana Bureša a Petra Strančíka. Obaja sa zamerali na peklo. Fascinujú ma trošku knihy, kde sa nachádzajú cirkevné tajomstvá. Za touto dvojcou nezaostávajú ani dobre známe osoby tejto série, a to je pán Kotleta a pani Sněgoňová. František sa tu lúči zo svojou sériou Swinger párty, kde Koska čaká jeho posledný magický príbeh. U Kristýny je príbeh trošku temnejší, ale o to zase zaujímavejší. Od Marka E. Pochu som čítal hodne príbehov, či tých kratších, alebo dlhších, no tu ukázal svoj vrchol. V hororoch sa vyzná, aj keď to nie je žiadny King, či Nebso. V poslednom rade by som chcel spomenúť aj Jána Kotouča. Výborné spojenie vojenského ťaženia a mágie. Samozrejme aj zvyšok spisovateľov drží tempo, pričom každý príbeh bol v niečom originálny, len možno o niečo slabší.
Říká se do třetice všeho dobrého a tady to platí bezezbytku. Po výborné jedničce trochu slabší dvojce přišla naprosto skvělá trojka. Námět autorům sednul a byla to neskutečná jízda za kterou nezbývá než autorům poděkovat. A být rád že se nám zde urodili takový skvělí spisovatelé.
Mám za sebou další z řady vysloveně vydařených tematických povídkových sbírek z nakladatelství Fantastická Epocha a po přečtení knihy a otočení poslední stránky musím říct, že se jedná o zatím asi nejlepší kousek, který jsem si v mnoha ohledech vysloveně užil.
Magie je obecně téma, které je hodně obecné. Hm, to je myšlenka za milion. Chtěl jsem tím ale říct, že se dá uchopit vysloveně všelijak, protože magie, když čtenář dobře kouká, může být všude kolem nás. A tak každá z povídek v této knize přišla s nějakou osobitou vizí, mnohdy i se světem, který daným autorům není cizí. A tak i já jsem se tu setkal s povídkami, které bych hodnotil pětihvězdičkovou dardou.
Tyto povídky jsou dvě. První je Infernographia perpetua – hodně precizně napsaná loupež po vatikánsku s historickým přesahem. A druhá Vítejte v pekle. Ta je doslova nářez. Surrealisticky-realistický pohled na peklo a „život“ v něm.
Každopádně jsou tu i ale i další povídky, které stojí za pozornost. Gienah, kde jsem si při čtení představoval, že autorka se inspirovala legendární počítačovou hrou Stíny nad Rivou. Lesy mají oči jsou takový teen horor. Muzeum zrůd pro změnu pracuje s pekingským prostředím s detektivním přesahem, na které jsem osobně také rád vzpomínal. Nájemné meče potvrzují autorkou vyhlášené dialogy mezi dvěma výraznými postavami, které prostě musí bavit. Obléhání je ryzí syrové fantasy, které bych si představoval klidně i v knižní podobě. Sitarane mě uvedlo do světa umírněného Koska a nalákalo na všechny jeho ostatní příběhy. A poslední, která z mého úhlu pohledu stojí za pozornost je Stáčení nevinnosti, která opět pracuje s hodně originálním nápadem v prostředí ryzího magického fantasy.