Ve světle nebo ve stínu
Lawrence Block
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/335649/mid_ve-svetle-nebo-ve-stinu-BIl-335649.jpg
3
31
31
Povídková antologie, v níž ožívají obrazy amerického malíře Edwarda Hoppera Patnáct světoznámých prozaiků se nechalo inspirovat dílem Edwarda Hoppera a na jeho motivy napsali každý svůj originální příběh. Další připojila Gail Levinová, kunsthistorička a známá odbornice na Hopperovo dílo. Poslední přidal Lawrence Block, autor více než padesáti bestsellerů, který rovněž povídky sestavil do této antologie. Každá ze sedmnácti povídek je uvedena barevnou reprodukcí obrazu, z něhož spisovatel čerpal. Vyprávění se ujali mistři pera a autoři bestsellerů z různých žánrů. Nechybějí ani takoví velikáni, jakými jsou Stephen King, Lee Child či Joyce Carol Oatesová. K nim se přidala i řada dalších, například Michael Connelly, Megan Abbottová, Justin Scott (nazývaný „Dickem Francisem jachtingu“) či mistr detektivního thrilleru Jeffery Deaver. Můžete se těšit na širokou škálu žánrů, od hororu, přes detektivku až po povídky tajemné, fantastické či romantické. Obrazy amerického realistického malíře Edwarda Hoppera jsou plné osobitého kouzla a nejen milovníky umění vybízejí k objevování příběhů v nich ukrytých. Díváme se na ně a jsme vtahováni do jejich světa. Co všechno se za nimi skrývá?... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno:
2017
,
Metafora
Originální název:
In Sunlight or In Shadow, 2016
více info...
Přidat komentář
Zamilovala se
do svého obrazu,
který jsem pro ni
namaloval.
(Soir bleu)
V tomto svazku mimo jiné také najdete osmnáct obrazů Edwarda Hoppera. Dále je zde sedmnáct povídek od sedmnácti autorů. Povídky jsou inspirovány právě obrazy Edwarda Hoppera (1882 - 1967) Musím přiznat, že až teprve po pořízení této knihy jsem zjistil, že nějaký malíř s tímto jménem existuje. Jeho skici, (pardon, prý nemá /neměl/ rád, když o jeho obrazech říkají lidé skici), tak tedy jeho díla nejsou špatná. Akorát nevím, zda díky povídkám na tato díla nekoukám jinak, než kdybych k nim nečetl ty příběhy. Navíc je docela škoda, že fotografie obrazů nejsou situovány horizontálně na celou stránku.
Citát: Lidí tvrdí, že fandí hrdinovi, ale nejlíp si pamatují padouchy.
(Stephen King: Hudební salonek)
V předmluvě nám Lawrence Block, který stvořil tuto sbírku povídek, (a taky jednou povídkou přispěl) tak nějak vnucuje, ať příběhy nečteme popořadě, ale na přeskáčku. Mě se to zdálo trochu přitažené za vlasy a jeho pobídkou jsem se neinspiroval. Prostě jsem četl pěkně postaru, stránku po stránce. Není to nic proti ničemu. Bohužel má to jeden negativní dopad. Povídky, respektive, jejich kvalita postupně klesá. Tedy, abych byl přesnější, kvalita obsahu se mi líbila čím dál míň. Jiní čtenáři možná budou mít jiný názor, ale u mě to tak je. Sestupná kvalita od 100% až po 10%. Výjimku tvoří patnáctá povídka nazvaná Noční okna, kterou jsem hodnotil 100% a hned poté nasleduje příběh Žena na slunci, které jsem dal 10%. Ale takový je úděl antologií jako takových, že jo?
Citát: Podle mě jsou lidé divní, když se nad tím zamyslíte, protože veškerá legrace většinou souvisí s tím, že se někdo ztrapní nebo zraní, všimli jste si? (Promítač)
Ačkoliv by se mohlo zdát, že podle sečtených hodnocení všech sedmnácti povídek, bych měl dáti tři hvězdy, jak vidíte v celkovém hodnocení, není tomu tak. Je to jednoduché. Osobně se mi líbí nejen výběr spisovatelů, ale i zajímavý tah, otisknout všechny obrazy o kterých tu jsou příběhy. A protože zde na DK znamenají tři hvězdy šedesát procent, zdá se mi to málo a proto dávám o stupeň výše, tedy 80%. Komentáře k samostatným povídkám najdete v sekci Části díla u této knihy. Po citátu následuje seznam obrazů, které se mi osobně moc líbí. Vím, že jich není moc, ale ostatní mě neuhranuly.
Citát: Ceremoniál přípravy byl téměř stejně důležitý jako inhalace posvátného kouře. (Postarat se o přítele)
Ráno na Cape Codu (1950) Úvodní obraz bez povídky.
Hotelová hala (1943) Nádherná hra stínů.
Pokoje u moře 1951. Jednoduchá, ale efektivní skica :-)
Noční ptáci 1942 Ten bych bral na stěnu.
Kostel v South Truro 1930 Jeden z mála obrazů bez lidí.
Newyorské kino (1939) Krásný interiér kina.
Noční okna (1928) Dohánějící k šílenství, nádherný, mučení.
Tak jo, ještě jeden citát:
Jaký podle vás (ten obraz) vypráví příběh? (Noční ptáci)
Komentáře k povídkám a spousty důležitých (fakt nekecám) informací k příběhům najdete zde:
https://www.databazeknih.cz/povidky-z-knihy/ve-svetle-nebo-ve-stinu-331341
Citát: Svět je čím dál strašidelnější. (Promítač)
Nestihla jsem dočíst elektronickou výpůjčku, ale z toho, co jsem stihla, bych řekla, že je to jako vždy, některá povídka lepší, jiná horší. Žádná zvláštní hitparáda. Ale líbí se mi nápad na psaní podle obrazů.
Znovu si to půjčovat nebudu.
Zajímavé pojetí jednotlivých povídek k obrazům Edwarda Hoppera. Určitě se budu snažit vyhledat i další práce autorů, které jsem dosud neznala a kteří mě oslovili v této antologii.
Kniha povídek, některé byly slabší, jiné stály za přečtení. Většinu autorů neznám, každopádně King nezklamal :-)
Knížka se mi líbila, protože mám ráda obrazy Edwarda Hoppera, jejich zvláštní osamělost, světlo, intimitu, přímost... Také mne vždy za každým napadá malý příběh a ráda jsem si vyslechla pocity jednotlivých autorů z nich. Za mne by mohlo být povídek a obrazů klidně více.
Spíš než plnohodnotnou antologii povídek připomíná kniha sbírku textů, jež autoři odevzdali po zhlédnutí výstavy obrazů Edwarda Hoppera, a ty pak byly následně přiloženy k průvodní brožuře. Protože jako doprovod k obrazům fungují povídky skvěle. Ale to je asi tak všechno.
Většina spisovatelů sice dovedně zachycuje atmosféru požadované malby i doby, bohužel málokdy se jim podařilo vložit do příběhu zápletku. Fungovalo to na mě jako pohádka bez morálního ponaučení. Protože odeberete-li textu obraz, přestane najednou fungovat, lépe řečeno začnete tápat nad tím, co chtěl básník vlastně říci. Najednou je to jen suché konstatování životní situace, která vás napadne, když se zahledíte na nějaké Hopperovo dílo, ale nic víc.
Jsou tu ovšem i světlé výjimky, které zvládly jedno s druhým, tedy zadání i kvalitní výsledek - Joe R. Lansdale, Craig Ferguson, Michael Connelly či Joyce Carol Oatesová. Celkově ale můj výsledný dojem z antologie valný není a obávám se, že zůstane knihovně navždy zapomenuta.
Velmi zajimave pojata kniha. Jednak mi rozsirila obzory stran Hopperovych del a jednak jsem se seznamila s dalsimi spisovateli. Je ale pravda, ze ne vsechny povidky byly chytlave, ale to uz je otazka vkusu. Jine ovsem byly bravurni a prekvapive. Za me doporucuji.
Musím souhlasit se Siriem, že kniha mohla být větší, aby vynikly Hopperovy obrazy. O ty přece šlo. Když už by to knihu velmi prodražilo, mohl se zvolit aspoň formát na šířku. Přišlo mi až směšné, jak byly obrazy na šířku malé.
Povídky byly velmi rozdílné úrovně a řekl bych, že se na kvalitě podepsal i překlad, který mohl být lepší. Díky této knize jsem se seznámil s některými autory, které si vyhledám.
Páčia sa mi Hopperove obrazy, tak som si kúpil aj túto knihu, čo už...všetky poviedky som prečítal, okrem jednej, Zátiší 1931, ani neviem, prečo som ju nedočítal, asi ma nudila, možno nabudúce...mne sa zdalo, že poviedky majú veľmi kolísavú úroveň, nenadchla ma priveľmi ani poviedka od môjho obľúbenca Kinga, a to už je čo povedať, kedže toho ja uctievam takmer ako kult, hm...pekná blbosť, čo? Bol som zvedavý aj na Childa, toto je už druhá poviedka, čo som od neho čítal a musím kruto poznamenať, že oproti jeho skvelým románom, či ako ich nazvať, je toto úplne o ničom...ale pripúšťam, že som len naprostý idiot a vôbec tomu nerozumiem, hehe....zato sa prikláňam k názoru predchádzajúceho komentátora, že poviedka Premietač je najlepšia a famózna....ďalej sa mi páčila Postarat se o přítele, Noční okna, Podzim v bufetu...ani Connely nebol úplne na zatratenie, ale čakal som od neho viac....nuž tak...ale obrazy sú to pekné...mať tak doma aspoň jeden originál, hm...to by bylo něco....
Velice pozoruhodná kniha, která obsahuje celkem asi 17 povídek. Každý autor napsal povídku spjatou s jedním obrazem. A je velice zajímavé sledovat, jak si který autor se ,,zadáním" pohrál. Nejvíce převažují povídky detektivního charakteru.
Nápad za pět hvězd (ano, Edward Hopper je fascinující), provedení mezi dvěma až třemi (povídky originalitou, úrovní i stylem málokdy převyšují obrazový vzor). Top 3 - Lansdale: Promítač, Christopher: Pokoje u moře, Ferguson: Postarat se o přítele.
Obvykle rozměr knihy neřeším, ale tady je vyloženě škoda, že nebyl použitý větší. Uvnitř jsou totiž reprodukce obrazů od Edwarda Hopppera a takhle prostě nepůsobí tak výrazně. A co se samotnýho obsahu týká - hodně autorů k zadání asi přistoupila tak, že si vybrala jeden obraz a zkusila si popsat, co se na plátně vlastně děje. Což znamená, že ve většině případů z toho vylezly řemeslně zvládnutý pocitovky a taky několik lechtivějších epizod. Naštěstí ale dorazí i plnokrovný příběhy - tady naprosto exceluje Lansdale se svým Promítačem. Fakt nechápu, že tady ten spisovatel není vydávaný ve velkým. A hned za ním je Michael Connelly s dalším "případem" Harryho Bosche, ale taky Jonathan Santlofer, od kterého bych si ještě v budoucnu něco rád přečetl.
Autorovy další knížky
| 2015 |  Nebezpečné ženy |
| 1998 |  Zabiják |
| 2008 | Past na vraha |
| 2001 | Specialisté |
| 2017 | Ve světle nebo ve stínu |
Trochu nevyrovnaná sbírka, kde je několik hodně dobrých povídek v čele s Kingem nebo Connellym a několik vyloženě slabých. Inspirace obrazy Hoppera je ale skvělý nápad, který mě bavil.