Ve světle toho, co víme
Zia Haider Rahman
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/355047/bmid_ve-svetle-toho-co-vime-TWj-355047.jpg
4
11
11
Přátelství dvou mužů a zrada jednoho z nich na pozadí rozpadu států a stahujících se mraků ekonomické krize. Čtyřicetiletý investiční bankéř, jehož kariéra i manželství jsou v troskách, má jednoho zářijového rána roku 2008 nečekanou návštěvu. Na prahu jeho domu v západním Londýně se objeví snědý muž zanedbaného vzhledu s batohem na zádech, v němž vypravěč poznává svého přítele, někdejší zázračné dítě matematiky, který před lety záhadně zmizel. Přítel má na srdci znepokojivé vyznání. Rahman nás bere na ohromující cestu přes Kábul, Londýn, New York, Islámábád, Oxford, Princeton a bangladéšský Silet, na které se zabývá tématy, jako je láska, sounáležitost, vykořeněnost, finančnictví, věda, náboženství a válka. Příběh se odehrává na pozadí rozpadu států, kdy se stahují mraky ekonomické krize.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2017
,
Host
Originální název:
In the Light of What We Know
více info...
Přidat komentář
Na začátku této knihy mi chvilku trvalo než jsem se naladil na vlnu této knihy. Je fakt, že tato kniha je pro čtení dost komplikovaná a dosti náročná. Sice se tu člověk dozví hodně informací a znalostí z různých oborů, ale mohla by být trošku zeštíhlená. Měl jsem i problémy orientovat se, kdo vlastně jednotlivé kapitoly vypráví, občas se to střídalo.
Kniha má všechno. Opakovaně se zabývá pamětí, finanční krizí, přistěhovalectvím, kořeny člověka, střetem civilizací, matematikou, válkou v Afghánistánu a mnoha dalšími tématy. Zároveň je o vztahu dítěte a rodiče, vztahu přátelském, o lásce... Hutný text, který předává i spoustu znalostí. Intelektuální a přitom hluboce lidský román, který zároveň drží napětí.
Překvapila mě, tahle kniha. Hlavně to, co nabízela. Spousta témat do života, jako matematika, politika, filozofie a mnoho dalšího. Četla se docela dobře, některé pasáže byly nudné, ty jsem vyloženě přeskakovala. Ale myslím, že doporučit ji mohu, ale jen náročným čtenářům.
Je to opačně, než jak píše bejan: text není suchopárný a ve světle toho, co čtenáři dá, není množství šesti set stran ničím. Zajisté kniha neobsahuje takový druh pointy, která by čtenáře praštila do tlamy, tudíž se někomu může zdát text poněkud divergentní a přičítat to coby chybu na vrub autora. Témat je zde hodně. Všechno se ovšem točí kolem několika hlavních. Těmi jsou: emigrantství jako stav neklidné duše, třídní rozdíly, smysl a hodnota vzdělání, a především zastřešující téma kognitivní disonance, kdy – a to je obzvláště důležité – to, že o nějakém klamu víme, že víme o skrytém vztahu věcí, ještě neznamená nutně změnu našeho vnímání. Vědět neznamená nutně znát a chápat. Tedy vzdělání jakožto proces hlubší proměny vzhledem k životnímu postoji, který není jen pouhým stavem informovanosti. Chápání nějakého problému je vrtkavá a přechodná záležitost – často se stav „chápu to“ s časem proměňuje na „vím, že jsem to chápal“. Rozdíl mezi Musilovým racinoidním a neracinoidním myšlením? Možná. Každopádně jeden z románových vrcholů tohoto roku.
Dosti komplikovaná četba, a hned v úvodu přiznám, že jsem přeskakoval a mnoho stran zcela vynechal.
Hned v úvodu mě zaujala snaha propojení matematiky s literaturou, které tu, myslím si, vcelku funguje. Ale ta snaha dobrat se uceleného poznání skrze aplikaci některých matematických pouček na samotný příběh je tu podána poněkud lopotně.
Příběh je neustále znejisťován různými mnohdy protichudnými verzemi. V příběhu je vloženo také spousta esejisticky působících vsuvek, které ale časem začnou nudit. Kniha se tak stává postupem času skoro nečitelnou, příběh je totiž poměrně nezáživný a orientace je ještě ztížena množstvím odkazů na různé organizace a vzdálená místa. Nedávná historie Bandgladéše se prolíná v kaleidoskopu vztahů a dějiných zvratů s dějinami, zájmem a nezájmem jiných mocnějších států. Množstí úvah je vcelku banálních a víceméně jen zpřítomňují to, co bylo již nespočetněkrát semleto jinými autory. Devíza tohoto románu je tak snad jen v jeho "současnosti" a vhledu do života asijských emigrantů, potažmo jejich elit, které prošli sítem těch nejprestižnějších západních univerzit, ale ani přes nesporné seběvodomí a elán jim to nedalo pocit domova a nezabránilo v rozčarování a pocitu vykořeněnosti a bezdomovectví.
Román bych zas tak nezatracoval a svým způsobem se dá i doporučit. Nicméně nějaké to krácení by knize neuškodilo a té "důležité" vaty tam bylo dost a dost.
Jinak musím víceméně souhlasit s uživatelem "bejan". Ta vyumělkovanost a tezovitost z toho rádoby velkého příběhu opravdu trčí. Ale někomu to zas může vyhovovat. Výborná je například vsuvka o mapách.
Inteligentní román, ve kterém najdete spoustu informací z různých oborů - od ekonomie po religionistiku. Klobouk dolů před znalostmi autora. Určitě to není čtení pro každého a já jsem si ho musela dávkovat po částech. Ale stálo to zato.
Ve světle toho, co jsem se dozvěděl při čtení 300 stran tohoto románu, musím bohužel konstatovat, že tato kniha nestojí za přečtení.
Dlouho jsem se snažil přijít na to, zda dekompoziční postup plný vsuvek, odbočení, prolínání dvou životních osudů, retrospektiv a retardace při vypravování "strhujícího" příběhu je záměrem autora vyznávajícího postmoderní román, nebo jen jeho vypravěčská nemohoucnost. Obávám se, že to druhé. Během prvních sto stran je čtenář doslova bombardován přísliby úžasného příběhu hlavního hrdiny, který se však nedostavuje. Vložené (často velmi zajímavé) citace, odkazy a informace o matematice, filosofii, historii, politice a finančnictví z textu doslova trčí. Autor toho zkrátka chce sdělit mnoho. Možná měl Z. H. Rahman raději napsat knihu kuriozit a anekdot ze světa vědy a politiky a nemusel to tak "šroubovat" do románu. A častá opakování některých pasáží mají možná vzbuzovat dojem navazování přerušovaného vyprávění, ale prostě to ruší.
Pasáže textu se zajímavými myšlenkami a informacemi o věcech, o kterých toho běžný čtenář mnoho neví, bohužel, nevyváží suchopár textu. Pokud upoutávce na přebalu knihy neuvěříte, možná bude vaše zklamání menší, než to moje.
Dojmy z knihy jsou rozpačité. Zejména polovina knihy mě příliš nebavila, dlouho mi trvalo, než jsem si zvykla na způsob, jakým je kniha napsaná, jak neustále odbíhají od tématu, absence přímé řeči, chaotičnost apod. A jediný důvod, proč jsem pokračovala ve čtení, byl slibovaný zvrat, který se měl odehrát v Afghánistánu. Bylo pro mě překvapením, že celá kniha je vlastně víceméně o vztahu Zafara a Emily a jak tento vztah ovlivnil Zafarův život i jeho jako člověka.
Asi jediné, co na knize dokážu opravdu ocenit, je několik zajímavých myšlenek. Avšak aby je člověk objevil, musí se prokousat spoustou balastu.