Ve znamení Kon-Tiki
Thor Heyerdahl
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/20712/bmid_ve-znameni-kon-tiki-VkT-20712.jpg
5
302
302
Norský badatel Thor Heyerdahl byl zoolog, který krátce pobýval na ostrově Fatuhiva, kde ho zaujalo studium kultury polynéských praobyvatelů. Shodné etnografické prvky u ostrovanů a obyvatelů tichomořského pobřeží Jižní Ameriky ho přivedly k názoru, že praobyvatelé Tichomoří připluli do Polynésie z Jižní Ameriky. Na základě této myšlenky vypracoval migrační teorii o původu praobyvatelů Polynésie. Ve vědeckém světě však s touto teorií neuspěl. Prakticky se ji snažil dokázat tím, že v roce 1947 podnikl zdařilou plavbu z Jižní Ameriky do Polynésie. A právě o tom vypraví tato kniha. O životu pěti lidí na palubě balzového voru, jejich poznatcích a splynutí s přírodou, mořem a mořskými živočichy. A nakonec i o setkání s Polynésany.... celý text
Literatura světová Literatura faktu Cestopisy a místopisy
Vydáno: 1964 , Mladá frontaOriginální název:
Kon-Tiki Ekspedisjonen, 1950
více info...
Přidat komentář
Nádherná kniha popisující dobrodružství. Nedávno jsem zkoukl film, který též nebyl špatný. Je to tak, jak říká Standa24 .
Působivé čtení , které má spád. T.H. uskutečnil svoji dobrodružnou cestu těsně po druhé světové válce !!, přitom bylo možné pro svou věc poměrně jednoduše získat kvalitní lidský “materiál” i finance ... dnes v “ hlubokém “ míru posíláme vozítka na Mars, ale uskutečnit podobnou výpravu by asi bylo administrativně , bezpečnostně a finančně považováno za dětinskost...
S Tikim jsem se seznámila díky filmu a tak jsem se dostala k této knize. Neuvěřitelné jak víra a touha obhájit v co věříte,přestože ostatní to zatracují, člověka přivede k takovému riskantnímu podniku. Obdivuji odvahu,kterou tito muži v sobě našli a vydali se napříč Tichým oceánem 8000 mil na obyčejném voru. Jen málo lidí na světě zažije takové dobrodružství. Děkuji panu Thorovi,že se s námi na stránkách o svůj příběh podělil. Ráda jsem se s ním svezla až do Polynésie. Krásná,zajímavá a napínavá kniha. 4,5*
Kdybych nevěděla, že je to pravdivý příběh, asi bych nevěřila, že v sobě někdo bude mít tolik kuráže a bláznovství. Fascinující.
Protože komentáře vystihují celou úžasnou cestu v Pacifiku, doplňuji je již jen jmény :
Thor Heyerdahl (1914 – 2002), organizátor a vůdce expedice, bez něj by k expedici nedošlo.
Erik Hesselberg (1914 – 1972), navigátor a umělec. Namaloval velký obraz boha Kon-Tiki, jenž zdobil plachtu voru.
Bengt Danielsson (1921 –- 1997) měl během plavby roli číšníka, což v tomto případě znamenalo především přidělování denního přídělu jídla a pitné vody. Danielsson byl švédský sociolog, který se zajímal především o teorii stěhování národů. Během expedice zastával také roli tlumočníka, neboť byl jediným španělsky mluvícím členem skupiny.
Knut Haugland (1917 – 2009) byl především radiokomunikačním expertem. Během 2. světové války byl vyznamenán Brity za účast na sabotážních akcích v Norsku.
Torstein Raaby (1918 – 1964) během plavby také zajišťoval radiové přenosy. Zkušenosti s radiokomunikací získal též během 2. světové války, když se skrýval za německou linií a sledoval německou válečnou loď Tirpitz. Jeho tajné rádiové přenosy významně přispěly k jejímu potopení spojeneckými bombardéry.
Herman Watzinger (1910 – 1986) byl technik, během cesty zaznamenával meteorologické a hydrologické údaje
Můj přítel, radioamatér Vláďa Kott (+1984), OK1FF mi při jedné z návštěv, ukázal potvrzení o navázaném spojení s KON-TIKI (t.zv.QSL), měl se čím pochlubit.
Existují dva cestopisy které se pravidelně objevují v knihovničkách a antikvariátech už hezkých pár desetiletí. Sedm let v Tibetu a právě ve znamení Kon-Tiki. Obliba obou knih bezpochyby pramení z toho, že obě byly napsány a především vyšly ve správné době, to jest v euforickém období po druhé světové válce, kdy svět již byl "moderní" ale zároveň stále zůstávalo místo pro objevování neznámých končin a opravdové dobrodružství.
Kon-Tiki tohle vše splňuje dokonale, kniha je svižná, i dnes v ní najdete zajímavá fakta o mořské fauně a hlavně - plavba bandy "sebevrahů" na balsovém voru přes Tichý oceán si vás zkrátka získá. I když moderní výzkumy Thorovu teorii spíše vyvracejí, jejich šílená akce nakonec výrazně přispěla k rozšíření experimentální archeologie a ať už byl její vědecký význam jakýkoliv, byla to zkrátka parádní jízda. Upřímně, závidím jim to.
28.3. 1947 vyplula na voru z balsového dřeva šestičlenná posádka z Peru směrem k západu. Thor Heyerdahl byl totiž přesvědčen, že původní obyvatelé Jižní Ameriky byli i bez moderního vybavení schopni přeplout až do Polynésie ještě v období před Kolumbem, což touto výpravou chtěl ověřit.
Podobné výpravy přes Atlantik na voru z bambusu Heyerdahl uspořádal v letech 1969 a 1970. Napsal o nich Výpravy Ra a jeden z účastníků je popisuje v Na voru Ra přes Atlantik
--------
Kon-Tikiovi „dlouhouší“ zmizeli z Peru na západ, s bohatou zkušeností v práci s obrovitými kamennými sochami, a Tikiovi bílí „dlouhouší“ přišli na Velikonoční ostrov z východu, byli zběhlí přesně v témž umění a začali je ihned provozovat s plnou dokonalostí tak, že na malém ostrově Velikonočním není možno nalézt sebemenší stopy, které by svědčily o vývoji, spějícím k mistrovským sochám.
Mimo papouška - veselého miláčka všech - byl také krab Johannes přijat do společnosti na palubě. Když kormidelník některého slunečního dne seděl zády k chatrči a kormidloval a neměl Johannesovu společnost, cítil se venku na širém modrém moři docela osamělý. Kdežto ostatní drobní krabi se báli světla, prchali kolem a kradli jako švábi na obyčejné lodi, seděl široký a kulatý Johannes ve vchodu svého obydlí s očima na stopkách a čekal na změnu stráží. Každá nová hlídka měla s sebou pro Johannesa drobek sušenky nebo kousek ryby, a když jsme se jen naklonili nad otvor, vyšel krab až na schody a napřáhl klepýtka. Přijal jimi drobek z našich prstů a utíkal nazpět do prohlubně, kde se posadil do vchodu a žmoulal jej jako školák, který si dává jídlo do úst rukama navlečenýma do palečnic.
Udržovali jsme přátelství se žralokem, který nás dnes doprovázel. Při obědě jsme jej krmili zvytky jídla, které jsme mu házeli rovnou do otevřené tlamy. Když tak pluje vedle nás, vypadá jako pes, který je napolovic nepřítelem lidí a napolovic dobromyslný a vlídně naladěný. Nedá se popřít, že žraloci dovedou být docela sympatičtí, pokud to nejsme my sami, kdo se jim octne v tlamě. Při nejmenším shledáváme zábavným mít je kolem sebe, s výjimkou, když se koupeme.
Jak se mi do její četby moc nechtělo a odkládala jsem ji až skoro na konec výzvy, tak se mi pak překvapivě líbila. Uchvátil mne způsob života na voru a hlavně barvitý popis okolo plujících obyvatel oceánu. Chvílemi jsem si přála být na voru a vidět to na vlastní oči.
Knížku jsem si přečetl díky čtenářské výzvě a rozhodně toho nelituji. Při čtení jsem se vrátil do svých chlapeckých let, kdy jsem dobrodružné cestopisy četl poměrně často. Účastníci expedice prožili neskutečné dobrodružství, ale měli také obrovské štěstí a to nejen během plavby, ale už před vyplutím, kdy se jim za poměrně krátkou dobu podařilo získat finance, dřevo na stavbu voru a mnoho lidí jim pomohlo a vyšlo vstříc.
Cestopisy normálně nečtu, takže jsem byla mile překvapená, jak snadno jsem tento přelouskala. Žádná šílená kvanta dat a popisů a přitom jsem se obohatila o spoustu informací.
V mládí jsem měl období, kdy jsem cestopisy přímo hltal, tenhle patřil a stále patří k mým oblíbeným.
Vynikající cestopis psaný lehce čitelným způsobem. I když nejsem příliš velkým fandou cestopisů, tento si právem zaslouží 5 hvězdiček.
Příjemná kniha, která vás vtáhne na jakýsi vor a vyšle na moře někam do neznáma. Jen je trochu škoda, že od začátku víte, jak to vlastně všechno dopadne.
Co ještě napsat k tomu, co už tady bylo řečeno. Nic nového nemám, jen budu opakovat předchozí. Skvělá kniha, výborný cestopis. Snad bych za sebe jen doplnila postřeh, v knize bylo řečeno, že naše (bílá) rasa přišla s biblí v jedné a střelným prachem a kořalkou v druhé ruce. To je 100% pravda. Je škoda, že jsme si to uvědomili tak pozdě.
Tuto knihu jsem měl, jako asi desetiletý kluk, půjčenou z knihovny snad 200 dní v roce. Tehdy to pro mě bylo to největší dobrodružství, nedosažitelné a přesto skutečné. Kon-Tiky, kouzlo, které na mě učinkuje i po letech.
Autorovy další knížky
| 1957 |  Ve znamení Kon-Tiki |
| 1981 | Fatu-Hiva |
| 1974 | Výpravy Ra |
| 1970 | Aku-aku: (Tajemství Velikonočního ostrova) |
| 1983 | Staré civilizace a oceán |
Tuto knihu miloval můj bratr, přímo ji hltal. Mladík toužící po dobrodružství , fandící objevům. Mě také zaujala, ale zdaleka ne jak bratra. Ta touha po dobrodružství ve mně prostě nikdy nebyla. Jen po poznání.