Ve znamení Kon-Tiki
Thor Heyerdahl
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/512693/bmid_ve-znameni-kon-tiki-Hch-512693.jpg
5
298
298
Kniha pojednává o plavbě na voru z Jižní Ameriky do Polynésie, kterou autor úspěšně podnikl v roce 1947, aby tím podpořil svou migrační teorii o původu praobyvatelů Polynésie.
Literatura světová Literatura faktu Cestopisy a místopisy
Vydáno: 1970 , Mladá frontaOriginální název:
Kon-Tiki Ekspedisjonen, 1948
více info...
Přidat komentář
Super, super, super! Ku knihe ma v podstate naviedol film z roku 2012, ktorého ukážku som náhodou objavil na YT. Film, super, kniha ešte vyšší level! Som sa bavil na tom, ako ľudstvo pristupuje k novinkám veľmi konzervatívne - v tomto prípade to bol napríklad gumový záchranný čln. :-) Na celom príbehu o Kon-Tiki je zaujímavý fakt, že sa do dnešných dní zachoval a dá sa vidieť v muzeu v Osle.
Je to poučné, je to dobrodružství jako blázen, ale zároveň je to milé, humorné a laskavé. Je to Jules Verne křížený Zdeňkem Svěrákem. Thor Heyerdahl ze mě zase udělal malého klučíka, v jehož světě nic není nemožné a za to nejdůležitější považuje hrát si v jednom kuse s kamarády na indiány nebo přemýšlet, co by dělal na pustém ostrově nebo co hezkého zde na Zemi by ukázal přilítnuvším Marťanům. Bavila mě i ta poněkud archaická čeština (vydání z roku 1964) a fotografie – jen z popisu bych si některé věci zřejmě představit nedokázal.
Je to prostě báječná knížka, která je vystavěna na romantické odvaze a umíněnosti dokázat lidstvu pravdivost své myšlenky, plná vědecky popisných informací (zoologických, kulturně antropologických, technických, meteorologických, mořeplaveckých), ale zároveň svou laskavostí pohladí po dušičce tak něžným způsobem, že Astrid Lindgrenová by se při jejím čtení mohla jen potutelně usmívat.
Příběh neuvěřitelné odvahy...
S věkem si vyprávění norského sympaťáka užívám stále víc a často se k tomuto cestopisu vracím se stoupajícím obdivem.
Autor, norský badatel a vědec, potřeboval prokázat, že obyvatelé Polynésie jsou původem z Jižní Ameriky a přesto, že tehdy se považovalo za nemožné, aby vodní dálavy byly překonány lidmi, tak postavil kopii voru za použití dávných materiálů, přemluvil či získal dalších pět "spolupachatelů" a v roce 1947 od 28.dubna do 7. srpna se plavili Tichým oceánem - jako tehdejší lidé v 5. století. A vše kolem této výpravy je obsahem tohoto cestopisu. Poutavé čtení o jednom důležitém důkazu historie lidstva!
Úžasně popsaná výprava na dobovém voru s popisem zajímavých zážitků a šťastného připlutí do Polynésie.
Vrátila jsem se do dětství, když jsme na dovolené četli knížku celá rodina...
Parádna výprava dobrodruha, vedca, rojka aj pragmatika namiešaného v správnom pomere.
Neuveriteľné, ale naozaj sa to zrealizovalo.
Pútavé čítanie, donúti človeka k rôznym, nie len filozofickým úvahám.
Určite odporúčam.
Velké překvapení. Myslela jsem, že mě bude bavit nějaké to "kolem", pak budu muset přetrpět nudné vyprávění kolem samotné plavby, a zbytek se uvidí.
Ale nakonec mě vůbec nejvíc bavila plavba. Určitě to nebylo jen moře, moře, voda, voda. Část na voru byla pro mě dočista meditační, ale také jsem si chvíli vzpomněla na horor Sacculina... Očekávaná nuda rozhodně nenastala.
Moc zajívamé vyprávění.
Neuvěřitelné. Opět jsem si knížku pořídila na doporučení a hodila se mi do Čtenářské výzvy. Nevěděla jsem však jaké dobrodružství mě čeká. Takový neskutečný počin šesti mužů, že na voru se lze plavit tisíce kilometrů. Tři měsíce bez civilizace. Někdy se mi strachy třásla kolena.
Nedávno jsem o Thoru Heyerdahlovi četl jeho příběh ve zkratce , a teď mezi starými knihami najdu Ve znamení Kon-Tiki, vydání z r. 1964, s krásným přebalem, fotkami. Perfektní náhoda a během dvou dnů jsem se pročítal dobrodružstvím šesti odvážlivců na inckém voru plujícím tichým oceánem, tisíce kilometrů z Peru do Polynésie. Přálo jim štěstí, neskutečná odvaha..
Naprostá paráda, není potřeba ani komentovat. Snad jen můj skromný návod na "vikingskou" kánoj vyrobenou za půl hodiny: vezmi pádlo, levou nohou ho přišlápni téměř kolmo proti palubě a zafixuj o zadní příčník lodi, pod rukověť pádla uvaž násadu od koštěte a na oba konce zavěš oka celty, zafixuj je uzlíkem lana, které přišlápneš pravou nohou a úhel natočení plachty zafixuješ posunutím a přimáčknutím lana kolenem k obrubě kánoe. Pokud se něco podělá, zvedni špičku levé nohy a celé se to poroučí k zemi a téměř na místě zastaví. Funguje na zadní vítr, manévrovat jde pádlem ponořeným u zádi zhruba v rozsahu asi 40°, za svižného větru jsme předjeli všechny malé lodě a větší motorové čluny se nám vzdalovaly opravdu jenom zvolna. Ahoj!
Ještě že má tahle kniha žlutou obálku. Hledala jsem do čtenářské výzvy a byla jsem nakonec tím dobrodružstvím nadšena. Napínavé, vtipné a poučné.
Původně jsem se s autorem virtuálně seznámil v jedné z čítanek na ZŠ. Samotnou knihu jsem však přelouskal mnohem později a může za to má nerozhodnost - objevil jsem ji mírně opotřebovanou v jednom antikvariátě, ale já chtěl ve své paličatosti knihu novou. Trvalo mi dost dlouho, než jsem si uvědomil, že buď použitou, nebo pravděpodobně další čekání s mizernou nadějí na uspokojivý výsledek.
No, zkrátím to: ta radost, když mi dorazila od jednoho zdejšího prodejce, ta mi vydržela hned několik týdnů - než se mi ji podařilo po malých dávkách přelouskat. Šlo to pomalu, protože téměř po každé větě jsem si tu situaci vybavoval ve své představivosti. Jak se asi získávali sponzoři na tehdejší akci, jak se kácí tlustý strom na vor, jak se s naštíplým obratlem dá odvážit na takovou plavbu i jak se s malým, bateriemi napájeným vysílačem dá dorozumět na dálku několika tisíc kilometrů. Sám jsem byl v mládí radioamatérem a pamatuji si tu atmosféru, když se ze země ve střední Evropě dorozumíváte s člověkem na Novém Zélandu, v tichomoří, anebo někde na Aljašce. A představujete si, jak to asi vypadá u vašeho protějšku na druhém konci "bezdrátu".
Tak přesně po přečtení několika slov či odstavců jsem se zasnil a vžil se do situace, kdy GPS byl neznámý pojem, stejně jako satelitní internet či digitální fotoaparát nebo kamera. Kdy se plavíte nazdařbůh a nevíte, co vás čeká zítra. To zanícení a odvaha několika severských dobrodruhů, kteří na onen vor nasedli a vyrazili do neznáma...
Ještě teď mi zní v uších písnička Karla Černocha "vzhůru na palubu, dálky volají..." z TV seriálu Dva roky prázdnin a uvnitř cítím nostalgii z toho, že mi se něco takového nikdy nepovedlo. Tak alespoň v nitru na ta dobrodružství vzpomínám jako malý kluk.
Výprava to byla převratná a nesmírně zajímavá, ale Heyerdahl jako spisovatel ještě není tak vyzrálý jako v dalších svých knihách. Čtení je to i tak poutavé, ale ještě tomu něco chybí. Přesto i po tolika letech kniha nezastarává, i když mnohé vědecké poznatky již pokročily mnohem dál. Je třeba ji brát jako historický dokument. 75%, 29. 4. 2023.
Ačkoli jsem se dlouho zdráhala knihu číst, nevěřila jsem, že by se mi mohla líbit, byl to omyl. Kniha je skvěle napsaná, poutavá, a proto ji vřele doporučuji.
Hodnotím s odstupem a musím říct, že skvělý odlehčený zážitek. Byla to jízda a lehkost vyprávění byla až neuvěřitelná. Jakmile vyrazili na cestu, perfektně jsem se bavila. Odvaha těch můžu byla často nad moje chápání ale vůbec to tomu neubírá, ba naopak. Nikdo se tam nepitval v nějakých osobních problémech a dramatech a tak to bylo zase po dlouhé době moc příjemné osvěžení.
Jedním slovem úžasné. Jsou knihy, které vás v úvodu chytí, ale s každou další stránkou váš zájem opadá, nebo naopak knihy, které mají pomalý rozjezd, už už je chcete odložit, ale nakonec se začtete a jste rádi, že jste s tím nesekli po těch nudných prvních dvaceti stranách. No a pak jsou knihy, jako tady Ve znamení Kon-Tiki, jež si vás zaháčkují od první do poslední strany a vy čtete se zatajeným dechem, tu se smějete spolu s těmi šesti dobrodruhy, (tu se, jakožto milovník fauny, lehce naštvete, když tam loví a porcují žraloky, ale chápu, psala se první polovina dvacátého století), zkrátka kniha, která by byla skvělá i jen jako fikce. O to úžasnější je, že se to vše Heyerdahlovi a jeho bandě skutečně stalo.
Kniha se stěhovala z jedné knihovny do druhé a ničím mě nelákala k přečtení. Cestopisy nečtu. Chtěla jsem ji odnést do knihobudky, několikrát jsem ji měla v ruce, ale vždycky dostala milost. A pak přišla čtenářská výzva a já jsem ji se smíšenými pocity vytáhla z knihovny a ........... přečetla. Omlouvám se, pane Heyerdahle. Vaše kniha vůbec není špatná, ba naopak. Jestli jsou všechny cestopisy tak zábavné, tak je asi začnu číst. A k tomuhle se určitě ještě někdy vrátím.
Maminka mi tuhle knížku dala, když si ji dočetla, abych se pobavila. Bylo to opravdu zábavné.
Prvních cca 50 stran není nic moc, zařizování bylo vždycky nuda, ale po vyplutí na moře to je mnohem lepší.
Hodně nás všechny v rodině pobavilo, jak po ztroskotání soutěžili, kdo má sušší spacák. Vítěz vyhrál proto, že jeho spacák nečvachtal, když se v něm otočil.
Doporučuji proti nudě!
Tuto knihu miloval můj bratr, přímo ji hltal. Mladík toužící po dobrodružství , fandící objevům. Mě také zaujala, ale zdaleka ne jak bratra. Ta touha po dobrodružství ve mně prostě nikdy nebyla. Jen po poznání.
Štítky knihy
mořeplavba moře a oceány cestopisy
Autorovy další knížky
| 1957 |  Ve znamení Kon-Tiki |
| 1981 | Fatu-Hiva |
| 1974 | Výpravy Ra |
| 1970 | Aku-aku: (Tajemství Velikonočního ostrova) |
| 1983 | Staré civilizace a oceán |
Klobouk dolu za tolik odvahy.... já jsem připo...aná když potkám kapra ... představa všech těch žraloků,.... bouře, veškerých úskalí..... hoši mají můj obrovský obdiv!!!! A je to tak! Člověk má věřit ve svá přesvědčení a snažit se je potvrdit.. nebo klidně i vyvrátit... ale věřit! Nic není nemožné a pokud člověk věří a nemá jinou možnost,tak je zkrátka možné i nemožné !! =) Knihu určitě doporučuji všem dobrodruhům