Věc Makropulos
Karel Čapek
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/183299/vec-makropulos-183299.jpg
4
1237
1237
Divadelní hra z roku 1922 nastoluje otázku morálních důsledků umělého prodlužování lidského života a oddalování smrti, což je v dnešní době více než aktuální téma. Hlavní hrdinkou je dcera rudolfínského alchymisty, které její otec podal elixír nesmrtelnosti a ona se díky tomu dožívá tří set let. Není sice šťastná, ale smrti se bojí, proto hledá recept na elixír, který její otec kdysi sepsal, aby se mohla zase omladit a prodloužit si život. Nakonec ale stejně proúpadá deziluzi ze své příliš dlouho trvající existence. Tato hra byla již roku 1925 Leošem Janáčkem adaptována na operu, která se s úspěchem hraje dodnes.... celý text
Přidat komentář
Kdo by chtěl žít 300 let a za jakou cenu? A kdo by na to měl mít právo? Kdo je lepší člověk? Lze to posoudit objektivně? Ze začátku mě příběh příliš nezaujal, ale ke konci už opět sváděli svůj boj lidská nadřazenost, chamtivost a další neřesti. Ale mládí nakonec vše vyřešilo. Každý ať si užívá život, který mu byl dán. Jak kvalitně a za jakých podmínek už samozřejmě záleží na podmínkách každého člověka.
Všechny postavy hry jsou docela divné, takže člověk nic nenamítá proti tomu, že nebudou nesmrtelné. Jinak to ovšem všechno závisí na úhlu pohledu.
Úžasná a promyšlená sci-fi divadelní hra. Ostatně jako vše od tohoto, pro mě geniálního spisovatele.
(SPOILER)
Taková krátká jednohubka je to. Zvládnete za večer, za dva... Zamyšlení nad dlouhověkostí (nesmrtelností?) tam je nakonec jen hrstka, téma by zasloužilo mnohem víc prostoru.
Já sám bych po tom receptu hned skočil - abych aspoň z části obsáhnul věci co mě zajímají, na to je holt jeden život krátký. Už jen těch knížek co je...
Konec se mi nelíbí. Není podle mě reálný. Recept na prodloužení života by spálil jen blázen.
"Umíráme jako zvířata. Kristepane co jiného je posmrtný život, co je nesmrtelnost duše jiného než strašný protest proti krátkosti života? Nikdy a nikdy se lidstvo nesmířilo s tou zvířecí porcí života; nemůže to připustit; je to příliš nespravedlivé. Je děsně nespravedlivé žít tak krátce. Člověk je něco víc než želva nebo havran; člověk potřebuje víc času, aby žil. Šedesát let, to je nevolnictví. To je slabost a zvířectví a nevědomost."
Viděla jsem v ND někdy koncem 80.let s hvězdným obsazením ( paní Hlaváčová, pan Hrušínský, pan Vinklář ).
Byl to pro mě úžasný zážitek, který bych přála všem.
Pamatuji si dodnes "soudní proces", a myšlenku prodávat dávky elixíru, pro tohle by určitě dnes farmaceutické firmy byly schopné všeho.
Kolik lidí by dnes chtělo být nesmrtelných?
Určitě všichni ti, kteří si plastickými operacemi mění tváře k nepoznání.
A zcela upřímně? I já bych si trochu dala.
To by lidstvo dopadlo...
Nebudu prozrazovat děj, jděte do divadla ( je to divadelní hra!) a nechte se okouzlit panem Čapkem.
Zajímavá hra s nadpřirozenou tematikou a geniálními úvahami o dlouhověkosti a životu samotném.
Ještě jsem neměl tu čest vidět Čapka hraného. Někdy to musím zkusit.
Každopádně Věc Makropulos je velmi deprimující, ale vlastně optimistická. Žít déle než ostatní je naprd, žít tři sta let je taky naprd, takže jsme vlastně šťastní, že se dožíváme tolika, kolika se lidé dožívají přirozeně.
Jako vždy vytříbený styl jazyka, Čapek je stále mým velmi oblíbeným autorem.
Další hra, která by mi asi lépe sedla přímo v divadle. První dvě třetiny zmatené, závěr to sice dohnal, ale jako celek na papíře to zase až takový zážitek nebyl. Madam nesmrtelná byla ovšem kouzelná od začátku do konce.
Myšlenka opravdu dobrá, ale to podání mi vůbec, ale vůbec nesedlo.
První dvě dějství mi přišla hrozně zmatená a já ani nevěděl, jestli má cenu pokračovat. V tom třetím se to aspoň trochu srovnalo.
Možná kdybych tuhle hru viděl v divadle, tak by se mi líbila víc.
Myšlenka na nesmrtelnost se táhne s námi už od nepaměti. Kdo ví, možná je to fakt dobrý, ale co potom...?
Tuto Čapkovu divadelní hru jsem si přečetla a myslela jsem si na ní chvilku do seznamu četby k maturitě, ale nakonec zvítězila Bílá nemoc, ale Věc Makropulos je také parádní Čapkovo dílo
Dilo je velmi krasne napsane, ale proste to opet neni muj oblibeny zanr. Po knize jsem sahla do ctenarske vyzvy 2023, ale rozhodne nelituji.
AUDIOKNIHA : Další Čapkova geniální hra ! Silná myšlenka zabalená do hávu tajemna, lehce detektivního napětí, s přídechem romantiky i vášně. Čapek se opět dotýká nejniternější podstaty smyslu lidského bytí a života. Dílo jsem vyslechla v úchvatném podání Viktora Preisse, Karl Högera, Aleny Vránové.
Kdysi jsem se rozhodoval, zda na tuto hru nemám jít do divadla. Nešel jsem. Vychutnal jsem si celou hru v domácím prostředí. Pěkný jazyk, hezké dialogy a závěrečný překvapivý obrat - o co tu jde?- se spoustou myšlenek pro i proti k nadhozenému tématu. A po sto letech si čtenář nad jeho myšlenkami může rozvíjet svoje myšlenky. Nadčasové!
Štítky knihy
česká literatura tajemství dědictví rozhlasové zpracování nesmrtelnost sci-fi divadelní programyAutorovy další knížky
| 1948 |  Bílá nemoc |
| 2004 | R.U.R. |
| 2017 | Válka s Mloky |
| 2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
| 2004 | Matka |
Vše má své hranice, aby to dávalo smysl.
Dílo beru jako takovou úvahu nad nesmrtelností, mnohem lepší je za mě ale Matka, Bílá nemoc či Válka s mloky.