Večery na dědince nedaleko Dikaňky

12.12.2023

Podivnost s řádnou špetkou bláznivosti. Tak by se dal shrnout děj většiny Gogolových povídek plných čarodějnic, čertů, sedláků a hospodářů a dalších různých strašidel a lidiček. Český rusista Ivo Pospíšil má o Gogolovi velmi pěkný a srozumitelný článek, viz https://hdl.handle.net/11222.digilib/108439
Gogola i přes veškerou jeho někdy těžko stravitelnou naraci mám rád, protože jeho až folklorní vypravování ve skazu je něco tak obohacujícího a jazykově laskajícího na mou duši čtenáře, že mě dokáže uhranout kdejakou blbůstkou. A pokud se dostanete pod povrch cyklického vypravování, pochopíte, že to snad ani nejsou laciné humorné horůrky.

16.09.2022

Krásné povídky, to musíte přečíst

24.06.2021

Jedná se o knihu povídek. Kniha má 2 díly, v knize se vyskytuje 8 povídek. Více se mi asi líbil druhý díl. Do jednotlivých povídek jsem se nemohl úplně začíst. Knihu jsem z tohoto důvodu četl poměrně dlouho, i když není příliš dlouhá.

V povídkách nahlédneme do života lidí na Ukrajině, jejich zvyků, tradic a pověr. V povídkách nalezneme také fantastické prvky a humor, pěkné jsou také popisy přírody. V knize nalezneme také různé písně a přísloví. Hlavním vypravěčem povídek je včelař REZATÝ PAŇKO.

Nejvíce se mi líbila povídka STRAŠLIVÁ MSTA. Povídka IVAN FJODOROVIŠ ŠPOŇKA A JEHO TETINKA se mi také celkově líbila, ale nebyla dokončená, což je škoda, nicméně na počátku povídky je na to upozorněno. Některé povídky mne oslovily méně např. povídka ŠTEDROVEČERNÍ NOC.

Kniha obsahuje DOSLOV a ŽIVOTOPISNOU POZNÁMKU A BIBLIOGRAFII. Kniha obsahuje také pěkné ilustrace.

12.02.2016

Krásná kniha ve všech směrech. Jednou pohádka, jednou tragédie, jednou trochu strachu, jednou narážka na lidskou vyčůranost, to vše vyprávěno nebývale bohatým jazykem.

To vše dohromady je velice působivé a kouzelné. Takže nezbývá než doporučit k přečtení.

01.09.2015

Tuhle knížku miluju už spoustu let. Mám vydání s nádhernými ilustracemi Jana Zrzavého, což je v kombinaci s čarokrásnými strašidelnými povídkami ztělesněná poezie. Rázovité postavičky, vykutálené i méně chytré, věčný svár dobra a nadpřirozeno v mnoha podobách, kouzelný ukrajinský folklór - kombinace, co mě chytla za srdce a nikdy nepoustila. Jen co tohle píšu, mám chuť pustit se do nich znovu, po x-té. :-) PS. Jenže je tolik knih, co jsem ještě nečetla a chtěla bych...

14.11.2014

(Uwaga spoilery!) Do Gogola jsem marně pokoušela nahlédnut několik let, ze všech stran a snad i s pomocí zrcadla, a pořád nic. Nerozuměla jsem mu a rozčiloval mě, prohlédnutí přišlo mnohem později. Důvody, které mě tolik rozčilovaly, jsou právě ony schopnosti, pro niž je Mykola Hohol veleben a byly to ty a žádné jiné rysy, jež měly stát za slavným výrokem FMD: "Všichni jsme vyšli z Gogolova Pláště."

Večery na samotě u Dikaňky představují Gogolovo entrée do světové literatury. A jaké že to bylo entrée. Přinesl exotiku nevídanou a neslyšenou, Ukrajinu. Jakkoliv nám to může znít směšně, a u Gogola zní směšně kde co, byla pro tehdejší čtenáře Ukrajina a její lidová kultura neznámá. Gogolovi se stačilo rozhlédnout kolem svého domu v Soročincích a rázem měl plnou kapsu námětů. V rámci čerpání z lidové kultury nemohl neopomenout lidové pověry a folklor. Ukrajinské čarodějnice, které si místo košťat osedlávají místní muže a čerty s prasečím ksichtem. Všechny tyto postavy nechává ožívat ve svých povídkách.

Udržuje nás v permanentním napětí. Je to čarodějnice? Není to čarodějnice? Stalo se to, viděl cestou z krčmy čerta nebo byl nalitej jako slíva a fantazie mu vykreslila lživý obraz? Pohybuje se na hraně reality a mytologie tak mistrovsky, že by stačil krok vedle, a už by dílo ztratilo své kouzlo. Gogol si se svým čtenářem hraje, nechává ho topit se v nejistotě, promyšleně ho mučí malými narážkami a pravdu mu před nosem zahalí kouskem mlhy. Je to génius balancování na hraně ostrého nože. Jeho slanosladké povídky pod mottem Smích skrze slzy se vryjí pod kůži. Přinesou nám do dnešních dní kus staré Ukrajiny, její zdivočelosti i sentimentu. Za tu kombinaci lyričnosti, melodramatičnost, duchařiny a satiry po konečném prozření 5/5.

26.02.2012

Z mého pohledu nejpůsobivější autorovo dílo.
Je v tom neskutečná rozmanitost a poetičnost, čarovná až mrazivá atmosféra hraničící s hororem. A v neposlední řádě skvěle podané dialogy a čistá prostoduchost tehdejších nevzdělaných vesnických obyvatel vylíčená s dokonalou přesností a malebným koloritem.