Věci mimo nás

02.12.2024

Povídky opravdu originální. Než hrůzu a sci-fi jsem v nich viděla absurdno a hodně svérázný černý humor, v tom mě povídky oslovily nejvíc. Z tohoto důvodu se mi úplně nejvíc líbila první povídka „Předkové“, pro mě skvělá, pětihvězdičková. Příběh z blízké budoucnosti o Programu předků při odboru živých dějin při příležitosti oslav stopadesátého výročí občanské války (povídka je z roku 1993) – a co z toho nakonec vzešlo…
Nenápadně vystupňovaný horůrek na mě vybafl v povídce „Duch vetřelec“ a stručná „Slečna Prue“ bylo něco mezi viktoriánským příběhem a strašidelnou duchařinou s humorem suchým, až praskal.
Bohužel další povídky už mě tolik nechytly, i když jsem ocenila hravost, fantazii i překvapivé pointy. Každopádně doporučuji podrobný doslov překladatele, který českému čtenáři, pro kterého může být přece jen autorova tvorba vzdálená, osvětlí mnohé z autorovy tvorby i z právě dočtených povídek.
Za překlad Marcela Arbeita určitě velké plus.
*
„Harryho znalosti dějepisu nebyly rozhodně tak hluboké jako jeho nadšení pro tuto oblast, takže si před Aldershotovým příchodem nenašel čas, aby si nastudoval něco o bitvách a taženích, které se odehrávaly před jedním a půl stoletím. I tak ovšem hrdinské činy močkou potřísněného a v lihu naloženého poručíka začaly nahlodávat Harryho důvěřivost. Aby byl Aldershot na všech bojištích, jež zmínil, musel by strávit většinu války na hřbetech dvou tuctu rychlých ořů, a aby všechny ty masakry přežil, musel by zaměstnávat čilou kohortu strážných andělů. Každý voják, oplývající takovou odvahou, chladnokrevností, inteligencí a vynalézavostí by měl v učebnicích dějepisu své jméno vyvedené zářivě rudými písmeny, ale Harry si nepamatoval, že by o nějakém Aldershotovi slyšel. Samozřejmě neviděl dějepisnou knížku už přibližně sedm let, takže na něj možná jenom zapomněl.“
(z povídky Předkové)

07.08.2024

„Téměř každému z nás se podařilo vymýtit ze sebe básníka a už navždy budeme jinými lidmi, než jsme si představovali.“

Chapellovy fantaskní povídky spojují zdánlivě neslučitelné – tragédie v příbězích, které nabízejí eventualitu šťastného konce, i humor a satiru v situacích, kde by se dalo čekat opačné vyústění. Jejich „sci-fi“ povaha se prolíná s všedním dnem a jednotlivé vypravěče nijak nevyvádí z rovnováhy. Příběhy prostupuje fantazie (opěvovaná i obávaná), zhmotnělé sny, nevítaní hosté i urputné myšlenky protagonistů…

Povídky procházejí časem a určitě obsahují spoustu náznaků, které jsem neuměla objevit. Co je ale spojuje především, je láska k literatuře a psaní – a jistě nakonec i k životu, v druhém plánu :-). 4,5 hvězdičky.

12.01.2023

Hezká hříčka - míchání smrtelně vážných témat s tzv. pokleslými žánry. Vtipné, svižné, příjemné čtení. Ale díky té iracionalitě a odpočinkovému nádechu mi v hlavě asi dlouho neulpí.

24.09.2022

Povídka je těžký formát, ale Chappell je uměl psát náramně. Krátké, sevřené, vypointované a především hravé. Ráda čtu texty, u kterých cítím, jak autora bavilo je psát. U Chappella je to znát v každé povídce, poučen hororovou, sci-fi a jinou brakovou literaturou, jakož i vzdělán v literární historii a teorii, dokáže si vybrat z každého žánru, co se mu zachce, odkazovat na Poea, utahovat si z literární vědy (a literárních vědců), a přitom být nad věcí. Navíc je sbírka dobře sestavená, texty mají podobnou kvalitu a s jednou výjimkou (Řekni, že to já) ladí i atmosférou.
Přestože jsou to formálně většinou horory nebo duchařské či paranormální historky, v jádru je to společenská beletrie - ve fantastických kulisách se řeší lidské touhy a přání, které se většinou míjí s možnostmi reálného světa. Nešťastný nápadník sice přijde za svou milou i po smrti, ale jen proto, aby se si s ní promluvil o vztahu. Děti si zahrávají s parapsychologií, protože si chtějí dokázat, že něco umí (vůdčí člen dvojice), nebo protože jim dělá dobře mít vůdce se zvláštními schopnostmi - nakonec je to víc povídka o vztahové dynamice a o neschopnosti včas uznat chybu. A vždycky je to podáno s lehce kousavým humorem, jedna ilustrace rčení "Dávej si pozor, co si přeješ, mohlo by se ti to splnit" za druhou.

Nejpůvabnější mi přišly Cesty lidstva symbolovými lesy, které mají krásný nápad a vyloženě roztomilé provedení, nejlepší je ale závěrečný Podnájemník, který je chytrý, trefný a ohraný motiv využil jednak originálně, jednak si z něj dělá legraci. Bavila jsem se výborně, a tuším, že Chappell taky.

15.08.2022

Jižanská literatura- to je moje. A navíc když jsou to povídky. Autor má nesporný vypravěčský talent.