Věci mimo nás přehled

02.12.2024

Povídky opravdu originální. Než hrůzu a sci-fi jsem v nich viděla absurdno a hodně svérázný černý humor, v tom mě povídky oslovily nejvíc. Z tohoto důvodu se mi úplně nejvíc líbila první povídka „Předkové“, pro mě skvělá, pětihvězdičková. Příběh z blízké budoucnosti o Programu předků při odboru živých dějin při příležitosti oslav stopadesátého výročí občanské války (povídka je z roku 1993) – a co z toho nakonec vzešlo…
Nenápadně vystupňovaný horůrek na mě vybafl v povídce „Duch vetřelec“ a stručná „Slečna Prue“ bylo něco mezi viktoriánským příběhem a strašidelnou duchařinou s humorem suchým, až praskal.
Bohužel další povídky už mě tolik nechytly, i když jsem ocenila hravost, fantazii i překvapivé pointy. Každopádně doporučuji podrobný doslov překladatele, který českému čtenáři, pro kterého může být přece jen autorova tvorba vzdálená, osvětlí mnohé z autorovy tvorby i z právě dočtených povídek.
Za překlad Marcela Arbeita určitě velké plus.
*
„Harryho znalosti dějepisu nebyly rozhodně tak hluboké jako jeho nadšení pro tuto oblast, takže si před Aldershotovým příchodem nenašel čas, aby si nastudoval něco o bitvách a taženích, které se odehrávaly před jedním a půl stoletím. I tak ovšem hrdinské činy močkou potřísněného a v lihu naloženého poručíka začaly nahlodávat Harryho důvěřivost. Aby byl Aldershot na všech bojištích, jež zmínil, musel by strávit většinu války na hřbetech dvou tuctu rychlých ořů, a aby všechny ty masakry přežil, musel by zaměstnávat čilou kohortu strážných andělů. Každý voják, oplývající takovou odvahou, chladnokrevností, inteligencí a vynalézavostí by měl v učebnicích dějepisu své jméno vyvedené zářivě rudými písmeny, ale Harry si nepamatoval, že by o nějakém Aldershotovi slyšel. Samozřejmě neviděl dějepisnou knížku už přibližně sedm let, takže na něj možná jenom zapomněl.“
(z povídky Předkové)

07.08.2024

„Téměř každému z nás se podařilo vymýtit ze sebe básníka a už navždy budeme jinými lidmi, než jsme si představovali.“

Chapellovy fantaskní povídky spojují zdánlivě neslučitelné – tragédie v příbězích, které nabízejí eventualitu šťastného konce, i humor a satiru v situacích, kde by se dalo čekat opačné vyústění. Jejich „sci-fi“ povaha se prolíná s všedním dnem a jednotlivé vypravěče nijak nevyvádí z rovnováhy. Příběhy prostupuje fantazie (opěvovaná i obávaná), zhmotnělé sny, nevítaní hosté i urputné myšlenky protagonistů…

Povídky procházejí časem a určitě obsahují spoustu náznaků, které jsem neuměla objevit. Co je ale spojuje především, je láska k literatuře a psaní – a jistě nakonec i k životu, v druhém plánu :-). 4,5 hvězdičky.