Věčný manžel
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Próza klasika světové literatury. Nastalo léto a Alexej Ivanovič Velčaninov navzdory všem předpokladům zůstal v Petrohradě - aniž by tušil, co mu tohle léto přinese, respektive kdo znovu a nečekaně vstoupí do jeho života, aby zcela zásadně změnil jeho směr.
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2005 , HavranOriginální název:
Věčnyj muž, 1889
více info...
Přidat komentář
Dostojevskij mi strašně přirostl k srdci. Od první knihy (Zločin a trest) mě Fjodor velice zaujal obsahem i svým stylem vyprávění. Věčný manžel je spíše novela, přesto se na těch pár stranách stačí rozehrát psychologické drama, které svou hloubkou nemá příliš konkurence. Vydání, které jsem měl to čest mít v rukou, obsahovalo též takovou povídku-črtu Cizí žena a muž pod postelí. Připomnělo mi to jinou Dostojevského krátkou povídku Krokodýl, obé obsahuje notnou dávku černého či ironického humoru.
Druhý Dostojevský není. Kdybych se mohl někdy setkat s jedním jediným autorem asi by to byl právě tento ruský velikán. Ale musel bych dlouho přemýšlet, na co bych se ho ptal, bojím se, že bych vedle něj vypadal jako hlupák.
Útlá knížka, čtivý příběh. Ani mi nakonec nevadilo, že jsem jednání postav často nerozuměl - jiná doba, jiné zvyky a hlavně tehdejší styl psaní. Jen jsem se utvrdil, že mi více sedí současný román.
toto je podla mňa Dostojevského vrcholné dielo.
Nič lepšie som od neho nečítal - dovolím si tvrdiť, že ani jeho veľké romány sa tomuto nevyrovnajú.
Celý priebeh - ako je to postavené, ako sú vykreslené postavy, a aký to má záver je niečo tak dokonalé ako \"sekundový\" súboj japonských majstrov meča. Len čisté ťahy, bez zbytočného šermovania. Niečo podobne silné je poviedka Nežná, ale toto má v konečnom dvosledku ešte vačšiu razanciu, (zrejme preto, lebo emociálny náboj bol budovaný na vačšom rozsahu strán) - teda asi, keď sa človeku na to už v priebehu podarí naladiť.
Myslím si, že do žiadneho zo svojich veľkých románoch nevložil viac emócií (a myšlienok), tie majú len viac strán textu.
Osoby potí vodku, rudnou, líbají se, pitvoří, umoří děvčátko, podvedou a jsou podvedeny... Jestli on to nenapsal Rus?
Tak jsem zase dočetl dalšího Dostojevskýho, aneb jak já říkám, dali jsme si dostoveníčko. Věčný manžel je o někom, kdo rozhodně není já, protože při mé zálibě v házení ponožek a triček po všech předmětech a místnostech, asi už dlouho věčnej manžel nebudu. Snad někdo někdy založí Mistrovství světa v pouštění oblečení na zem.
No ale o čem kniha je: Rus je v Rusku a přijde další Rus, že jeho Ruska umřela. V normálním světě by tahle příhoda skončila, ovšem v Rusku se ukáže, že Ruska spala se všema Rusama, tak se všichni Rusové hádají a nakládají vodkou, dokud z toho minimálně jeden Rus nemá paranoiu. Když tak nad tím přemýšlím, jsou u nás na vesnici všichni Rusové.
Tahle psychologická veselohra na téma ruská trojka je čtivá asi jako všechny Dostovárny, rychle uteče a to ani nemá nohy! Nic převratnýho to taky ale není, takže za mě někde mezi 78,5% - 79,4%.
Dostojevskij ve svém co do počtu stran krátkém románu nechává čtenáře nejprve se v příběhu rozkoukat. Nízký počet stran zvyšuje čtivost románu a s rostoucím očekáváním střetu mezi dvěma hlavními postavami, Velčaninovem a Trusockým se zvyšuje i napětí. Ten pak přijde ve chvíli, kdy se již možná ani neočekává.
Trusockij, celoživotně podváděný (a nic netušící) „věčný manžel“ se o všem dozví až po smrti manželky nalezením její korespondence. Vydá se do Petrohradu, aby se tam setkal s bývalými „rodinnými přáteli“.
Dostojevskij podrobně rozebírá pocity a myšlení hlavních postav a ukazuje je v tragických i směšných situacích.
Novela Věčný manžel je jedna z nejlepších kratších prací, které Dostojevskij napsal. Všechna jeho oblíbená témata jsou nahuštěna do malého prostoru: životní apatie, nevěra a krach manželství, složité vzájemné vztahy, alkohol, lehká dávka šílenství i smrt nevinné dívky. Škoda, že je tento text poněkud opomíjen. Součástí svazku je ještě pokus o satirickou komedii (mimo jiné) o schopnosti podváděných mužů dokonale se ztrapnit (jako by nestačila samotná nevěra, že), pokus, který se prostě a jednoduše nepovedl. První text za pět, druhý za tři.
První příběh, který tvoří asi 3/4 knihy je fajn, zprvu zvláštně tajemný, postavy se chovají nevšedně, místama až groteskně a čtenář zprvu neví o co jde. Pak se to dost vyjasní, ale je to stále zajímavé:) Dávám čtyři hvězdy. Bohužel druhý příběh mě celkem zklamal, ani jsem ho nedočetl, spoustu nepřehledné a zbytečné přímé řeči a ani jsem neměl chuť se v tom dále orientovat. Takže suma sumárum tři hvězdy.
Autorovy další knížky
| 2004 |  Zločin a trest |
| 2004 | Bratři Karamazovi |
| 2008 | Běsi |
| 1958 | Bílé noci |
| 2020 | Idiot |
První dílo, které se mi dostalo do rukou od mistra Dostojevského a okamžitě mě zaimponovalo. Rozhodně to není poslední dílo od zmíněného autora, do kterého se kdy pustím.