Věčný národ se strachy netřese
Šani Boianjiu
Jael, Lea a Avišag spolu vyrůstají v malém zapomenutém izraelském městečku, chodí na střední školu, která má místo tříd karavany, a píší jedna druhé do notýsků vzkazy, aby si ulevily od nudy prostupující jejich náctiletými životy. Když musí narukovat, nepředvídatelně to promění jejich životy i přátelství, které se s vypětím sil snaží udržet. Jael cvičí elitní střelce a flirtuje s nimi, Avišag střeží hranici a pozoruje běžence, jak se vrhají na ploty z ostnatého drátu, a Lea slouží jako vojenská policistka na kontrolním stanovišti a představuje si životní příběhy lidí, které vídá den co den přecházet na druhou stranu. Klábosí o klucích a šeptají si o stále násilnějším světě, jejž tuší kdesi mimo dohled. Bez ustání cvičí a připravují se na okamžik, který možná nikdy nepřijde. Žijí v jedinečné, jakoby zhuštěné vteřině těsně předtím, než začne jít o život. Šani Boianjiu píše s neúnavnou energií, kousavým humorem a zarputilou inteligencí. Z jejích slov vyvstává ostře nasvícená krajina skutečnosti připomínající díla nejproslulejších kronikářů války a vojenství, a zároveň odrážející onen jedinečný čas v životě mladé ženy, kdy o všem může rozhodnout jeden jediný okamžik.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2013 , JotaOriginální název:
The People of Forever Are Not Afraid, 2012
více info...
Přidat komentář
Vynikající kniha. Přesto, že hlavní představitelky berou svoji povinnou účast v armádě na první pohled s nadhledem a to, že by do armády nešly, považují za zbabělost, ve skutečnosti zanechávají příšerné zážitky z povinné vojenské služby v Izraeli nesmazatelné následky na jejich psychice. Kulisy (hudební idoly, filmy, sociální sítě, iPhony) jsou stejné jako u nás, ale život v nich naprosto jiný. Během vojny se hrdinky knihy snaží žít co možná nejvíc jako normální holky, přesto je návrat zpět do normálního života pro ně obtížný. I když se nám, které žijeme v "normálním světě", zdají některé kratochvíle, kterými si dívky zpestřují armádní volno, dost divoké, taková je izraelská skutečnost. Sama jsem měla možnost se při návštěvě Izraele přesvědčit, že Izraelci mají díky pocitu neustálého ohrožení, ve kterém vyrůstají, oproti nám značně posunutý práh strachu a za "adrenalinový zážitek" považují mnohem drsnější aktivity než my. Knížku o světě tolik odlišném od toho našeho rozhodně stojí za to si přečíst.
Skvělá kniha. Hodně jsem se dozvěděla o tom jak to chodí v Izraeli. Hlavní postavy byly všechny sympatické a knížka se četla dobře.
Je to spíš takový soubor povídek než celá knížka, ale i tak mě to bavilo. Četla jsem to kvůli přítomnosti - prostě jsem vnímala jen to, co čtu v danou chvíli. Nepřemýšlela jsem, co se stane na další stránce a ani jsem se nesnažila zapamatovat si to, co se stalo dvě stránky nazpět. Ale i tak je to vážně dobrá knížka.
Miluju příběhy žen z války a téma války a armády jako takové. Knihu jsem si zamilovala a je jedna z mých oblíbených. Spisovatelka to píše tak zajímavým způsobem, píše to, tak jak to vidí a jak to prostě je. Bez okolků, tvrdě ale přesto zajímavě! Vážně mě dostala a doufám, že se spisovatelka někam nezahrabe, ale překvapí nás dalšími skvělými knihami.
Pohled ženy na válku a armádní příslušníky, který se značně odlišuje od zaběhnutých názorů. Dívky jsou nuceny narukovat a nikdo se neptá, co si o tom myslí. Jejich úkolem je plnit rozkazy, jenže dospívající dívky svým hormonům neporučí, a tak si nachází milence v řadách vojáků. Avšak nikdo nežije věčně, zvlášť vojáci jsou snadno nahraditelní, proto začínají ztráty, které ženy sice zasáhnou, ale ony nesmějí dávat najevo pocity. A tak to všechno v sobě zadržují. Je jen otázka času, kdy to už prostě nevydrží a buď se zhroutí, nebo citově vyhoří.
Děj je vlastně jednoduchý, ale přesto čtenáře dokáže zaujmout natolik, že se od něj nebude chtít odtrhnout. Přesto to není lehké čtení, protože se neustále posouváme v čase i mezi postavami. Během čtení příběh fascinuje detaily a drobnými zmínkami o pocitech dívek v armádě. Vše je protkané drsným humorem, který děj ukazuje skutečnější a místy i děsivější.
S klidným srdcem prohlašuji, že je to jedna z nejlepších knih, které jsem za poslední dobu přečetla.
Neuvěřitelně čtivá, žádná pasáž mě nenudila, přestože některé byly popisné. Úchvatné malinké příběhy a souhlasím s tvrzením, které jsem četla v jedné recenzi na tuto knihu: a to takovým, že Bioanjiu je mistryně v těchto malých příbězích. Kniha je tak různorodá, jedna část v ich-formě, jedna v er-formě, v čase minulém, přítomném a dokonce se odehrává i v budoucnosti. Postavy jsou sympatické všechny, přesto nejsou stejné. Prostředí armády pro mě, jako člověka, který nikdy nic z toho prostředí nečetl, svěžím větrem, užívala jsem si to, dozvěděla jsem se mnoho, jak to funguje, když v Izraeli člověk narukuje a dokonce - i k čemu slouží jaká zbraň.
A i přesto, že se děj odehrává ve světě, kde se válčí, o zábavné momenty, banální problémy, které mají úplně všichni, tu není nouze.
Pevně doufám, že autorka už má rozpracované minimálně dvě další knihy!
Tento kousek rozhodně pořizuji do knihovničky.
Z tejto knihy som bola sklamaná. Čakala som od nej niečo trocha iné. Hlavné postavy mi boli nesympatické a niektoré ich počiny, reakcie a názory mi pripadali nie celkom normálne.