Vei - kniha 1
Sara Bergmark Elfgren
Vikingská výprava pátrající po zemi obrů, Jotunheimu, nalézá v moři bezvládné tělo ženy. Její jméno je Vei a nedá se tvrdit, že je dítětem štěstěny. Krátce po své záchraně před utonutím je vržena do víru intrik mezi Jotuny a Ásgarďany. Vei musí zjistit, proč byla odkopnuta svým patronem a ponechána osudu v chladivém moři a zároveň jak přežít turnaj na život a na smrt s šampióny Ódina, vládce Ásů.... celý text
Přidat komentář
Mě tohle zajímavé pojetí severské mytologie dost bavilo.
Taky jsem dumala nad těmi líbeznými tvářičkami u mužských postav - co tím ilustrátor vlastně míní - ale celkový pozitivní dojem mi to nakonec vůbec nezkazilo. Jsem celkem zvědavá na pokračování..
Příběh by sám o sobě nebyl zas až tak špatný, ale ta kresba byla pro mne tak rušivá, že jsem si těžko budoval nějaký vztah k jednotlivým postavám a bez toho se vývoj děje hůře prožívá. Ze zvědavosti dám i pokračování, ale i při sebelepším druhém díle při stejné kresbě z toho pro mne bude těžko větší čtenářský zážitek.
Pro mě obrovské zklamání. Národnost obou autorů pro mě byla příslibem, že k severské mytologii budou přistupovat s respektem, nebo přinejmenším alespoň s nadsázkou vycházející ze znalosti příběhů Eddy. Více jsem se mýlit nemohl a jsem z toho slušně řečeno rozčarovaný. Buďto autoři o severské mytologii četli maximálně v komiksech od Marvelu a nebo s ní vědomě a pro mě nepochopitelně naložili hůře než s kusem hadru. Co se týče kresby, tak Karl Johnsson je sice šikovný, ale mužské obličeje mu teda vůbec nejdou a všichni vypadají jako ženské. Udatný vikingský bijec a obličejem vousaté zpěvačky Conchity Wurst vypadá směšně.
Pokud by byla celá kniha vypadala jako 4 kapitola, jednalo by se o velmi originální a vyjímečný počin. Takhle můžu konstatovat, že se mi na knize líbila pouze tato kapitola.
Příběh jako takový je zajímavý tak do poloviny, kdy je samé překvapení, pak se vytrácí a konec knihy mě vlastně nezajímal. Většina postav nevzbuzuje moc sympatií, a je nám dosti netaktně podsouváno, které postavy je vyvolávat mají.
Kresba je přehnaně líbivá - svým charakterem a zvolenou paletou barev. A jako kdyby se autoři nemohli rozhodnout, zda se má jednat o komiks pro děti, nebo pro dospívající čtenáře. Ostatními komentujícími zmiňované ženské rysy hlavního hrdiny nelze přehlídnout, jejich smysl možná souvisí se vznikem komiksu v 21 století a možná také ne.
Další kniha, kterou jsem od poloviny pouze prolistoval.
Začínám čím dál tím víc oceňovat autory, kteří u svých děl udrží nastavenou laťku od začátku až do konce, případně je průběžně ještě zvyšují.
V poslední době je snad nějaká komiksová soutěž, kdo víc znásilní severskou mytologii. Ale nebudu prudit. :-) Zpodobnění bohů se mi hodně nelíbí, ani výtvarně a už vůbec ne povahově. Ale na druhou stranu, jötuni jsou nádherní a např. grafické zpracování vyprávění vloženého do příběhu je taky moc pěkné. Nebo siluety bohů jedoucích po duhovém mostě, to je taky paráda. Ty postavy jsou takové androgynní, to je pravda, dokonce si myslím, že u jedné (Sigrid) překladatelé otočili pohlaví, protože podle jména by to měla být žena a má i prsa. Ale třeba je to záměr, když i Lokiho udělali jako transvestitu. Příběh samotný mě taky zaujal, takže hodnotím o chlup výš, hlavně díky srovnání s těmi dalšími komiksy (Mjöllni a Asgard), které byly spíš špatné než dobré.
trudoš to vystihol presne. Aj kresbu - tie ženské rysy u mužských postáv... Ja som teda v príbehu ten pocit stereotypu jaksi nezažil. Práve naopak. Škoda, že rovno nevyšlo aj pokračovanie. Som v napätí:)))
Tak tohle jsem si skutečně užil. Mám slabost pro severské legendy a zároveň se nebráním tvůrčím nápadům, jak celou věc pojmout jinak. A švédská spisovatelka Sara B. Elfgrenová se s tím skutečně nepáře. Rovnou spatra rozehrává originální hrdinskou fantasy, přičemž se jí sympaticky dlouho daří vyprávění držet v linii neodhadnutelného vývoje. Pouze ke konci, když dojde na gladiátorské zápasy, začnou být události krapet stereotypní, čistě proto, že se dějové možnosti zúží na prosté rubání jedněch s druhými. Ale i to ke Skandinávii neodmyslitelně patří.
Co mě však naprosto okouzlilo, je nápadité univerzum, ve kterém obři pěstují maličké lidičky, aby za ně bojovali, a Ásové podvádějí při každé příležitosti, protože jsou to jednoduše bohové. Drobné výhrady bych měl pouze ke kresbě Karla Johnssona, protože komiksu by dle mě slušela temnější, méně barevná rovina. Nemluvě o tom, že většina důležitých mužských postav má nepochopitelně ženské rysy. Lokiho chápu, ale u Dalea mi to vysloveně vadilo.
Veľmi vydarený komiks so severskou tematikou a veľké prekvapenie, nečakal som totiž, že to bude mať tak prepracovaný dynamický príbeh s hravou kresbou, ktorá je plná nápadov a krásnych farieb.