Vejce a já
Betty MacDonald
Slavný autobiografický román popisuje se značným odlehčením život na slepičí farmě, kterou s manželem Bobem založili a zvelebili - v civilizací nedotčeném, panenském koutě severozápadní Ameriky. Život v primitivních podmínkách a s nelaskavým manželem nebyl pro ženu zvyklou na město uspokojivý. Kniha je odrazem prvního manželství americké spisovatelky, která své nepříliš šťastné manželství na zapadlém venkově zažehnávala tím, že o něm s humorem psala. Kniha se po svém vydání v roce 1945 stala okamžitým bestsellerem a brzy byla přeložena do většiny světových jazyků. Sarkasmus autorky se trefil do všeobecné nálady panující těsně po válce. Autorka i její rodina si zažila období slávy, pozornosti médií a značně si polepšila finančně. Stojí také na počátku tzv. ženské literatury. Vydavatel: Argo... celý text
Literatura světová Romány Biografie a memoáry
Vydáno: 2009 , ArgoOriginální název:
The Egg and I, 1945
více info...
Přidat komentář
Takové to, když jdete číst humornou knížku a ona se z toho vyklube strašně depresivní a znepokojující záležitost.
Betty byla vychována v myšlence, že manželka má svého muže následovat kamkoliv, protože dokud je šťastný on, je šťastná i ona. Jenže představa je na hony vzdálená pravdě a my tak sledujeme, jak se vcelku silná a svérázná žena pomalu ale jistě noří do bahna, jak vyhasíná její elán i odhodlání, jak jde její osobnost do kopru. V jejím manželství má jeden právo na absolutní štěstí a veškerou seberealizaci, zatímco druhý nemá právo na nic. Jen na dřinu bez odměny a tiché šoupání nohama. Přitom je ústřední pár ve srovnání s těmi ostatními ukázkou relativně fungujícího a moderního pojetí manželství. Ten zbytek... ten byl totiž ještě děsivější. Ani obhajoba dobou vzniku tady moc nepomáhá, protože znám mnohem starší díla, v nichž k sobě byly páry mnohem ohleduplnější navzdory mnohem horšímu postavení ženy ve společnosti.
Pokud odhlédnu od toho, jak mé feministické já během čtení skřípalo zuby, a od pocitu nevolnosti, který obsah vyprodukoval, zůstává poměrně nevyrovnaná forma a nudný sloh. Přechodníky a jazykové kudrlinky vedle do úmoru se opakujících slov, zdlouhavé a zmatečné vyprávění, nulový šmrnc, minimální budování napětí u scén, které by ho měly produkovat tak nějak samy. Pro mě nadhodnocená záležitost, která s humorem nemá nic společného.
(Edit: Když si tu teď tak vypisuji citace, docházím k závěru, že část slohové otravnosti nejspíš zavinil překlad. Slepice se v mém výtisku totiž evidentně pěstují, nechovají. - Argo, 2016, překl. Eva Marxová)
Můj věrný souputník při těžkých chvílích v nemocnici i v životě,přece jen smích je nejlepší lék a prodlužuje život.Na zdraví ať slouží dlouhá léta.
Když napíšu, že je to naprosto úžasná knížka, při které jsem se velmi nasmála, nebudu asi příliš originální. Ale co dělat, když je to pravda? Když jsem byla na poslední stránce, velmi mně vadilo, že už s Betty nemůžu sdílet všechny radosti a starosti. Naštěstí je tu ještě kniha Co život dal a vzal. Ovšem ani to mi nestačí. Sympatizuji s podobným náhledem na život i na starosti s tím spojené. Bezva kniha, bezva ženská!
Verim, že kniha má miliony příznivců a čtenářů,kteří se k ní stále vracejí. Já to nebudu. Mám radši knihy s pořádnou zápletkou a ne jen takové milé vyprávění.
Kniha byla hojně doporučována, někde na internetu a tak jsem si řekl, že zkusím něco naslepo.Nepřečetl jsem si ani anotaci, což byla asi chyba. Jedná se v převážné míře o knihu určenou ženám a tak jsem jí moc na chuť nepřišel.Neustalý popis denních prací a všude slepice a zavařeniny atd... Pořád jsem čekal že se něco stane, ale jak začala, tak skončila.Nicméně je psána čtivě, tak se tím prokousat dalo.Ale určitě se k ní nevrátím.
Vejce a já je moje první kniha v češtině.Doporučila je moje sousedka Eva,řikala,že tato kniha držela ji nad vodou v nejtežšich chvilich
Kniha se mi moc líbila, i když se mi moc nelíbilo to věčné stěžování si hlavní hrdinky. Sice to bylo podáno zábavnou formou, ale chvilkami z příběhu čišel moc velký negativismus.
Legendární kniha, která je součástí povinné četby na středních školách, mě udolala až napodruhé. Poprvé jsem ji odložila po třiceti stránkách, napodruhé mě ale tak pohltila, že jsem ji přečetla během týdne. Vypráví o životě na venkově tak blízce, s humorem a lehkostí, ač její život jednoduchý nebyl. Je to moc pěkná, milá a povzbudivá kniha.
Ani nevím proč, ale dlouho jsem se této knize vyhýbala. Byla to chyba! Kniha je čtivá, milá i vtipná. Stylem mi trochu připomíná knihu Mileny Kozderové "Mám ráda hajného".
Milé počtení, ke kterému se zas a znovu vracím, když si chci navodit pohodovou náladu.
Po knize jsem sáhla pro její vezkrze kladné hodnocení, ale nejspíš to nebude úplně můj šálek kávy. Četla se sice lehce, ale víc mě nudila, než bavila. Znovu už bych po knize nesáhla a další autorčina díla nechám na nějaký čas ladem...
A pro ddkk: zřejmě Vám uniklo, že ne každý musí být na větvy z toho, z čeho vy. Nechci se Vás dotknout, ale dost mi vadí tenhle přístup 'když se ti to nelíbí, taks to nepochopil, protože když se to líbí mě, tak se to musí přece líbit všem'. ;)
Krásná, vtipná, čtivá.
Ke knihám se moc nevracím, ale tady u té vím, že se k ní vracet budu pravidelně a velmi ráda. Život na slepičí farmě mě neskutečně bavil a dokonce x dní po přečtení se na farmu v myšlenkách stále vracím.
Ze začátku jsem se velmi bavila, pak nadšení opadalo, zdálo se mi, že se stylově "vtipné" situace opakují a nakonec jsem ani knihu nedocetla. Kamarádka je z ní nadšená- právě zakládá moštárnu a má podobné těžkosti...
U čtení jsem se velmi často smála nahlas. Bylo to příjemné čtení a jsem ráda, že jsem ji přečetla :-)
Velice příjemná kniha, která pod velkým množstvím nadhledu a humoru popisuje velice těžký život.
Moc mě pobavila pasáž o tom, jak byl Bob nemocný. Je vidět, že pánská rýmička se táhne časem v naprosto stejném epickém průběhu.
Život na slepačej farme určite nebol ľahký, no vďaka opisom a vtipným prirovnaniam autorky by som tam možno aj chcela chvílku stráviť.
Zamilovala jsem si její styl vyprávění, kdy mluví, mluví, mluví a najednou bum - úder pořádné ironie, který mě ze začátku naprosto vykolejil - čtu to správně? -, ale později jsem si ho s neskrývaným smíchem užívala.
Skvělé názory rozumné ženy a ještě k tomu ty ironické dělobuchy mě skutečně odpalovaly do čtenářské extáze! Úžasá kniha!
Štítky knihy
humor pro ženy zfilmováno venkov autobiografické prvky farmáři vejce
Autorovy další knížky
| 2004 |  Vejce a já |
| 2010 | Paní Láryfáry |
| 1987 | Co život dal a vzal |
| 1993 | Čáry paní Láryfáry |
| 2008 | Morová rána |
Nevim,mam takove smisene pocity.Cetlo se mi to dobre,ale uz ted vim,ze znovu ji cist nebudu.