Vejce a já
Betty MacDonald
Slavný autobiografický román popisuje se značným odlehčením život na slepičí farmě, kterou s manželem Bobem založili a zvelebili - v civilizací nedotčeném, panenském koutě severozápadní Ameriky. Život v primitivních podmínkách a s nelaskavým manželem nebyl pro ženu zvyklou na město uspokojivý. Kniha je odrazem prvního manželství americké spisovatelky, která své nepříliš šťastné manželství na zapadlém venkově zažehnávala tím, že o něm s humorem psala. Kniha se po svém vydání v roce 1945 stala okamžitým bestsellerem a brzy byla přeložena do většiny světových jazyků. Sarkasmus autorky se trefil do všeobecné nálady panující těsně po válce. Autorka i její rodina si zažila období slávy, pozornosti médií a značně si polepšila finančně. Stojí také na počátku tzv. ženské literatury. Vydavatel: Argo... celý text
Literatura světová Romány Biografie a memoáry
Vydáno: 2009 , ArgoOriginální název:
The Egg and I, 1945
více info...
Přidat komentář
Super!!! Dlouho jsem se tak u knížky nepobavila..Myslím,že se k ní v budoucnu ještě vrátím..Kdyby nebylo čtenářské výzvy,asi bych na ni nikdy nenarazila a to by byla škoda:-)
Na tuto knihu jsem narazil vyloženě náhodou a nelituju. To se u oběda ptá kolegyně na odpočinkovou literaturu na dovolenou. Něco jsem hodil do placu a druhá kolegyně říká, "jo to je prima, ale zkuste knihu Vejce a já." Ještě ten den jsem byl v knihovně a tato kniha na mě jukla z regálu vyloženě sama. Tak jsem si ji vypůjčil a četl a četl až do samého konce. Melancholický a zábavnou formou popsaný život na farmě v horách, plný moudrousti a životní pravdy. Kdo nečetl, může jen litovat, takže šup do knihovny....
Vůbec nechápu, jak je možné, že jsem Betty objevila až teď!! Autorka popisuje v knize "obyčejný" život tak sugestivně, že jsem měla pocit, že všechno prožívám s ní. Naprosto úžasná kniha, kterou určitě přečtu ještě mnohokrát... Postoj k indiánům mě ze začátku zarazil, ale po popsaných zážitcích ho dokážu pochopit, i když s některými výroky dost nesouhlasím :) Doporučuji! Ideální teď na dovolenou. Dávám plný počet, autorku přidávám do oblíbených a jdu si rezervovat "Co život dal a vzal".
Za mne velké špatné! Vubec nebavila a ani mi nepřišla vtipná. Nebyl to můj šálek kávy. Ale každý jsme original.....urcite někomu sedne.
Návrat ke knížce mého mládí... Zase jsem se smála, až jsem slzela. Pohled autorky na život je mi blízký, ráda bych uměla, jako ona, vše v humor obrátit. Škoda, že to už leckomu nic neříká.
Když jsem před dvěma týdny odmaturovala, otevřela jsem knihovničku, že si přečtu něco pěkného oddechového, nicméně police zpravidla plné knih z knihovny po dlouhých měsících učení zely prázdnotou, tudíž jsem se po mnoha letech začala přehrabovat v domácí knihovně a dohrabala jsem se k této skvostné knížce. Byla přesně tím, co jsem potřebovala: nenáročný, nikoliv však hloupý humor (kterému se občas s chutí zasmějete nahlas, což je u mě dost neobvyklé), žádné složité zápletky a velké zvraty, ale mile plynoucí vyprávění o jednom docela normálním a zároveň dost nenormálním životě. Ideální k povalování se na zahradě pod třešní a užívání si ukončeného středoškolského života (nebo pláči po něm?). Díky Betty MacDonaldové, že takto pěkně nastartovala mé krásné, věřím, že zasloužené, čtyřměsíční prázdniny.
Jsem na rozpacích, když čtu některé zdejší komentáře. Zřejmě jejich autorům (hlavně autorkám) zcela unikl smysl knih Betty MacDonaldové. Je vidět, jak se doba změnila a jak odlišně se aktuální mladá generace staví k literárním dílům minulosti. Napsat, že se v knize vlastně nic nedělo nebo nestalo, je opravdu odvážné. Tahle knížka totiž opravdu nepatří do kategorie akční literatury (aby se v ní přece pořád něco dělo) a nepatří ani do fantasy (aby to jednoho bavilo, že), neřeší aktuální potřebu politické korektnosti (kristapána, jak to ti chudáci indiáni zkousli, takovou potupu!) ani současné zásadní maminkovské problémy (že nejede wifi?). Nechci se někoho dotknout, ale dost mi vadí odsudky knihy, která nebyla tak úplně čtenářem (čtenářkou) pochopena. A za to vážně nemůže ani ta kniha ani Betty MacDonaldová. U mne bude mít vždycky za pět...A teď se do mne, milé dívky a dámy, pusťte.:-)
Kniha byla skvělá, odpočinková. Přestože jsem četla po kouskách, nikdy jsem se nemusela v textu vracet. Určitě se k ní jednou vrátím.
Byla to první kniha pro dospělé, kterou jsem jako dítě přečetla. Maminka za mnou tehdy přišla do pokoje aby zkontrolovala, proč se tak hlasitě řechtám. Od té doby se k ní vracím...
Když se Betty rozhodne opustit život ve městě, na který je od mládí zvyklá, aby si na venkově s manželem založili slepičí farmu, chce to bezesporu hodně odvahy a odhodlání. Realita je tvrdá, ale brát těžkosti s humorem, je šance, jak to zvládnout. Když máte pocit, že už je toho na vás moc, přečtěte si příběh Betty a jejího manžela Boba a zjistíte, že může být i hůř. Četla jsem tuto knihu už před mnoha lety a teď po letech jsem vnímala díky životním zkušenostem nejen ty humorné situace.
A napsat doslova odporna rasistka neni napadání? Samozřejmě, kritika na knihu mi nevadí, pokud je konstruktivní..
Chtěla jsem knihu do čtenářské výzvy, ale bohužel. Po prvních několika desítkách stran jsem si říkala, že deníku jedné ženy z roku 1945 už stačilo... Přeskočila jsem, přeskočila... Všude stejné. Další kniha, kterou odkládám a nerozumím, proč je takovou klasikou. Každý máme vzpomínky na své dětství, pubertu, chození s budoucím manželem a těžké budování svého prvního hnízdečka - a některé z nás to umí napsat i do deníků... Ale "neobtěžují" tím knižní svět. V dnešní době stovek blogů (včetně matek na mateřské, které se potýkají se současnými potížemi) a dennodenních komentářů lidských životů na facebooku, kterými jsme zaplaveni, je kniha už jen přežitkem své doby. Nicméně se Betynce nedá upřít, že byla zřejmě první a pravzor :-)
Po letech jsem poslouchala audio podobu knihy, která se mi na střední celkem líbila a připadala vtipná. Můžu podepsat AllyKumari například. Žasla jsem s odstupem nad minimem vtipnosti a přesilou poplatnosti době. Asi chápu proč se v dobách komunistického Temna tak šířila :) Pichlavý smysl pro humor jsem objevila i po letech, ale spousty podivné manipulativnosti také. Místy vtipná kniha ovšem myšlenkově velice jednoduchá až prázdná. Opravdu slípka na manželově farmě :(( nebo se autorka potřebovala vypsat z nesnadné doby:)
Podle mně každá žena musí nutně tuhle knihu přečíst! Humorně jsou vykreslené těžké životné situace ženy, která si vzala za muže o 13 let staršího pána a přestěhovali se na statek, vzdálený od civilizace, zpočátku bez vody a elektřiny. Pak přibyly slepice! Brzké ranní vstávání, vaření, krmení slepic, neustálé praní, pak přišlo miminko a ona se musela postarat o dalšího člena rodiny. Když máme pocit, že jsme doma v těžký situaci, máme moc domácích prací, stačí si přečíst tuhle knížku, aby jsme zjistily, že může být i hůř :-)
Několikrát mě svým nepříliš poutavým názvem odrazovala, ALE po přečtení prvních stránek jsem věděla jak moc jsem se v ní zmýlila. Originální, nic nezatajující a hlavně neskutečné vtipná kniha.
Celkem čtivá knížka u které mě ale překvapilo ,za jak dokonalou se autorka vydává vůči sousedkám. Dělání si srandy z vady řeči sousedů a rasistický přístup k Indiánům (,,zkrátka neměla jsem Indiány ráda a čím víc jsem je poznávala, tím víc jsem docházela k názoru, že vzít jim tuhle krásnou zemi byl báječný nápad''). Je to spíše čtení pro ženy, ale jsem rád ,že jsem se touto populární knihou,(přesto, že popularitu tohohle dílka nechápu) prokousal.
Měla jsem moc předsudků. Že je to pro "zasloužilý matky s pěti dětma" a že to jinak nepochopím. Ale prd. Pochopila jsem to všechno, a jak jsem se nasmála u těch "starých" vtipů. A už si jedu na autobiografické vlně Betty MacDonaldové, a směju se pořád, i když téma není tak úplně k smíchu.
Štítky knihy
humor pro ženy zfilmováno venkov autobiografické prvky farmáři vejce
Autorovy další knížky
| 2004 |  Vejce a já |
| 2010 | Paní Láryfáry |
| 1987 | Co život dal a vzal |
| 1993 | Čáry paní Láryfáry |
| 2008 | Morová rána |
Nejoblíbenější kniha mé oblíbené spisovatelky. Knihu čtu vždy, když na mě jdou chmury :-)))