Vejce a já

28.10.2023

Betty MacDonald, knížky které nikdy nezklamou, když chce člověk něco oddechového, upřímného a vtipného.

26.10.2023

Ráda jsem si zopakovala četbu téhle půvabné knihy a opět jsem obdivovala odvahu mladé ženy z města, která se se svým novomanželem pustila do farmaření v zapadlém koutě Ameriky. Její zážitky jsou svým způsobem strašlivé, ale nekonečně zábavné. Tato kniha patří k mým oblíbeným.

24.10.2023

V rámci letošní výzvy jsem se už po několikáté moc ráda vrátila k této knize, která by se mohla předepisovat jako lék proti chmurám a pesimismu. Autorka s humorem a sebeironií popisuje trampoty farmářského života, který opravdu nebyl jednoduchý. Je obdivuhodné, co všechno ženy zastaly a vydržely, to ale platí i pro jiné doby.

18.10.2023

Knížka, ke které se vracím, když je mi trudno. Přístup autorky k drsnému, tvrdému životu na farmě v primitivních podmínkách je popsán v humorné nadsázce. Myslím, že jsem asi poslední generace, která si Vejce a já a trilogii Co život dal a vzal přečte a pobaví se. Ty, které jsou narozené v devadesátých letech a hlavně v novém tisíciletí budou spíš vidět a řešit nerovnoprávné postavení žen v předválečné Americe, zjevný rasismus vůči Indiánům ad. Ale pro mě je to oddychovka - řeknu si, že můj život s tekoucí vodou a splachovacím záchodem je vlastně skvělý: ))

12.10.2023

Kdybych tuto knihu četla v době, kdy byla povinnou četbou na gymplu, asi by mě úplně neoslovila. Nicméně pro dospělého člověka (který nadto dlouhodobě žije v manželství) mi to připadá jako naprostá pecka. Výborně napsaná, vtipná a ačkoliv od doby, co byla publikovaná, uplynulo mnoho let, pojednává i o běžných problémech lidského života, s nimiž se setkáváme dnes a denně.

08.10.2023

Místy nudné,vtip a humor těžko hledat v knize.Ale dočteno,zajímavý příběh.

05.10.2023

Do knihy jsem se pokoušela začíst 2x. Až napodruhé se zadařilo a nelituji toho. Kniha mi úplně nějak vtipná jak píší ostatní nepřišla. Betty neměla zrovna jednoduchý život.

Nuda, nuda a zase nuda. Kde je ten humor? V tom rasismu vůči indiánům? V tom, že špinavé děti od sousedky jsou autorkou označovány jako "slintající idioti"? V tom, že v celé knize se vyskytuje pes Sport a 3 kapitoly od konce se dočteme: "Nicméně Bob koupil psa" a je to ten stejný pes, který je v "ději" téměř od začátku?
A mimochodem - děj? Kam se ztratil? Kniha je souborem příhod, které úplně nenavazují na sebe. Autorka se sice snaží držet chronologie, ale není výjimkou, že se pohybujeme rok sem, rok tam.
Knížku jsem si vzala na dovolenou, že si u ní odpočinu. Ani nápad, do čtení jsem se musela nutit a je mi jasné, že kniha skončí v knihobudce a budu ráda, když už ji nikdy nepotkám.

15.08.2023

U této knížky jsem se hodně nasmála. Pro mě je napsána s inteligentním a laskavým humorem, autorka se nebála sebeironie a značné nadsázky. Těžký život na slepičí farmě jí určitě nepřipadal pokaždé tak veselý, ale o charakteru její osobnosti svědčí to, že vytrvala a nepráskla do bot (což by se jí nikdo nemohl divit). Svým způsobem mi kniha připomněla Deník Bridget Jonesové - jen tedy v jiných dobových kulisách a poněkud duchaplnějšího rázu.
Betty byla velmi statečná žena, intelektuálka mezi slepicemi :-) Oblíbila jsem si i jejího manžela - takový ten "muž s vizí", který počítá s tím, že jeho nadšení a nasazení pro věc bude určitě sdílet i jeho žena :-) O tom, že mu na ní rozhodně záleželo, svědčí mj. i konec knihy. Myslím, že i když to z knihy nebylo v rámci nadsázky zřejmé, tak jejich vztah byl hezký.
Jedna z mála knih, kterou si určitě za čas přečtu znova, protože na takto milé a veselé vyprávění člověk narazí málokdy.
Samozřejmě mě napadalo, jak se máme dnes dobře a také jak se dnes mají ženy ve vyspělých státech dobře oproti minulosti.
Ještě jedna poznámka pro překladatele - slepice a ostatní zvířata se chovají, nikoli pěstují!

08.08.2023

Skvělé čtení. Tak dlouho jsem čekala na přečtení, až ke mě knížka přišla sama. Našla jsem jí v knihobudce a hodila se mi do Čtenářské výzvy. Skvěle jsem se bavila a jsem ráda za to jak se mám dobře.

27.07.2023

Román o americkém venkově, krásné přírodě, slepičí farmě, o starostech, o každodenní dřině... a k tomu všemu ještě děsný manžel. Paní spisovatelka o svém těžkém životě dokázala napsat velmi mile a i humorně. Obdivuhodná žena. Kniha se mi moc líbila.

Úryvek z knihy:
"V neděli ráno jsem vyčistila Sporáku šatičky, setřela jsem smítka z jeho vesty i saka, což ho očividně potěšilo, protože upekl kuřata a a udusil maso a dokonce vydával i trochu tepla. Jeho ochota a soudržnost mě vzrušily natolik, že jsem začala uvažovat o předpisech na nákypy, pudinky a jiné pečené lahůdky, ale nakonec jsem se znovu uchýlila k jablkovému závinu, protože jsem těsto umíchala na mixéru a naše jablka byla báječná, ať se s nimi udělalo cokoliv."

20.07.2023

Líbil se mi styl psaní a zápal autorky, která se musela vypořádat s mnoha nezáviděníhodnými situacemi. Navíc jsem četla v situaci, kdy jsme si pořídili slepice. Takže parádní oddychovka. Jen se mi trochu změnil romantický pohled na indiány..

18.07.2023

Víkend jsem strávila u sestry na Moravě, na chatě, kde mám své "neviditelné kořeny", protože jsme tam, jako děti , vždy s rodiči trávili velký kus prázdnin. V místě, světě div se, kde není mobilní signál, jen les vůkol, ticho a nebe plné hvězd. A já si s sebou, vzala jedinou knihu, tu, kterou milovala moje mamka, Vejce a já. Kdysi, před mnoha lety, jsem ji rozečetla, odložila a už se k ní nevrátila. Myslím, že jsem tenkrát do ní ještě "nedorostla". Nyní jsem si ji, v tom kraji bohem požehnaném, jak říká můj táta, vychutnala dokonale. Opět děkuji čtenářské výzvě, že mě vyzvala k tomuto literárnímu setkání. Bylo to čtení plné nostalgie, milé, vtipné, nadčasové a pro mě hodně emotivní.

27.06.2023

Kniha mě začala bavit až ke konci. Až když jsem si na způsob vypravování konečně zvykla a přijala fakt ,že nic převratného se dít nebude. Že prostě jenom musím trpělivě snášet všechen ten koloběh rutinních činností na farmě a smířit se s údělem vypravěčky. Její sebeironie, nebo spíše shazování vlastního úsilí, mi legrační nepřipadalo. Nezasmála jsem se jedinkrát, nebylo zkrátka čemu. Udivovalo mě, jak pranepatrnou pozornost věnovala Betty dceři. I o psovi se zmiňovala častěji a dítě jakoby tam nějak existovalo samo a nebylo nutno se jím zabývat. Kniha celkově budila takový neplastický dojem, pocit deníčku, pouhou popisnost věcí a dějů. To mi vyhovovalo tam, kde šlo o přírodní scenérii, ale chyběl cit pro lidi, které by bylo fajn více oživit zajímavými dialogy. Těch tam bylo naprosté minimum. O co více dodatečně oceňuji knihu Když v ráji pršelo, která je stejného tématu, zasazená do českých reálií! Ale v ní tepe život.

27.06.2023

Moc milá kniha, líbil se mi autorčin sarkasmus.
Ze začátku mě trochu štval taťka Kettle, ale pak jsem si zvykla.

26.06.2023

Velmi čtivá autobiografie.

22.06.2023

Tuto knihu jsem jako malá pozorovala doma v knihovně a říkala si, že až budu velká tak si ji přečtu. :) konečně na ni došlo a já jsem trochu zklamaná. Začátek knihy vypadal slibně, ale postupně začala slábnout a konec se mi přijde utnul nějak moc rychle jak kdyby autorka nevěděla jak ji zakončit. Taťka Kettle to je panešku poštaviška pro šilné nervy :D

Knihu jsem četla jenom proto, že mi ji doporučil někdo koho si vážím.
Četla jsem Paní Láryfáry a ta se mi velice líbila. Tato kniha se mi ze začátku docela líbila, byla taková ironická, i když postavení ženy ve společnosti mi docela vadilo. Ale nakonec jsem ji dočítala krapet na sílu. Ale přečetla.
Postava souseda Kettla mě neuvěřitelně iritovala.

28.05.2023

Asi ve čtvrté nebo páté třídě nám z této knihy četla paní učitelka a kniha se stalo mou oblíbenou, četla jsem ji několikrát.