Vejce a já
Betty MacDonald
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/31529/bmid_vejce-a-ja-mV1-31529.jpg
4
2991
2991
Humorné vyprávění Betty MacDonald, ve kterém líčí své zážitky na slepičí farmě, kterou spolu s manželem Bobem založili a zvelebili v zapadlém koutě amerického venkova.
Literatura světová Romány Biografie a memoáry
Vydáno: 1970 , OdeonOriginální název:
The Egg and I, 1945
více info...
Přidat komentář
Betty musela být neuvěřitelně obdivuhodná ženská. Projít tímhle vším... a ještě na to umět vzpomínat s takovým humorem a úsměvně, to je neskutečný. Přesně tohle je ten druh humoru, kterej mi sedí... a knížku jsem si užívala po kapkách a neustále mi cukaly koutky. A to jsem někdo, kdo k pokornému ženskému údělu, následování manžela a nekonečné péči o domácnost a rodinu má neuvěřitelně obrovský odpor a obvykle mi taková knížka nesmí přes práh. Ale tohle... tohle je něco jinýho. :)
Když nad tím tak přemýšlím... tak Betty by byla jedna z málo spisovatelů, se kterýma bych se chtěla setkat i naživo, nejen prostřednictvím knih. Je obrovská škoda, že toho stihla tak málo.
Pět hvězd a doporučení, tady to jinak nejde. A navíc se mi to hodí do čtenářský výzvy (uf!). :)
Nemůžu za to, ale já čekala od humorné knihy více humoru. Nevím, čím to je, ale kniha mi moc nesedla. Sice jsem ji dočetla, nebyla zas až tak špatná, ale nebyla jsem z ní nijak nadšená.
Chod na slepičí farmě je jaký je. V kolik se bude vstávat určují slepice ne pan podnikatel. Její manžel byl opravdu místy na zabití. To si pak uvědomím jak moc jsem ráda, že žiji v této době. Kdy má žena také nějaké slovo.
A vím jistě, že bych na tom byla jako Betty. Zavařování X litrů čehokoliv, i když je plná špajz a mytí dřevěné podlahy každý den po které se můj drahý manžel projde v botách bych měla co dělat, abych se udržela. Život na odlehlé farmě bez možnosti vyrazit kamkoliv bych nedala.
Odpočinková knížka plná popisů práce a života na slepičí farmě. Krajina zřejmě, podle popisu, úžasná, ale při představě samoty a obrovských vzdáleností k lidem do civilizace se mi ježí vlasy. Pobavila, ale moje přání není takto žít. Povaha a myšlenkové pochody jejího manžela bych nesnesla.
Kniha se mi líbila, docela jsem se zasmála. Boba bych doma opravdu nechtěla, ani bez slepic a farmy.
Opravdu moc hezky pribeh. Nelze jinak, nez obdivovat autorku za to, s jakou lehkosti popisuje zivot na farme, kde neni splachovaci zachod, elektrina, nic. Jeji humor mi taky sedl, je proste takovy mily. A dozvedela jsem se podrobne, jak zivot kdysi mohl vypadat. Mimochodem Kettlovy nesnasim :D.
Očekávala jsem od knihy, že se budu smát nahlas, sice se to nestalo ani jednou, ale to neznamená, že jsem se u čtení nebavila. Je to vyprávění s hooodně velkým nadhledem o nelehkém životě na samotě v horách.
No popravdě, já bych tam nevydržela asi ani týden. "Sporák", to by byla moje smrt a ty tisíce slepic asi také :) Kettlovic rodinka už jen třešinka na dortu (mám na mysli hlavně zážitek s ohněm).
Nemůžu uvěřit tomu, že by manžel Bob neřekl Betty už před svatbou, že chce opustit práci pojišťováka a vrhnout se na chov slepic. Proto a pro další informace si mám v plánu přečíst i trojdílné pokračování, které jsem našla v mamčině knihovničce a hlavně pak životopis Betty od jiné autorky (Hledání Betty MacDonald).
Určitě nepatřim do cílové skupiny této autorky. Kniha mi nepřipadala ani trochu vtipná a příběh byl pro mě nezajímavý.
Asi jako mnoho čtenářů jsem se k této knize dostala ve škole jako k povinné četbě. Přirozeně již ta samotná povinnost mě v mém problematickém věku odrazovala. Stejně jako dnes ani tehdy mi moc nešlo číst "na povel". Vzpomínám si, jak jsem ji tehdy prolistovala a zkusila z ní přečíst pár vět. No, žádní draci, vermírné lodě ani krásní elfové. Moc šancí jsem jí nedala. S odstupem času zasáhl osud a roztomilým způsobem mě k Betty MacDonaldové zase nasměroval. Já jsem za to ráda.
Kniha je vlastně krásný záznam své doby a života v Americe, jak je dnes už nepoznáme. Nějak si neumím představit, že by v současnosti některé pasáže, zvláště ty o indiánech, prošly dnešní přecitlivělou atmosférou. Život s Bobem, který na tehdejší dobu patřil nejspíš k těm lepším manželům, také nebyl žádný med. Příživničtí sousedé jsou také o nervy. Celé dny a noci o samotě, ve sněhu, v děšti, s medvědy za humny...a ten zoufalý boj se sporákem. Spoustu z těchto nepříjemností autorka popisuje s nadhledem, jaký je v tomto případě nejspíš potřeba k udržení zdravého rozumu.
Životní moudra v knize člověk docení až s postupem času. Možná se ke knize vrátím znovu, až budu zase o chlup zkušenější a snad i rozumnější :-)
Jako třináctiletá jsem nechápala, proč je to babiččina nejoblíbenější knížka. Já od Betty měla ráda paní Láryfáry. Teď je mi přes třicet, zkusila jsem znova, a už babičce rozumím. Ty životní zkušenosti dodají knize jiný rozměr, už to dává smysl:)
"Pred príchodom na farmu pociťovala som príchod jari ako samozrejmý a bezbolestný, ako keď sa vyvíja poprsie. Na farme to bolo úplne iné. Jar sa prihnala a zastala so škrípajúcimi brzdami."
Vtipné rozprávanie o nezvyčajnom osude mladej ženy vytrhnutej z pohodlia mesta do obkľúčenia hôr a domácich prác. Humor z prvej polovice knižky sa postupne vytratí, ale aj tak je to zaujímavé čítanie, po ktorom budete mať chuť otvoriť si pokračovanie v podobe knižky "Mary a ja" resp. v češtine "Kdokoli může dělat cokoli". 90%
Poprvé jsem ji četla když mi bylo ...náct a odložila jsem ji. Když jsem po ní sáhla když mi bylo ...cet, bavila mě hodně. Nyní cca po 15 letech jsem se u ní nudila. (...át mi ještě ale není :) )
Tuto knihu jsem si vybrala pouze díky výzvě ale rozhodně jsem nelitovala. Byla zajímavá, poutavá a nejednou jsem se zasmála. Příjemná oddechovka na léto.
Po této knize jsem sáhla díky Výzvě...
Z počátku mi dělalo problém se začíst. Mám raději knihy, kde je víc přímé řeči a tady převažuje popis a vyprávění. Když jsem se do knihy znovu začetla, tak skončila...
A já jsem, samozřejmě, zvědavá, jak to s Betty, Aničkou a Bobem dopadlo...
Popravdě mi ale kniha nepřišla úplně jako vtipné vyprávění. Docela dobře jsem si dovedla představit, jak to pro Betty muselo být těžké, přestože nebyla nijak niškovná a zručná. Každopádně mám v plánu přečíst si volné pokračování.
Je spousta lidí, kteří tuto milují a tak jsem nemohla si jí nepřečíst. Nemůžu říct, že by se mi nelibila, ba dokonce jsem se i bavila, ale asi jsem od knihy čekala něco jiného.
Knížku mi doporučily babička s mamkou. Občas jsem se zasmála. Styl vyprávění mi připadal podobně lehce ironický a humorný jako knihy naší Haliny Pawlowské. Postupem času mi začalo být líto Betty. Cítila jsem že, je ze způsobu života na farmě, jaký ji připravil manžel, trochu zklamaná. V knížce se vpodstatě nic neděje a je to takové příjemné klidné čtení.
Štítky knihy
pro ženy zfilmováno americká literatura venkov autobiografické prvky farmáři vejce humoristické romány americké rományAutorovy další knížky
| 2004 |  Vejce a já |
| 2010 | Paní Láryfáry |
| 1987 | Co život dal a vzal |
| 1993 | Čáry paní Láryfáry |
| 2008 | Morová rána |
Asi jsem čekala v knize více humoru, ovšem popis přírody a scenérií je opravdu úžasný (i když je to určitě dáno i kvalitním překladem). Ale jinak mě kniha příliš nezaujala.