Vejce a já
Betty MacDonald
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/3690/bmid_vejce-a-ja.png
4
3014
3014
Kniha začíná obdobím před narozením hlavní hrdinky Betty. Její rodiče hodně cestovali, a to i po narození svých dětí. Nejdříve se narodila Mary, pak Betty, bratr Cleve a sestra Darsie. Vyrůstala ve velké dětmi oplývající rodině, často se stěhující, ve velkých domech s jídelnami, ložnicemi, tělocvičnami. Tatínek byl přísný a dodržoval řád chodu domácnosti, který sám vymyslel. Maminka s babičkou mu všechno kazily a nic nedodržovaly a tak se děti zmítaly mezi naprostou přísností a nedokonalou povolností. Vzaly to jako děti a líbilo se jim to. Když bylo Betty dvanáct let, zemřel jí otec a o pár měsíců později se narodila nejmladší sestra Alison. Smrtí otce se vše změnilo, chudoba zaklepala na dveře, děti už nechodily do tolika kroužků, rodina se semkla a vyrůstající děti pracovaly kde mohly. Betty dospívala a měnila se, Mary sháněla celé rodině práci, v Americe byla krize, někdy jim vypnuli elektřinu, ale radostného života se nevzdávali, chodili na dřevo do parku a zvali spousty hostů na nastavovanou sekanou. Hráli hry, zpívali, tančili, neopouštěli se. V sedmnácti letech se Betty zamilovala do o třináct let staršího muže, kterého přivedl její bratr na víkend. O rok později se s Bobem vzali. Chystali se koupit si farmu, protože to byl Bobův sen. Farmu koupili daleko v divočině na úpatí Olympského pohoří, zašlou starou, farmu bez vody s obrovským pozemkem naprosto zarostlým obřími semenáčky douglasovy jedle. Bobovi šlo všechno od ruky, měl fortel a cíl a byl šikovný, Betty se trápila se vším na co sáhla, uměla vyšívat, hrát na klavír, zpívat, ale zatloukat hřebíky, štípat šindele, vodit koně, sekat dřevo to neuměla. Z Boba se stal tvrdý farmář a na jaře zaplnil farmu tisíci narozených mláďat kuřátek, prasátek, štěňátek, koťátek, všude to volalo, pípalo, štěkalo, mňoukalo, Betty se narodilo miminko a měla na starost všechna ta mláďata. Sousedi byli daleko a přesto, že byli přívětiví, měli své starosti, své farmy, svoje zvířata, někteří sousedi byli pracovití a měli všechno zvládnuté perfektně a jiní byli líní, dobytek jim utíkal, všude byl nepořádek, ale taková sousedství byla pro Betty vysvobozením, šla klidně s kočárkem 7km k paní Kettlové jen aby si popovídala, aby zahnala samotu a dostala neskutečně dobré pohoštění a mateřskou náruč k tomu. Betty zjistila, že na farmě je každá návštěva vítaná, obsloužená, že jí musí být pomoženo a každá návštěva vždy přinese velké vzrušení a společenskou událost, ať jsou to dřevorubci, indiáni, kteří byli úplně jiní, než co se o nich píše v knihách, ale i osamělí lidé, kteří ze samoty zešíleli, podomní obchodníci a divoká zvířata. Když se Betty narodila druhá dcerka Janka byla pro ni samota už tak neúnosná, že svého muže opustila a vrátila se do města Seattlu za svojí velkou rodinou, která ji mezi sebe přijala jako znovunalezenou dceru se dvěma roztomilými děvčátky. Kniha je humoristický román o těžkém životě, o chudobě, o samotě, ale vyznívá optimisticky a hodně se u čtení nasmějete. Betty nebyla dříč, ale její popisy přírody a událostí jsou nesmírně rozmanité, řeč je tak květnatá až přechází do fantazie a její smysl pro humor už pomohl v těžké životní situaci mnoha tisícům nezkušeným mladých manželek.... celý text
Literatura světová Romány Biografie a memoáry
Vydáno: 2008 , ArgoOriginální název:
The Egg and I, 1945
více info...
Přidat komentář
Tak z této knihy moje “srdcovka” opravdu nebude. Nakonec uděluji 4 hvězdičky a jsem ráda, že nežiji na slepičí farmě…
ježišmarja to byla nuda ! co je na tom zábavného ? nutila jsem se do ní jen kvůli výzvě, ve třetině jsem to vzdala a raději do výzvy vzala jinou knížku. NUDÁÁÁ...
Co to tady je za blbost - autor Jeannette Walls? Moje snad nejmilovanější knížka, kdybych mohla, dám jí 10*, četla jsem ji asi ve 14-15 letech a naprostá bomba ! Prostě jedna z mých TOP ......... Úžasný nadhled, realita raději nemyslet :) Musím ji zase vytáhnout a uvidíme, jak to bude s odstupem.
Miluju! Zcela vážně jsem se do knihy zamilovala jedno léto ve čtrnácti a od té doby takhle chci žít. Za těch víc jak patnáct let jsem jí četla xkrát a nikdy mě neomrzí. Naopak se u ní víc a víc bavím.
MacDonaldová je vtipná, sebeironická, inteligentní a nelítostně popisuje veškeré eskapády života na americké samotě mezi tisícem slepic a sousedy endemity. Co jsem si všimla při aktuálním čtení, je absence dnešní korektnosti, nevím, kde by teď prošla tak ostrá kritika indiánů a hloupých dětí, haha. Ač nejsem žádnej meetoo a blacklivesmatter a inkluze fanatik, tady to se mnou čas od času trhlo.
Rozhodně jsem knihu nikdy nečetla ani jako žádná zapřisáhlá feministka, za prvé na to nehraju a za druhé o tom Vejce a já rozhodně není. Je fajn se nechat jen tak unášet a představovat si bezmoc Betty při neustálém boji s vlhkem, divočinou a nadšením jejího muže. A že to zvládla s naprostou grácií a ještě s humorem sobě vlastním, dodává knize velkou osobitost.
Asi jsem čekala v knize více humoru, ovšem popis přírody a scenérií je opravdu úžasný (i když je to určitě dáno i kvalitním překladem). Ale jinak mě kniha příliš nezaujala.
Betty musela být neuvěřitelně obdivuhodná ženská. Projít tímhle vším... a ještě na to umět vzpomínat s takovým humorem a úsměvně, to je neskutečný. Přesně tohle je ten druh humoru, kterej mi sedí... a knížku jsem si užívala po kapkách a neustále mi cukaly koutky. A to jsem někdo, kdo k pokornému ženskému údělu, následování manžela a nekonečné péči o domácnost a rodinu má neuvěřitelně obrovský odpor a obvykle mi taková knížka nesmí přes práh. Ale tohle... tohle je něco jinýho. :)
Když nad tím tak přemýšlím... tak Betty by byla jedna z málo spisovatelů, se kterýma bych se chtěla setkat i naživo, nejen prostřednictvím knih. Je obrovská škoda, že toho stihla tak málo.
Pět hvězd a doporučení, tady to jinak nejde. A navíc se mi to hodí do čtenářský výzvy (uf!). :)
Nemůžu za to, ale já čekala od humorné knihy více humoru. Nevím, čím to je, ale kniha mi moc nesedla. Sice jsem ji dočetla, nebyla zas až tak špatná, ale nebyla jsem z ní nijak nadšená.
Chod na slepičí farmě je jaký je. V kolik se bude vstávat určují slepice ne pan podnikatel. Její manžel byl opravdu místy na zabití. To si pak uvědomím jak moc jsem ráda, že žiji v této době. Kdy má žena také nějaké slovo.
A vím jistě, že bych na tom byla jako Betty. Zavařování X litrů čehokoliv, i když je plná špajz a mytí dřevěné podlahy každý den po které se můj drahý manžel projde v botách bych měla co dělat, abych se udržela. Život na odlehlé farmě bez možnosti vyrazit kamkoliv bych nedala.
Odpočinková knížka plná popisů práce a života na slepičí farmě. Krajina zřejmě, podle popisu, úžasná, ale při představě samoty a obrovských vzdáleností k lidem do civilizace se mi ježí vlasy. Pobavila, ale moje přání není takto žít. Povaha a myšlenkové pochody jejího manžela bych nesnesla.
Kniha se mi líbila, docela jsem se zasmála. Boba bych doma opravdu nechtěla, ani bez slepic a farmy.
Opravdu moc hezky pribeh. Nelze jinak, nez obdivovat autorku za to, s jakou lehkosti popisuje zivot na farme, kde neni splachovaci zachod, elektrina, nic. Jeji humor mi taky sedl, je proste takovy mily. A dozvedela jsem se podrobne, jak zivot kdysi mohl vypadat. Mimochodem Kettlovy nesnasim :D.
Očekávala jsem od knihy, že se budu smát nahlas, sice se to nestalo ani jednou, ale to neznamená, že jsem se u čtení nebavila. Je to vyprávění s hooodně velkým nadhledem o nelehkém životě na samotě v horách.
No popravdě, já bych tam nevydržela asi ani týden. "Sporák", to by byla moje smrt a ty tisíce slepic asi také :) Kettlovic rodinka už jen třešinka na dortu (mám na mysli hlavně zážitek s ohněm).
Nemůžu uvěřit tomu, že by manžel Bob neřekl Betty už před svatbou, že chce opustit práci pojišťováka a vrhnout se na chov slepic. Proto a pro další informace si mám v plánu přečíst i trojdílné pokračování, které jsem našla v mamčině knihovničce a hlavně pak životopis Betty od jiné autorky (Hledání Betty MacDonald).
Určitě nepatřim do cílové skupiny této autorky. Kniha mi nepřipadala ani trochu vtipná a příběh byl pro mě nezajímavý.
Asi jako mnoho čtenářů jsem se k této knize dostala ve škole jako k povinné četbě. Přirozeně již ta samotná povinnost mě v mém problematickém věku odrazovala. Stejně jako dnes ani tehdy mi moc nešlo číst "na povel". Vzpomínám si, jak jsem ji tehdy prolistovala a zkusila z ní přečíst pár vět. No, žádní draci, vermírné lodě ani krásní elfové. Moc šancí jsem jí nedala. S odstupem času zasáhl osud a roztomilým způsobem mě k Betty MacDonaldové zase nasměroval. Já jsem za to ráda.
Kniha je vlastně krásný záznam své doby a života v Americe, jak je dnes už nepoznáme. Nějak si neumím představit, že by v současnosti některé pasáže, zvláště ty o indiánech, prošly dnešní přecitlivělou atmosférou. Život s Bobem, který na tehdejší dobu patřil nejspíš k těm lepším manželům, také nebyl žádný med. Příživničtí sousedé jsou také o nervy. Celé dny a noci o samotě, ve sněhu, v děšti, s medvědy za humny...a ten zoufalý boj se sporákem. Spoustu z těchto nepříjemností autorka popisuje s nadhledem, jaký je v tomto případě nejspíš potřeba k udržení zdravého rozumu.
Životní moudra v knize člověk docení až s postupem času. Možná se ke knize vrátím znovu, až budu zase o chlup zkušenější a snad i rozumnější :-)
Jako třináctiletá jsem nechápala, proč je to babiččina nejoblíbenější knížka. Já od Betty měla ráda paní Láryfáry. Teď je mi přes třicet, zkusila jsem znova, a už babičce rozumím. Ty životní zkušenosti dodají knize jiný rozměr, už to dává smysl:)
"Pred príchodom na farmu pociťovala som príchod jari ako samozrejmý a bezbolestný, ako keď sa vyvíja poprsie. Na farme to bolo úplne iné. Jar sa prihnala a zastala so škrípajúcimi brzdami."
Vtipné rozprávanie o nezvyčajnom osude mladej ženy vytrhnutej z pohodlia mesta do obkľúčenia hôr a domácich prác. Humor z prvej polovice knižky sa postupne vytratí, ale aj tak je to zaujímavé čítanie, po ktorom budete mať chuť otvoriť si pokračovanie v podobe knižky "Mary a ja" resp. v češtine "Kdokoli může dělat cokoli". 90%
Štítky knihy
pro ženy zfilmováno americká literatura venkov autobiografické prvky farmáři vejce humoristické romány americké rományAutorovy další knížky
| 2004 |  Vejce a já |
| 2010 | Paní Láryfáry |
| 1987 | Co život dal a vzal |
| 1993 | Čáry paní Láryfáry |
| 2008 | Morová rána |
Četla jsem snad po třiceti letech, kdy jsem se docela hodně nasmála, ale nyní, když už mám rodinu a mnoho domácích povinností, už mi úsměv na rtech spíše tuhnul, protože ta dřina byla úděsná. Každopádně kniha je moc dobře napsaná a její stáří jí nic neubírá na čtivosti.