Vejce a já
Betty MacDonald
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/3690/bmid_vejce-a-ja.png
4
3010
3010
Kniha začíná obdobím před narozením hlavní hrdinky Betty. Její rodiče hodně cestovali, a to i po narození svých dětí. Nejdříve se narodila Mary, pak Betty, bratr Cleve a sestra Darsie. Vyrůstala ve velké dětmi oplývající rodině, často se stěhující, ve velkých domech s jídelnami, ložnicemi, tělocvičnami. Tatínek byl přísný a dodržoval řád chodu domácnosti, který sám vymyslel. Maminka s babičkou mu všechno kazily a nic nedodržovaly a tak se děti zmítaly mezi naprostou přísností a nedokonalou povolností. Vzaly to jako děti a líbilo se jim to. Když bylo Betty dvanáct let, zemřel jí otec a o pár měsíců později se narodila nejmladší sestra Alison. Smrtí otce se vše změnilo, chudoba zaklepala na dveře, děti už nechodily do tolika kroužků, rodina se semkla a vyrůstající děti pracovaly kde mohly. Betty dospívala a měnila se, Mary sháněla celé rodině práci, v Americe byla krize, někdy jim vypnuli elektřinu, ale radostného života se nevzdávali, chodili na dřevo do parku a zvali spousty hostů na nastavovanou sekanou. Hráli hry, zpívali, tančili, neopouštěli se. V sedmnácti letech se Betty zamilovala do o třináct let staršího muže, kterého přivedl její bratr na víkend. O rok později se s Bobem vzali. Chystali se koupit si farmu, protože to byl Bobův sen. Farmu koupili daleko v divočině na úpatí Olympského pohoří, zašlou starou, farmu bez vody s obrovským pozemkem naprosto zarostlým obřími semenáčky douglasovy jedle. Bobovi šlo všechno od ruky, měl fortel a cíl a byl šikovný, Betty se trápila se vším na co sáhla, uměla vyšívat, hrát na klavír, zpívat, ale zatloukat hřebíky, štípat šindele, vodit koně, sekat dřevo to neuměla. Z Boba se stal tvrdý farmář a na jaře zaplnil farmu tisíci narozených mláďat kuřátek, prasátek, štěňátek, koťátek, všude to volalo, pípalo, štěkalo, mňoukalo, Betty se narodilo miminko a měla na starost všechna ta mláďata. Sousedi byli daleko a přesto, že byli přívětiví, měli své starosti, své farmy, svoje zvířata, někteří sousedi byli pracovití a měli všechno zvládnuté perfektně a jiní byli líní, dobytek jim utíkal, všude byl nepořádek, ale taková sousedství byla pro Betty vysvobozením, šla klidně s kočárkem 7km k paní Kettlové jen aby si popovídala, aby zahnala samotu a dostala neskutečně dobré pohoštění a mateřskou náruč k tomu. Betty zjistila, že na farmě je každá návštěva vítaná, obsloužená, že jí musí být pomoženo a každá návštěva vždy přinese velké vzrušení a společenskou událost, ať jsou to dřevorubci, indiáni, kteří byli úplně jiní, než co se o nich píše v knihách, ale i osamělí lidé, kteří ze samoty zešíleli, podomní obchodníci a divoká zvířata. Když se Betty narodila druhá dcerka Janka byla pro ni samota už tak neúnosná, že svého muže opustila a vrátila se do města Seattlu za svojí velkou rodinou, která ji mezi sebe přijala jako znovunalezenou dceru se dvěma roztomilými děvčátky. Kniha je humoristický román o těžkém životě, o chudobě, o samotě, ale vyznívá optimisticky a hodně se u čtení nasmějete. Betty nebyla dříč, ale její popisy přírody a událostí jsou nesmírně rozmanité, řeč je tak květnatá až přechází do fantazie a její smysl pro humor už pomohl v těžké životní situaci mnoha tisícům nezkušeným mladých manželek.... celý text
Literatura světová Romány Biografie a memoáry
Vydáno: 2008 , ArgoOriginální název:
The Egg and I, 1945
více info...
Přidat komentář
Kniha mě začala bavit až ke konci. Až když jsem si na způsob vypravování konečně zvykla a přijala fakt ,že nic převratného se dít nebude. Že prostě jenom musím trpělivě snášet všechen ten koloběh rutinních činností na farmě a smířit se s údělem vypravěčky. Její sebeironie, nebo spíše shazování vlastního úsilí, mi legrační nepřipadalo. Nezasmála jsem se jedinkrát, nebylo zkrátka čemu. Udivovalo mě, jak pranepatrnou pozornost věnovala Betty dceři. I o psovi se zmiňovala častěji a dítě jakoby tam nějak existovalo samo a nebylo nutno se jím zabývat. Kniha celkově budila takový neplastický dojem, pocit deníčku, pouhou popisnost věcí a dějů. To mi vyhovovalo tam, kde šlo o přírodní scenérii, ale chyběl cit pro lidi, které by bylo fajn více oživit zajímavými dialogy. Těch tam bylo naprosté minimum. O co více dodatečně oceňuji knihu Když v ráji pršelo, která je stejného tématu, zasazená do českých reálií! Ale v ní tepe život.
Moc milá kniha, líbil se mi autorčin sarkasmus.
Ze začátku mě trochu štval taťka Kettle, ale pak jsem si zvykla.
Tuto knihu jsem jako malá pozorovala doma v knihovně a říkala si, že až budu velká tak si ji přečtu. :) konečně na ni došlo a já jsem trochu zklamaná. Začátek knihy vypadal slibně, ale postupně začala slábnout a konec se mi přijde utnul nějak moc rychle jak kdyby autorka nevěděla jak ji zakončit. Taťka Kettle to je panešku poštaviška pro šilné nervy :D
Knihu jsem četla jenom proto, že mi ji doporučil někdo koho si vážím.
Četla jsem Paní Láryfáry a ta se mi velice líbila. Tato kniha se mi ze začátku docela líbila, byla taková ironická, i když postavení ženy ve společnosti mi docela vadilo. Ale nakonec jsem ji dočítala krapet na sílu. Ale přečetla.
Postava souseda Kettla mě neuvěřitelně iritovala.
Asi ve čtvrté nebo páté třídě nám z této knihy četla paní učitelka a kniha se stalo mou oblíbenou, četla jsem ji několikrát.
Co na to říct. Rasismus, příšerný manžel, struktura, kde je začátek přehnaně detailní a konec vyšumí do prázdna, jako kdyby mu chyběly poslední kapitoly... Tuto knihu jsem si neužila. A ještě jsem celou dobu musela myslet na to, že se odehrává na stejném místě jako Twilight, dokonce taky jeli na výlet a oběd do Port Angeles.
Knihu jsem přečetla před 40 lety a nyní se k ní vrátila díky Čtenářské výzvě. V dnešní době už není tak zajímavá. Líčí život mladé ženy, která se s manželem přestěhovala na venkov, zřidili slepičí farmu a žili pro nás už v nepředstavitelně primitivních a drsných podmínmách. Místo zábavy na mě padla šílená únava ze všech těch prací, které musela hlavní hrdinka zvládnou každý den. Uf, jsem ráda, že už mám přečteno.
Že bych se vyloženě válela smíchy, to ne, ale úsměvné, milé a na pět hvězd to bylo. Chtěla bych pochválit nejen spisovatelku, ale i překlad do češtiny, který byl dokonalý. :-)
No... Nejdříve jsem se nemohla začíst ale byla jsem zvědavá jak to celé dopadne... Mísy to bylo hezké čtení ale finále mi to opět zklouzlo k "ničemu" a taky závěr ve finále nic moc. Jsem ráda že jsem si knihu přečetla ale vracet se k ní nebudu.
Že tato kniha existuje jsem měla v podvědomí celý život, moji rodiče ji měli ve své knihovně, ale nikdy jsem ji nečetla. Až díky letošní čtenářské výzvě a tématu "Kniha, která má více než 5 vydání" jsem v žebříčku objevila Vejce a Já, která má již 17 vydání. Tak jsem si řekla, že to přece musí být ke čtení, když je to tolikrát vydávané :-)
Ke čtení to rozhodně je, myšlenky a poznatky ze života nejen žen z počátku 20.stol. v surové divočině Ameriky.... popisné pasáže přírody a jindy třeba věcí, nad kterými se ani nepozastavíme, uvádí čtenáře do vlastních myšlenek.
Díky tomu mám příjemným pocitem se splněnou další výzvou.
Knihu jsem si přečetla kvůli výzvě po letech znova. Musím říct, že je to pořád pěkné počtení, ale přece jen už uběhlo hodně let a já to cítila.
Toto je úžasné čtení. Prostě příběh skutečného života se všemi půvaby i strastmi. A autorčin jedinečný smysl pro humor jej povyšuje na něco, co ve čtenáři navždy zanechá svůj otisk.
Další klenot do knihovny, který se dá číst opakvaně. Marně ji sháním vaudioverzi.Jsem starší ročník a se zrakem začínám mít problémy
Zvláštní kniha, tak jiná.. Musela jsem si dát nějaký čas, abych to zpracovala a musím uznat, že kniha v čtenáři něco zanechá.. Pro někoho to může být nuda, jsme asi většinou zvyklí na mnoho dialogů a velkou akčnost.. Zde je kouzlo někde jinde.. Úžasný popis prostředí.. nedotčené přírody.. lidí.. samoty.. každodenních činností.. A upřímně, z celého srdce Betty obdivuji..
Zarazila jsem se už na začátku knihy, myšlenka, že žena má dělat muže šťastného a na ni zas až tolik nezáleží.. Má být prostě vděčná za to, co dostane.. To už je dnes u nás v podstatě nepochopitelné.. Ale byla to jiná doba.. jiná země..
Co se týče humoru, já ho tam moc nenašla.. Sem tam drobný střípek, ale spíš mi tak přišlo, že se Betty snaží vše zvládnout, mít nadhled, zlehčovat.. ale je to bezútěšné, osamocené, studené... Ale to je jen můj názor.. Mě se kniha četla dobře a jsem rozhodně ráda, že jsem ji díky čtenářské výzvě objevila... ale není pro každého, což i dokazují protichůdné recenze.. Řekla bych, že je třeba jistá životní vyzrálost.. Ale tím se rozhodně nenechte odradit, pokud máte chuť to zkusit :-)
Začátek knihy se mi četl těžce a tak trochu s odporem, ale nakonec se mi hrdinka přece jen zalíbila
Půl na půl. Na knize se mi líbil styl psaní, autorka umí psát opravdu dobře, moc se mi líbily popisy prostředí, metafory, kromě toho mě zaujalo, jak věrohodně umí popsat vedlejší postavy a vést dialogy. Jen za to bych dal pět hvězd. Nicméně mě rozčilovalo, že příběh nikam nevede. Vím, že to tak nějak říká už samotná anotace, ale přesto jsem čekal o něco víc. Taky mě někdy Betty rozčilovala svojí zatrpklostí a o rasismu ani nemluvě. Jsem rád, že jsem tuto knihu přečetl, měl jsem ji na seznamu už více než rok, ale asi není pro mě.
Vrátila jsem se (díky čtenářské výzvě) ke knize Vejce a já. Dnes (jako mnoho jiných čtenářů) vidím tuto knihu a příběh Betty a jejího manžela Boba zcela jinýma očima. Kdysi jsem o tom příliš nepřemýšlela. Je to autobiografický román a autorka psala, aby se z toho aspoň vypsala. Tvrdý život prakticky mimo civilizaci pro ženu, která na to nebyla zvyklá.
Kniha vyšla poprvé již v roce 1945, ale stále má co říci i dnešním čtenářům. Dnes vnímám humorně popsané situace jako jakousi přidanou hodnotu, ale mezi řádky čtu, že tomu tak nebylo.
Četla jsem snad po třiceti letech, kdy jsem se docela hodně nasmála, ale nyní, když už mám rodinu a mnoho domácích povinností, už mi úsměv na rtech spíše tuhnul, protože ta dřina byla úděsná. Každopádně kniha je moc dobře napsaná a její stáří jí nic neubírá na čtivosti.
Štítky knihy
pro ženy zfilmováno americká literatura venkov autobiografické prvky farmáři vejce humoristické romány americké rományAutorovy další knížky
| 2004 |  Vejce a já |
| 2010 | Paní Láryfáry |
| 1987 | Co život dal a vzal |
| 1993 | Čáry paní Láryfáry |
| 2008 | Morová rána |
Víkend jsem strávila u sestry na Moravě, na chatě, kde mám své "neviditelné kořeny", protože jsme tam, jako děti , vždy s rodiči trávili velký kus prázdnin. V místě, světě div se, kde není mobilní signál, jen les vůkol, ticho a nebe plné hvězd. A já si s sebou, vzala jedinou knihu, tu, kterou milovala moje mamka, Vejce a já. Kdysi, před mnoha lety, jsem ji rozečetla, odložila a už se k ní nevrátila. Myslím, že jsem tenkrát do ní ještě "nedorostla". Nyní jsem si ji, v tom kraji bohem požehnaném, jak říká můj táta, vychutnala dokonale. Opět děkuji čtenářské výzvě, že mě vyzvala k tomuto literárnímu setkání. Bylo to čtení plné nostalgie, milé, vtipné, nadčasové a pro mě hodně emotivní.