Věk extrémů: Krátké 20. století 1914–1991

03.07.2023

Je to typická syntetická odborná práce o dějinách 20. století. Ovšem tyto dotyčné dějiny jsou velice ovlivněny samotným autorem. A jelikož je to historik marxistického zaměření, tak je snadné jasně vycítit jeho levicovost. Poznámkového aparátu používá jen pomálu. K určitým dějinným okamžikům jasně přidává své stanovisko. Patrné to je hlavně na vztahu k 90. letům 20. století, kdy místo větší míry svobody cítil pouze pocit zmaru. Ze všech knih autora, které byly přeloženy do češtiny je asi tato nejhorší, ale přesto je to zajímavá příležitost vhlédnutí do mysli marxistického historika. Jeho předcházející knihy, které jsou věnovány 19. století jsou o několik úrovní výše.

01.04.2021

Jedna z najlepších syntetických prác o dejinách 20. storočia renomovaného britského historika, ktorá dejinné pohyby odborne skúma (nie je to ani zhluk a reťazenie udalostí, ani ideologické klišé) a odhaľuje tak mnohé podstatné súvislosti pre pochopenie tohto pohnutého storočia, ktorého dedičom je dnešný svet.
Kvalitatívne sa to nedá ani len porovnať s populárnymi Dejinami 20. storočia od P. Johnsona, ktorý mimochodom ani profesionálnym historikom nebol, ale bol to angažovaný britský katolícky novinár.

12.12.2020

Kniha Věk extrémů chronologicky i tematicky navazuje na Hobsbawmovi dosud (tuším) nepřeložené práce Age of Revolution, Age of Capital a Age of Empire a zakončuje tak vyprávění o posledních cca sto padesáti letech lidských dějin. Stejně jako její předchůdkyně je kniha neskutečně podnětná a i po více než čtvrt století od prvního vydání patří k povinné četbě každého, kdo se ať už odborně, či laicky zajímá o moderní historii. Nečekejte vyprávění o politických dějinách, spíše obsáhlého a zábavného průvodce po nejrůznějších ekonomických, sociálních a kulturních trendech minulého století. Jak však již zmínil kolega bulat ve svém komentáři, Hobsbawm se celý život hlásil k marxismu a zůstal členem komunistické strany i v době, kdy ji ostatní západní intelektuálové hromadně opouštěli. Na jeho díle je to znát, kniha interpretuje např. studenou válku jako souboj dvou ideologií stojících na stejné kvalitativní i morální úrovni, rozhodně nečekejte, že se dočtete o protikomunistickém disentu atd. Je proto rozhodně dobré (ostatně jako vždy), nečíst Věk extrémů samostatně, ale spíše v rámci většího množství prací nahlížejících téma z různých pohledů (osobně doporučuji např. Dějiny 20. století od zapřisáhlého pravičáka Paula Johnsona, získáte tak dvě zcela odlišné perspektivy).