Věk nenávisti
Pavel Renčín
Městské války série
< 3. díl
Třetí díl série Městské války. Mír trvá už přes půl století, jen málo z nás zažilo válku. Události poslední doby jsou ale znepokojivé. Vlády nad Ostravou se ujal jediný muž. V brněnské vile Tugendhat je připraven převrat. Praha je zachvácena chaosem, její čtvrti jedna po druhé vyhlašují samostatnost. Bytosti druhého světa odkládají masky a spirála dějin se roztáčí. Jen málo z nás zažilo válku, ale to se brzy změní... Stadion Na Bazalech zalévá krev gladiátorů. Pod Olšanskými hřbitovy procitají mrtví. Muži, kteří ještě včera nosili kufříky, vstupují do oddílů domobrany. Zatímco plameny stravují civilizaci, Města pochodují do války. Svět se změní. Věk nenávisti je závěrečným dílem fantasy trilogie Městské války, odehrávající se v naší současnosti.... celý text
Přidat komentář
Podle mého názoru nejslabší díl, na scénu vstupují nekonečné řady dalších postav aby následně zemřely co nejhnusnější smrtí... a už to začíná být nuda. Děj je neuvěřitelně překombinovaný a co bavilo v prvním a druhém díle už povícero nudí. Příběh se táhne jako smrad a hlavní postavy se pořád točí v kruhu... tak tohle jsem už nedočetl.
Pavel Renčín odkrývá obrovský fantasy potenciál naší země. Je výborný vypravěč, má neobvyklé zábavné nápady. Za celou trilogii jsem se nenudil, odchodu některých postav upřímně litoval a zůstal dojem, že by toho mohlo být mnohem víc.
Sice docela pěkné čtení, ale postupně tam je více a více zbytečné brutality. Závěr je takový podle mne divný a nelogický. Chybí mi tu nějaké zmínky, co bylo dál, jak s lidmi, městy tak i přeživšími hrdiny. Je to prostě tak nějak utnuté. Nápad a dějová linka jsou dobré a chtělo by to další pokračování, ale bez té nadbytečné brutality.
Pro mě nejslabší díl trilogie a vůbec ze všech knih od autora. Začalo mě to bavit až skoro u konce.
Možná je to i dobré, ale všechny autorovy knihy, které jsem četla, mimo tuto trilogii, jsou výborné, tak mám u něj už laťku nastavenou hodně vysoko.
Věk nenávisti je asi moje nejméně oblíbená kniha trilogie. Pravděpodobně je to kvůli jejímu brutálnímu pesimistickému vyznění. Chápu autorův záměr s válkou, ale asi to na mě bylo moc. I tak je ale samozřejmě výborná.
Nemůžu si pomoci, ale kniha mě vůbec nebavila. Nevím proč, první díl byl dobrý a čtivý, druhý už trochu zadrhával, ale tenhle třetí mi prostě nešel, nebavil, nezajímal... A konec se mi také nelíbil, ale nebudu prozrazovat, co přesně.
Tak poslední díl nakonec nepřekonal druhou knížku a je to škoda. Chvílemi mi přišlo, že je příběh natahovaný a občas jsem pak stránky jen prolítl.
Asi je to spíš za 3/5 ale nakonec jsem dal 4/5.
Proč?
*spoiler*
protože Vašek neumřel :-D
No, tak nevím, byla jsem v pokušení dát tomu hvězdy tři, ale jen pohled na to, v jak průměrné společnosti by se pak tato kniha nacházela, mi ukázal, že by to bylo nefér. Ale jestli jsem u prvních dvou dílů trilogie jásala nad tím, jak tam toho je "moc" a přesto to funguje, tak tentokrát toho nebylo jen "moc," ale až "příliš." Příliš dějových zvratů, příliš hrdinů a padouchů, příliš mnoho hnusáren, krve, bitek a mrtvolek ve všech podobách a ty hnusárny nebyly ani zdaleka vyváženy nějakými poztivnějšími jiskřičkami. Jako spád to mělo a idea oživlých měst se ani ve třetím díle zcela nevyčerpala. Možná to vše zkazila snaha o co nejpompéznější zakončení velkolepě rozehraného příběhu, která autorovi utekla mezi prsty spolu s překombinovanou pointou (nad kterou historik ve mně, jen tak mimochodem, pláče). A tak zatímco u prvních dvou dílů jsem nechtěla, aby série skončila a šetřila si třetí knihu na hezké chvíle čtení, tak nakonec jsem i byla docela ráda, že přišla poslední stránka a ještě ve mně z příběhu zůstalo (když už něco), tak pachuť. Jako ano, za přečtení to stojí, proto ty 4 hvězdičky. Ale za mě jen proto, že se zde uzavřou nádherné z minulých knih rozehrané příběhy.
Ach jo, zas jednou musím být v rámci upřímnosti kazišuk. Pardon.
"Věk nenávisti": Městské války 3 a současně Labyrint 2 je kniha, která musela vzniknout, aby se trilogie završila a uzavřela. Při té příležitosti se jakž-takž dořešil nejen osud Vaška Vrana a jeho spojenců i odpůrců, čtenář se také rozloučí se Lvím spárem, dobrodruhy z „Labyrintu“. Jak už jsem remcala posledně: byla bych mnohem radši, kdyby k natolik těsnému propojení vůbec nedošlo, protože „Labyrint“ jsem četla tak dávno, až jsem z něj stihla spoustu událostí pozapomínat, zároveň však ne dost dávno, abych měla chuť pouštět se do druhého čtení. Nastala tedy neoblíbená situace, kdy jsem se první polovinou knihy poměrně nezúčastněně pronudila a peripetie hrdinů ve mně probouzely minimální emoce, ať jejich utrpení bylo sebevětší. Co před pár lety nadchlo nespoutanou fantazií, nezvládlo zafungovat znovu… možná jsem po knize sáhla v nevhodné náladě, možná jsem minula správný věk, těžko říct, proč jsem se stránkami prodírala s obtížemi.
Teprve s vypuknutím války můj zájem o dění poněkud ožil, přesto mi nezbývá, než (s lítostí) kafrat: „Věk nenávisti“ je plný soubojů, bitev, krve, násilí a bolesti, bůžkové ze stroje útočí ze všech stran, logika dostává na sedinku, děj freneticky lítá od jedné postavy k druhé a přitom nezbývá čas se jim pořádně věnovat nebo truchlit pro padlé.
Rozháranost díla a příliš časté tahání králíků z klobouku mi radost neudělalo, ovšem berte mě s nadhledem: jsem přece z Ostravy!!!* Šlak vzal, že 10 let bydlím těsně za hranicemi okresu; ten hrubý, svérázný, charismatický chlap se sbíječkou místo ruky je v mé duši a plicích usazený navždy:-).
No, pane Renčíne, nepotěšil jste mne a ani já Vás nepotěším: tentokrát pouze lehký nadprůměr za atmosféru, pár dobrých nápadů i skvělých pasáží, sympatický literární styl a bezchybnou redakci. Nějakou povídku z tohoto světa si ráda přečtu, ale s koupí dalšího románu bych zřejmě váhala.
*Pokud máte dojem, že jsem to s množstvím vykřičníků přehnala, podívejte se na současné logo mého rodného města (bílého hornického koníka jsem musela dávno oplakat).
Věk nenávisti mi stylisticky z celé trilogie vyčnívá nejvíc - rozvržení příběhu je čisté, dialogy už tolik nedrhnou a zápletka od prvních stránek přesně ví, co dělá. Sem tam sice zabloudí do odboček, které nejsou zas tak důležité, na druhou stranu bravurně dotvářejí atmosféru válečných hrůz utržených z řetězu. Což podtrhuje moje přesvědčení, že Pavel Renčín by se měl věnovat především hororu, pro který má talent jak nikdo jiný.
Přes všechnu chválu se však nedokážu ubránit dojmu, že i když měl autor od prvního dílu vymyšlený závěr, cestu k němu tvořil za pochodu a s každým dalším zvratem musel domýšlet, co s kterým hrdinou udělat. Díky tomu působí některé momenty samoúčelně, aby se konkrétní postavy dostaly na konkrétní místa. Ale ať se válečný střet přiostřuje sebevíc, nepřerůstá Renčínovi přes hlavu a příběh Václava tak dojde ke zdárnému konci, stejně jako trilogie samotná. Chaotické kataklyzma se nekoná, snad jen ta „láska a pravda zvítězí nad lží a nenávistí“ si mohla trhnout páteří.
Konec trilogie mne trochu zklamal, vítězství bylo za cenu strašných ztrát. Samozřejmě se stále jedná o vynikající knihu. Velice se mi líbilo například završení osudů všech postav z Labyrintu, které se dějem Městských válek postupně prolínaly.
Celou trilogii všem vřele doporučuji.
Velkolepý i když poměrně temný zážitek. Bolest, násilí a nepatrné množství naděje. Chvílemi se to pro tu nenávist hůř četlo.
Renčín se sice nevyhnul některým klišé a dokonce ani sentimentu, ale zabalil to do takové dávky akce, že to snad ani nevadilo. Celá trilogie patří k silným čtenářským zážitkům.
PS Když jsem byla malá, měl každý příběh nějaké ponaučení. Jaké mají Městské války? Po smrti se rozhodně nechám zpopelnit a pro jistotu i rozptýlit.
Jak tak čtu komentáře, všichni se shodujeme na tom, že konec byl trochu rychlejší, než by zasloužil. Jakoby na Pavlíka tlačili nakladatelé, či co. Tím chci říct, že v polovině knihy čtete např. o rozdělení pozemních jednotek, rozvleklých pocitech pro mě nepodstatného plukovníka Břízy a na konci......no, rád bych se o tom rozepsal, ale je to zapovězeno. Mimochodem co se Marka Týče týče, ať jde též do...mi byl celkem ukraden. Nicméně epizodka s Brnem "pobavila". Tato poslední kniha už prostě neměla takový spád, jako předchozí a zbytečně zapojovala do děje další postavy a tím ubírala prostor těm důležitějším, až jsem koukal, jestli nemám vytržené stránky. Trochu mě to zabolelo, na druhé straně, ale Renčínovu nekompromisnost obdivuji. Bohužel někde se rozepsal tak, že jsem se těšil až tu část dočtu a bude se opět věnovat našim skupinkám. Mezi ty méně zábavné a také divné, patřila hlavní bitva. Dlouhé přípravy a pak blbci, kteří mají několik století zkušeností, se nachytají na každou prostou léčku? Stíhačky, které sice vypoví službu, ale že vůbec dokážou vzlétnout, když nenastartujete ani auto? Do toho všroubovaný příběh s Velehradem... Dost kritiky. Ostatní a je to většina, bylo čtivé a originální. Jinak mě opravdu mrzí, že už mi od Pavla Renčína zbývá na čtení akorát Nepohádka, u které mě těch pár stránek o nějakých skřítcích moc neuchvátilo a tak to odkládám zatím k ledu, než se Václav vrátí z Blaníku.
Jak se píše i níže, od závěru bych čekala po celé trilogii trochu více, i tak ale musím ocenit krásu celého tohoto fantasijního světa, který se pro mě prolnul s realitou. A to znamená, že se k Městským válkám budu za život určitě vracet a zařazuju si je mezi ony takřka legendární příběhy, které se nepíší každý den.
Závěrečný díl byl napínavý. Bohužel mě zklamal závěr, který byl rychlý a pro mě málo vysvětlený. Myslím si, že kdyby si s ním autor trochu více pohrál, potěšil by mnoho svých příznivců.
V závěrečném díle trilogie se mi velmi líbilo rozzuzlení a objasnění historie příběhu. Nicméně mi zase nepasovalo jak se oba světy prolnuly. Působilo to na mě příliš postapokalipticky a už jsem si nedokázal představovat, že by se to mohlo nyní ve skutečnosti odehrávat. Ale celkově se mi kniha líbila a celá trilogie se náramně povedla.
Třetí díl se mi líbil o něco méně než předchozí dva, ale možná to bylo dvouletou mezerou, která před ním stála. Možná mi ale také více seděly o něco "lokálnější" problémy.
Autorovy další knížky
| 2015 |  Vězněná |
| 2018 | Klub vrahů |
| 2010 | Labyrint |
| 2008 | Zlatý kříž |
| 2009 |  Beton, kosti a sny |
Asi nejslabší díl trilogie, trochu jsem se ztrácela v tom, kdo je kdo a konec taky nebyl superlativní. Celkově ale u mě autor zabodoval.