Věk rudých mravenců
Taňa Pjankova
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/548375/bmid_vek-rudych-mravencu.jpg
5
14
14
Román se odehrává v době velkého ukrajinského hladomoru z let 1932 a 1933. Příběhem provázejí tři postavy – Dusja, Svyryd a Solja –, jejichž osudy, které se na první pohled zdají protikladné, se postupně propojují a gradují spolu s vrcholícím hladomorem. Vedle tří dějových linií hlavních postav nastiňuje autorka i kontrast vymírající tradiční vesnice a utlačovatelského sovětského systému. Ztělesnění hladu jakožto alegorické postavy požírající vše kolem sebe působivě zachycuje otřesnou a mnohdy hrůznou každodenní realitu dané doby. Román tak nabízí autentický vhled do situace hladomoru spolu se čtivým příběhem postav založených na skutečných předobrazech. Českému čtenáři umožní hlubší porozumění této tragické části ukrajinských dějin také doslov ukrajinistky Terezy Chlaňové.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 2024 , MaratonOriginální název:
Вік червоних мурах (Vik červonych murach), 2022
více info...
Přidat komentář
Už při čtení Herbáře vzpomínek jsem jenom nevěřícně kroutila hlavou, jak jsou tyhle události vůbec možné, obsah knihy tak pro mně nebyl překvapením. Moc se mi i líbil doslov s vysvětlením a kontextem dané situace. Hvězdičku odebírám jenom za alegorický hlad, ten už na mne byl trochu moc.
Při přemýšlení o knize mám rozporuplné pocity. Téma je samozřejmě silné, ale nejedná se o tzv. literaturu multitraumatu, není toho trochu moc? Stejně jako u některých knih o holokaustu mě napadá, zda má právo někdo, kdo danou věc nezažil, psát o tom beletrii. Odpověď na tuto otázku si musí každý určit sám.
Druhým rozporem je pro mě jazyk plný metafor, je to jeden z hlavních důvodů, proč jsem dal knize vysoké hodnocení. Nicméně, ačkoliv je kniha vyprávěna z pohledu tří postav je jazyk pro všechny postavy téměř stejný.
Co se mi na knize, teď už jednoznačně líbilo, je systém polyfonie hlasů. Příběh je vyprávěn z pohledu tří postav, ale žádná z nich nevypráví o jiné postavě přímo, ale přes jinou postavu.
Těžko uvěřitelný příběh v době, kdy vyťukáme na mobilním telefonu číslo a "jídlo" nám naservírují pomalu až do "tlamy". Kniha se rozhodně nečte "hladce", ale to ani nebyla doba o které Pjanková píše. Díky
Miluju lyričtejší texty, ale tady mi to nesedlo.. Celý autorčin styl bych popsal jako "horečnatý sen".Spousta metafor, někdy i několik za sebou, nejenom že nedává příběhu hloubku, ale naopak hrany obrušuje, otupuje. Někdy od půlku knihy jsem měl pocit, že se prostě brodím medem.. Hutné,těžkopádné a umrtvující.. Škoda, názor jsem nezměnil ani po dočtení historické poznámky na konci, kdy jsem se dozvěděl, že příběh vychází ze života skutečných osob.. Prostě, někdy méně znamená více.
Dusja, dcera bývalého statkáře. Solja, manželka vysoce postaveného komunistického úředníka. Svyryd, zhrzený vykonavatel zhoubných stranických nařízení. Tři vypravěči, kteří se pravidelně střídají a každý z nich svou vlastní perspektivou popisuje neuvěřitelně kruté období ukrajinského hlad0moru.
Kniha působí jako hrůzný postapokalyptický román. Autorka čtenářům představuje neuvěřitelně krutý svět, ve kterém odešlo veškeré lidství a smrt se stala vykoupením. Svět, jehož cesta míří jistým krokem k úplnému a doslovnému konci. Kéž by kniha byla jen velmi sugestivně napsanou fikcí. Autorka však popisuje skutečné události, konkrétně závěr roku 1933, kdy na Ukrajině vrcholil uměle vyvolaný hladomor, jemuž padlo za oběť 4–10,5 milionu osob. Při psaní vycházela z archivních záznamů, a mělo by se tak jednat o autentický, a zároveň velmi umělecký pohled na toto nesmírně hrozné období.
Toto umělecké zpracování je právě tím, co z knihy činí poměrně netradiční dílo. Nejedná se o klasicky psaný román. Autorka používá velice krásný básnický jazyk, který staví na kontrastu nádherné, jemné poetiky a obludné krutosti. Jasně, Táňa Pjankova není první autorka píšící tímto stylem, podle mě ale patří mezi nejlepší. Její styl je navíc i přes výraznou poetičnost velmi čtivý a snadno pochopitelný. Hlavním symbolem utrpení v knize je hlad. Autorka jej téměř zhmotňuje a dělá z něj jakéhosi posla všech krutostí – posla, který obchází každou z postav a ničí veškeré jejich lidství.
Táňa Pjankova se v knize zaměřuje především na pocity a myšlenky. Předkládá svou interpretaci toho, jaké pocity museli prožívat lidé, kteří během hladovění ztráceli svou lidskost a pomalu překračovali hranici života a smrti.Tímto způsobem se jí podařilo napsat trýznivou knihu, která má sílu zanechat ve čtenáři hlubokou stopu. Hodně oceňuji, že se vyvarovala laciné snahy šokovat samoúčelným popisem krutostí. Když je popisuje, činí tak vkusně, smysluplně a především s naprostým respektem.
Osobně bych ocenil, kdyby kniha měla ještě trochu výraznější existenciální přesah, zde cítím trochu nevyužitý potenciál. Jinak ale jde o skvěle a osobitě napsanou knihu, která má schopnost čtenáře emočně pochroumat.
4/5
Věk rudých mravenců
Hladomor na Ukrajině: Tragédie, která zasáhne každého.
Některé knihy dokážou proměnit naše vnímání světa. Věk rudých mravenců od Tani Pjankove je jednou z nich. Čtení mě zasáhlo tak hluboce, že jsem knihu musela několikrát odložit, abych si dokázala utřídit myšlenky a vůbec pokračovat.
Příběh sleduje tři hlavní postavy – Dusju, Svyryda a Solju – jejichž osudy se zdají být zpočátku odlišné, ale postupně se protínají a společně reflektují nejen zoufalství a utrpení, ale i zbytky lidskosti v době vrcholícího hladomoru. Na pozadí těchto osobních příběhů se odehrává děsivý obraz zániku tradičního života na ukrajinské vesnici, který byl nelítostně rozdrcen tlakem sovětského režimu. Tato bezohledná mašinerie zbavila lidi nejen jídla, ale i důstojnosti a naděje.
Hlad se v tomto románu stává téměř živoucí bytostí, nelítostnou silou, která ničí vše, co jí stojí v cestě. Každá stránka působivě zachycuje otřesnou realitu těchto let – lidskou degradaci, šílenství vyvolané hladem, ale i zoufalou snahu uchovat si poslední záblesky důstojnosti. Číst o tom, jak hluboko může člověk klesnout, mě donutilo zamyslet se nad tím, co všechno považujeme za samozřejmé.
Naše běžné problémy se ve světle této knihy jeví jako bezvýznamné. Věk rudých mravenců je mnohem víc než jen příběh o přežití – je to silné svědectví o lidské vůli, zlu, které dokáže člověk páchat, a nezapomenutelná připomínka tragédie, která nesmí být zapomenuta.
Pokud hledáte knihu, která vám rozšíří obzory a hluboce vás zasáhne, vřele doporučuji.