Věk rudých mravenců přehled
Taňa Pjankova
Román se odehrává v době velkého ukrajinského hladomoru z let 1932 a 1933. Příběhem provázejí tři postavy – Dusja, Svyryd a Solja –, jejichž osudy, které se na první pohled zdají protikladné, se postupně propojují a gradují spolu s vrcholícím hladomorem. Vedle tří dějových linií hlavních postav nastiňuje autorka i kontrast vymírající tradiční vesnice a utlačovatelského sovětského systému. Ztělesnění hladu jakožto alegorické postavy požírající vše kolem sebe působivě zachycuje otřesnou a mnohdy hrůznou každodenní realitu dané doby. Román tak nabízí autentický vhled do situace hladomoru spolu se čtivým příběhem postav založených na skutečných předobrazech. Českému čtenáři umožní hlubší porozumění této tragické části ukrajinských dějin také doslov ukrajinistky Terezy Chlaňové.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 2024 , MaratonOriginální název:
Вік червоних мурах (Vik červonych murach), 2022
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Věk rudých mravenců. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (1)
Zákon krále Aurory, Jedno temné okno a další knižní novinky (45. týden)
04.11.2024
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Věk rudých mravenců v seznamech
| v Přečtených | 2x |
| v Knihotéce | 5x |
| v Chystám se číst | 33x |
| v Chci si koupit | 15x |
Věk rudých mravenců
Dusja, dcera bývalého statkáře. Solja, manželka vysoce postaveného komunistického úředníka. Svyryd, zhrzený vykonavatel zhoubných stranických nařízení. Tři vypravěči, kteří se pravidelně střídají a každý z nich svou vlastní perspektivou popisuje neuvěřitelně kruté období ukrajinského hlad0moru.
Kniha působí jako hrůzný postapokalyptický román. Autorka čtenářům představuje neuvěřitelně krutý svět, ve kterém odešlo veškeré lidství a smrt se stala vykoupením. Svět, jehož cesta míří jistým krokem k úplnému a doslovnému konci. Kéž by kniha byla jen velmi sugestivně napsanou fikcí. Autorka však popisuje skutečné události, konkrétně závěr roku 1933, kdy na Ukrajině vrcholil uměle vyvolaný hladomor, jemuž padlo za oběť 4–10,5 milionu osob. Při psaní vycházela z archivních záznamů, a mělo by se tak jednat o autentický, a zároveň velmi umělecký pohled na toto nesmírně hrozné období.
Toto umělecké zpracování je právě tím, co z knihy činí poměrně netradiční dílo. Nejedná se o klasicky psaný román. Autorka používá velice krásný básnický jazyk, který staví na kontrastu nádherné, jemné poetiky a obludné krutosti. Jasně, Táňa Pjankova není první autorka píšící tímto stylem, podle mě ale patří mezi nejlepší. Její styl je navíc i přes výraznou poetičnost velmi čtivý a snadno pochopitelný. Hlavním symbolem utrpení v knize je hlad. Autorka jej téměř zhmotňuje a dělá z něj jakéhosi posla všech krutostí – posla, který obchází každou z postav a ničí veškeré jejich lidství.
Táňa Pjankova se v knize zaměřuje především na pocity a myšlenky. Předkládá svou interpretaci toho, jaké pocity museli prožívat lidé, kteří během hladovění ztráceli svou lidskost a pomalu překračovali hranici života a smrti.Tímto způsobem se jí podařilo napsat trýznivou knihu, která má sílu zanechat ve čtenáři hlubokou stopu. Hodně oceňuji, že se vyvarovala laciné snahy šokovat samoúčelným popisem krutostí. Když je popisuje, činí tak vkusně, smysluplně a především s naprostým respektem.
Osobně bych ocenil, kdyby kniha měla ještě trochu výraznější existenciální přesah, zde cítím trochu nevyužitý potenciál. Jinak ale jde o skvěle a osobitě napsanou knihu, která má schopnost čtenáře emočně pochroumat.
4/5