Potíže s mírem
Joe Abercrombie
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/480571/bmid_potize-s-mirem-X7A-480571.png
5
90
90
Věk šílenství série
< 2. díl >
Mír je jen jiný druh bojiště… Savine dan Glokta, kdysi nejmocnější investorka v Adově, zjišťuje, že její plány, bohatství i reputace jsou v troskách. Pořád ale má svoje ambice a nedovolí, aby jí v jejich naplňování cokoliv stálo v cestě. Pro hrdiny jako je Leo dan Brock a Soumrak Zběsilec, šťastné, jen když mohou tasit meč, je mír utrpení, které by mělo skončit tak rychle, jak je to jen možné. Nejprve je ale třeba rozdmýchat křivdy, získat moc a shromáždit spojence – a Rikke musí ovládnout moc dlouhého oka dřív, než ji zabije. Nepokoje narůstají v každé společenské vrstvě. Bořiči se stále plíží ve stínech a kují pikle, jak osvobodit obyčejné lidi od okovů poroby, zatímco aristokraté se mezi sebou hašteří kvůli výhodám pro sebe. Orso se snaží najít bezpečnou cestu tím labyrintem nožů, kterým politika je, ale jeho dluhy a nepřátelé se jen násobí. Staré způsoby mizí v propadlišti dějin a staří vůdcové s nimi, ale ti, kdo se chápou otěží moci, nenacházejí žádné spojence, žádné přátele a určitě ne věčný mír.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2021 , PolarisOriginální název:
The Trouble With Peace, 2020
více info...
Přidat komentář
I druhý díl série je výborný. Abercrombie dokáže velmi dobře namixovat pasáže, které jsou předvídatelné (ale rozhodně nikoli nudné), protože vyplývají z logiky děje a typického chování jeho postav, s naprosto překvapivými událostmi, které si obvykle nechá na úplný závěr. Přitom se nejedná o nějaké násilné, uměle vykonstruované zvraty, protože i ony mají svou vnitřní logiku, byť před čtenářem dlouho umně skrývanou. Je znát, že si autor své příběhy pečlivě promyslí, než se pustí do psaní.
„… potíž s bojem za dobrou věc je v tom, že jakmile se začne bojovat, to dobré zmizí.“
Joe je taký G. R. R. Martin pre ľudí, ktorí nechcú príbeh rozťahaný ako matička Rus a chcú mať záruku, že to niekedy aj skončí.
Bošemůj, prvýkrát v živote ma niekto frustruje tak ako Leo. Starý dobrý Jezal. Toto je facku. Ugh! Riešiť si svoje vlastné utajené homosexuálne fantázie prebujnenými ambíciami napriek vlastnej neschopnosti… Fakt, bravó.
A Orso si tam zatiaľ predvádza dokonalú čiernu komédiu, no nekúp to.
Zhrnuté a podčiarknuté, zrazu ten reálny svet nevyzerá až tak zle.
„Dej si k snídani úsměv a kolem oběda už budeš srát radost.“
Zas a znova skvelá kniha od Abercrombieho. Nová generácia bola predstavená v minulej knihe a teraz preberá oťaže na plno. Orso sa stáva jedna z mojich obľúbených postáv od Joa, takže sa bojím, čo sním spraví v treťej knihe. Zvrat v poslednej kapitole je parádny a očakávania pred ukončením trilológie obrovské.
Pokračování trilogie Věku šílenství. Po naprosto famózním prvním dílu přišlo v Potížích s mírem trošku zpomalení. Má hlavní výtka téhle knize je právě velmi málo akční první polovina. Ano, stále je co číst, postavy se vyvíjí, intriky bují, děj tak nějak stále postupuje. Ale prostě první části téhle knihy jakoby chybělo napětí a byly i fáze, kde jsem se začínal maličko nudit.
Od poloviny knihy dál už se děj více rozjel a zejména závěrečná část byla naprosto famózní. Hledám v paměti, jestli jsem někdy četl lepší bitvu, než dokázal Abercrombie tady. No možná v Hrdinech od stejného autora. Vylíčit krvavou a bezútěšnou atmosféru bitvy umí tento autor zcela mistrovsky. Dočkal jsem se konečně nasazení střelného prachu, nicméně pořád si myslím, že je trochu zvláštní s ohledem na technologie, které království má, že boj je stále z velké části řešen chladným železem. No uvidíme, třeba závěrečný díl přinese další posun.
Postavy jsou jako vždy u Abercrombieho fantastické a naprosto není, co vytknout. Zvraty jsou někdy očekávatelné, ale autor umí i pěkně překvapit. Světotvorba na vysoké úrovni a depresivní styl se mi stále zamlouvají.
Dávám tentokrát s těžkým srdcem jen 4/5 a to zejména za první polovinu knihy, kdy se autor asi hodně zhlédnul ve Hře o trůny, ale minimálně u mě se nepovedlo navodit to správné napětí královského dvora a šlechtických intrik.
"Nič netrvá večne."
Už som si myslel, že lepšie to nebude, ale bol som milo porekvapený. Abercrombie do svojho zvráteného sveta znova vsadil obrovské množstvo zákernosti, naivity, zrady a túžbou po moci.
Tento príbeh sa rozdelil na dve frakcie. Jednu stranu tvoria vonkajšia rada kráľovstva, mladý Lev Leo s armádou Anglandu a dcéra Gloktu Savin, ktorá sa stáva manželkou Lea. Mladý Lev chce zmeny, ktoré chce dosiahnuť zvrhnutím kráľa Orsa, čo je veľký cieľ, hlavne v dôsledku, že za Orsom stojí Bayaz.
Absolútne som nevedel, ktorej strane držať palec, a aj keď je to prekvapivé moju náklonosť si získal skôr Orso ako mladí Lev. Lev bol rozmaznaý pako, ktorý bol strašne naivný a nechal sa vlákať do intríg vonkajšej a vnútornej rady. Zbesilec sa pripája k Leovi, no prekvapením bola Rikky, ktorá v poslednej chvíli mení svoje plány.
Prekvapením sú aj Boriči, kde sa konečne dozvedáme kdo je Tkalec a preto sa strašne teším na 3. diel. Som zvedavý ako to bude pokračovať.
Jestliže jsem zvažoval, zda Trocha zlé krve není nejlepší Abercrombieho knihou, tak teď už váhat nemusím. Není. Tou je Potíže s mírem. Fantasy téměř bez kouzel, příšer a jiných atributů a k tomu ještě zasazená do počátků průmyslové revoluce a přesto skvělá. Autor vždy uměl pracovat s postavami a zde to dokazuje vrchovatě. Spousta originálních postav, které chvíli milujete, abyste je za chvíli kvůli jeich činům ž tak úplně v lásce mít nemuseli, ale vždy je jejich jednání odůvodntelné a chápete, proč takto jednají. Velkým plusem je to, že ani nejhlavnější postavy nemají nic jisté, neproplouvají dějem jako nezranitelné nechybující postavy, ale naopak občas projdou se ztrátou kytičky větší, než byste si přáli. K tomu dostatek akce a dějových zvratů, takže vlastně nevíte, kam autor směřuje a cítíte, jak si se čtenářem pohrává a vy mu za to, jak si vás maže a chleba ještě tleskáte. Tady jsem na závěrečný díl hodně natěšen.
Potíže s mírem začaly na Abercrombieho vcelku klidně. Tak nějak jsme začali tam, kde jsme skončili minule - u trochy zlé krve. Hrdinové se posouvali v příběhu po předem dané ose a jediný, kdo mne opravdu hodně překvapil byla Rikke. Nicméně chvilku za půlkou se to celé zvrtlo. Následoval rychlý spád všeho, co na Abercrombiem miluji. Vcelku mne stále překvapuje, že i po tolika přečtených stránkách se jím nechám obalamutit. Abercrombie ukazuje, že diplom z psychologie není na škodu, protože na pozadí krvavých jatek, drsných popisů, hustejch hlášek představuje i hrdiny z lidu. Výborné charaktery, kteří nestojí ani v bílém, natož v černém poli. Já vlastně ani nevím, komu fandit. Orso vs. Leo. Ani jeden to takhle nechtěl nechat zajít daleko. Oba jsou jen nástrojem něčeho většího, než jsou oni samy. Tohle není velká průmyslová revoluce, tohle je literární revoluce, která jasně ukazuje, že fantasy může fungovat bez kouzel, s lidmi skutečnými jako váš soused a co víc, dokáže vás zlomit. Miluji to asi o trošku víc než První zákon. Miluji to asi o trošku víc, než všechno ostatní, co jsem letos četla.
Stejné jako první díl, i zde postavy mlátí hlavně pantem a na závěr dojde i na nějakou tu šarvátku.
Trochu mě to připomnělo autorovu knihu Hrdinové, kde se bojuje a výsledek veškerý žádný. Větší část příběhu zabere příprava povstání a čtenáře napadne, že bude odlišný od očekávání původců. Kolik úsilí jsou lidé schopni vynaložit na to, aby nadělali tolik škody a tak málo získali.
Problémy ve velké radě dosti názorně ukazují, jaké její členové mají priority při rozhodování, což je dnes, když sleduji vnitropolitické události a sociální průzkumy velmi aktuální. A pokud se někdo špatně rozhodne, ke které straně se přidá, může také špatně skončit. Ale o tom vlastně politika je, a nemá jenom vítěze.
Jak se tak dívám, tato série má další díl po kterém se také poobhlédnu. Konec této knihy o čem bude leccos napovídá.
Spočiatku som bola trošku zmätená. V knihe bolo veľa postáv, ktoré by som mala poznať z prvej časti, ale tak nejak som zabudla, že čo sú zač :D. Ale postupne som sa do toho dostala a kniha ma veľmi chytila. Je to (pre mňa) typický Abercrombie, nebola tam žiadna postava, ktorú by som mala rada a držala jej palce, ale zas tam bolo niekoľko takých, ktorým som palce rozhodne nedržala. Nakoniec všetci myslia hlavne iba na seba a na svoje blaho, čo mi vôbec nie je sympatické. Takže som sa pri čítaní cítila ako taký nestranný pozorovateľ a to ma neskutočne bavilo. Ako úprimne, spočiatku sa tam až tak veľa toho nedialo, samá politika, samé rozhovory, ale bolo to tak skvelo napísané, aj vtipne, že som sa vôbec nenudila, len občas mi to teda prišlo už trošičku rozťahané. A aj keď som nikomu v podstate nenadŕžala, tak som veľmi chcela vedieť, ako to celé dopadne. Hlavne keď už konečne prišla tá hlavná šarvátka. Menší problém u mňa nastal po nej, keď už som mala pocit, že je po všetkom, ale autor zjavne ešte nie a stále tam niečo dodával – koniec sa mi zdal strašne rozťahaný. Ale ináč som z knihy nadšená, možno aj viac ako z prvej časti (ale úprimne si to už nepamätám :D), veľmi sa mi páči ten svet, ktorý prechádza akousi priemyselnou revolúciou, teda skôr už má po nej. Dúfam, že tretej časti sa dočkáme čo najskôr, lebo veľmi chcem vedieť, ako sa to bude ďalej vyvíjať.
Druhý díl Věku šílenství. Jak to bývá u druhých dílů, vysoká očekávání nebyla naplněna. Což až tak nevadí: zbytečné války, smrt a zrada, zbabělost a antihrdinství, to vše je obsaženo v míře vrchovaté. Autor se krutě vysmívá tolkienistům a jim podobným. Válka, potažmo politika je ta nejhnusnější věc na světě. Žádné ideály, jen zmar, zmar, zmar!
Abercrombie patří mezi mé nejoblíbenější autory fantasy. A pořád bude, i když tento díl mě zrovna nenadchnul. Děj se táhl, vše už člověk četl někdy předtím. Způsob psaní a psychologie postav byla v prvních dílech fascinující, tady už mi to přišlo únavné, protože to je pořád stejné. V minulých dílech byly aspoň postavy, které byly aspoň pro mě sympatické a člověk se s nimi mohl ztotožnit. Tady to byl samý debil a blbeček. S výjimkou snad jen Orsa a Rikke z těch hlavnějších. Nakonec to sice vygradovalo v bitvě, ale přece jen jsem oid autora četl už mnohem lepší díly.
V mém žebříčku autorů fantasy,kde se klade důraz na určitou, řekněme,drsnost,reálnost,cynismus, sarkasmus a černý humor,je pro mě Abercrombie naprostá jednička.Kromě jeho odskoku do adult.
Zároveň v jeho knihách lze vyčíst poselství o nesmyslnosti a krutosti válek a touhu postav po normálním životě bez utrpení.
Dvě hlášky z mnoha,u nichž jsem se zasmál nahlas:
".... Ale no tak, kaprále.Ještě trocha nekázně a povýším i vás!
To bych raději strčil hlavu do oprátky!"
A :
...."Ale poslušnost je zvyk, který se dá těžko zlomit. Zeptejte se na to kteréhokoliv psa."
Závěr tohoto dílu byl i pro mě překvapením a dává netušené možnosti dalšího.
Nemohu se dočkat.
Abercrombie je mistr vypravěč. Neobtěžuje se s popisy, mapami ani převyprávěním historie a přesto je jeho svět skvěle propracovaný a živý. Autor dovede pár větami vytvořit postavu, představit jí a zabít, popsat bitvu pohledem dvaceti různých lidí a své hlavní postavy vystavit smršti životních zvratů, které jim poněkud změní perpektivu.
Kniha je od začátku do konce svěle čtivá a napínavá s řádným překvapením na závěr. A taky v mnoha ohledech mrazivě aktuální
Druhý díl trilogie Věk šílenství mně velmi připomíná druhý díl trilogie Pán prstenů. Stejně jako ve Dvou věžích také v Potížích s mírem jsou desítky protagonistů příběhu roztroušeny po obrovské šachovnici fantasticky vymyšleného světa Prvního zákona, aby se nakonec skoro všichni zajímaví lidé sešli na jednom místě (třebaže vizuálně úžasný Helmův žleb to zrovna není :-). Naopak poněkud chybí děj a magie. Prostě klasický druhý díl, připravující půdu pro závěrečné vyvrcholení, které si určitě také koupím. Bude-li závěr na pět hvězd, přidám tu jednu zatím chybějící i zde.
Je to tu po roce znovu. Ted me zase nebude mesic bavit cist jinou fantasy. Abercrombie pise porad to svoje - fantasy Tarantino psycholog, ktery svoje postavy tahne ironickym bahnem. Hrdinove jsou v jeho podani spise pokrivene postavicky plne ega, hlouposti, agrese, nabubrelosti, vypocitavosti a strachu, ktere nekdy delaji to co musi, jindy jim spadne vsechno do klina - vetsinu casu se proste chovaji jako lide. A proto je Abercrombie o tolik zabavnejsi, nez vetsina fantasy produkce. Vek silenstvi do toho jiz tak pukajícího kotle pridal jistou obdobu prumyslove revoluce, cimz ziskala kniha dalsi zabavny rozmer. Joe, drz se sveho kopyta. Tohle bych mohl cist porad. A ted zase rok.. Cekani na Abercrombieho neni jako cekani na cudnou devku, clovek vi ze Joe svou praci dela dobre.
Předlouhé čekání je za mnou a, jako už obvykle, krátké čtení také. Abercrombie nezklamal, spíše naopak. Potvrdil, že stále dokáže v rámci svého světa Prvního zákona nabídnout nové příběhy, aniž by onen svět musel nějak necitlivě pozměnit.
Ovšem, ne že by to vůbec nedělal. Když si vedle sebe postavíte spíše klasickou fantasy zápletku z první trilogie o putování na konec světa za mocným artefaktem a bojem s na první pohled neporazitelným nepřítelem, a v některých ohledech skoro až steampunkovou atmosféru Věku šílenství popisující průmyslovou revoluci a s ní neoddělitelně spjatou revoluci společenskou, prostě nelze říct, že by Abercrombie jenom psal pořád to samé. Nebo že by se vykrádal. Ano, v některých chvílích jsem si říkal, že tento motiv už byl použit, tato zápletka či situace je podobná, jako v předchozích knihách, ale jsem přesvědčen o tom, že to Abercrombie dělá zcela úmyslně a velmi dobře ví, kam chce postavy i čtenáře dostat. Svým způsobem má své fanoušky tímto příjemně v hrsti, protože si hraje a pracuje s jejich očekáváními, aby je občas naplnil, ale častěji spíše překonal nebo raději zcela rozdrtil. A mně se to líbí a musím smeknout, že i v deváté knize (když počítám Ostré konce) dokáže pořád spolehlivě překvapit. Dokáže si čtenáře povodit a vydolovat emoce.
Abercrombieho obrovská síla jsou jeho postavy. Ať už jde o postavy hlavní, kde se tak nějak očekává, že budou napsané dobře, tak i zcela anonymní a bezvýznamné postavičky, kterým je v celém příběhu věnována sotva půlka strany. Abercrombie, jak je u něj zvykem, se se svými "hrdiny" opět nemaže. Nechává je padnout a znovu povstat, aby je nechal padnout ještě hlouběji. Vyždímá je do poslední kapky, většinou krve i jiných tělesných tekutin. A při tom všem si čtenáře vodí, jak se mu zlíbí, takže se přistihnete, že fandíte lidským zrůdám a ušklíbáte se, když naivní dobráci žerou hlínu a končí na popravišti. Ale to je prostě Abercrombieho styl, takže jestli se vám dosavadní tvorba líbila, tak tady není nad čím uvažovat. A jestli nelíbila, tak Potíže s mírem to pravděpodobně nezmění.
Abercrombie opět výborně těží z toho, jak živoucí jeho svět je. Spiklenecky na vás pomrkává, když se příběhem mihnou postavy z dřívějších knih, aniž by se namáhal vůbec říct jejich jméno. A současně se nebojí některé z dříve hlavních postav, o kterých jste si třeba mysleli, že budou hrát v příběhu dále důležitou roli, nechat zcela zmizet, odejít, nebo zemřít.
Závěrem tedy: Čekání stálo za to. Mistr Abercrombie znovu potvrdil své kvality a mně nezbývá než se obrnit trpělivostí při čekání na poslední díl této trilogie. A upřímně, s ohledem na nálož, která byla odpálena v posledních dvou kapitolách, jsem neskutečně zvědavý, jak se to bude dále vyvíjtet.
Pamatuji si, že když jsem od Abercrombieho četla první knihu, vůbec se mi nelíbila. Všichni ti křiví proradní parchanti brodící se špínou světa, zabíjejí v nesmyslných potyčkách jen pro touhu po krvi, nikoliv pro ideály. Vždy připravení bodnout toho před nimi, rychle nemilosrdně zlikvidovat své nepřátelé a zaplavit svět krví.
A nikde žádný ideál, žádné východisko. Žádný princ na bílém koni, který by všechny zachránil, jen hrstka přehnaně ambiciózních lidí obtěžkaných tolika smrtelnými hříchy, kolik si jich dokážete představit. Pro malou holku plnou ideálů takřka nestravitelné.
Pravdou však je, že čím víc stárnu, tím mám Abercrombieho knihy radši. A to z jednoduchého důvodu: většina knih, které jako mladší přečtete, vám po nějakém čase, či přečtení většího počtu knih podobného žánru začnou připadat plytké a naivní (u fantasy to bohužel platí dvojnásob). V Abercrombieho případě je to však naopak, čím jsem starší, tím víc dokážu chování jednotlivých postav ocenit a pochopit. Že to ale jsou postavy!
Jen málokterý autor dokáže stvořit tak věrohodné postavy, a ještě k tomu docílit, aby si je čtenář oblíbil, i přestože (i když možná právě protože) se po většinu knihy chovají jako naprostí dementi.
Což mě nutí, a doufám, že mi ostatní většinou intelektuálněji zaměřené knihy s pětihvězdičkovým hodnocením odpustí, dát plný počet.
Přece jen někdy se člověk potřebuje prostě jen bavit.
Autorovy další knížky
| 2008 |  Sama čepel |
| 2018 | Půl krále |
| 2009 | Až budou viset |
| 2011 | Hrdinové |
| 2009 | Poslední argument králů |
Druhý díl se mi líbil více, než první. Je více dynamický, s překvapivými zápletkami (např. Rikke). Zajímavě se povahově vyvíjí osoba Orsa a podle začátku třetího dílu i postava Lea a Savine.
Škoda, že autor trochu více neholduje akčnějším scénám, na druhou stranu jeho popisy boje z pohledu samotných obyčejných vojáků jsou výborné.
Co postrádám, jsou mapy. S mapami jsem hned víc vtažen do příběhu, dodávají mu na skutečnosti.