Věk supernovy
Liou Cch'-sin
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/497366/bmid_vek-supernovy-Qk8-497366.jpg
3
161
161
Od autora bestselleru Problém tří těles Dospělí umírají. Za rok budou děti všechno, co z lidstva zbylo. A tak začíná… Věk Supernovy Tou dobou byl Peking jedním městem na Zemi. Tou dobou byla Země jednou z planet na obloze. Té noci dospěla veškerá historie, jak ji lidé znali, ke svému konci. Ve vzdálenosti osmi světelných let zemřela hvězda a zaplavila Zemi smrtícím zářením, které do roka zahubí všechny lidi starší třinácti let. A tak se spouští odpočet. Rodiče se ze všech sil snaží předat svým dětem veškeré vědomosti, které budou potřebovat pro udržení světa v chodu. Dětský svět ovšem odmítá pokračovat v zaběhnutých kolejích světa dospělých. Vysní si lepší svět, svět plný her, ale ani děti — stejně jako dospělí — nedokážou odolat temným stránkám lidské povahy a snový svět začíná připomínat noční můru…... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2022 , HostOriginální název:
Supernova Era (超新星纪元), 2003
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
60% - Po přečtení autorovy povídkové sbírky Toulavá Země jsem měla velká očekávání, z tématu dystopické budoucnosti obývané pouze dětmi po smrti všech dospělých mrazilo, ale samotné čtení až tak záživné nebylo.
Spíš než o sci-fi román se totiž jedná o autorův myšlenkový experiment, kdy i všechny zúčastněné postavy slouží pouze k jeho demonstraci a naprosto tedy nehrozí, že by si čtenář k některé z nich vybudoval jakýkoli vztah nebo mu záleželo na jejím osudu. Navíc jsem musela překousnout řadu stěží uvěřitelných záležitostí (daleká supernova ozáří Zemi tak, že uplyne celá řádka měsíců a poté v rozmezí několika málo dní zemřou všichni starší 13 let - pochybuji, že by nepřežil opravdu nikdo starší (tedy pokud přijmu fakt, že by vůbec někdo přežil), že by ta věková hranice byla tak ostrá a stejně tak, že by to vymření dospělé populace, která kupodivu bez větších emocí předá dětem vládu nad Zemí a ponechá je jejich osudu, nastalo během tak krátkého časového úseku) a vrtět hlavou nad jinými (např. za celou dobu není zmíněno, zda a jak děti při tom bezuzdném hýření řeší odpady a tím rozhodně nemyslím jen antarktickou část knihy).
Neříkám, že autorovy úvahy nejsou zajímavé, zjevně vše velmi dlouho promýšlel a bral v potaz velké množství faktorů od ne/schopnosti dětí pečovat o miminka až po ne/schopnost řídit státy a celou společnost. Divím se, že tam podle něj vůbec někdo chodil pracovat (ale to spíš bude záležitost asijské povahy), nejsem si jistá, jestli by se zvlášť ty starší děti nechaly takto kosit ve válečných olympijských hrách bez tendence se vzbouřit nebo zběhnout. Smysl závěrečné výměny území jsem nepochopila. Celou dobu to ale byla spíš únavná esej opatřená mnoha jmény smyšlených aktérů, snad jen čínský myslitel Brejloun a jeho americký protějšek Vaughan mě svojí schopností vidět věci do hloubky zaujali a říkala jsem si, že kdyby s těmito dvěma postavami autor uměl pracovat tak jako O.S. Card s Enderem, Fazolkem, Petrem a spol., byl by z toho skvělý počin.
(SPOILER) Hodně se držím nedat "odpad". Po přečtení úžasného Problému tří těles (tím myslím celou trilogii) a hodně obstojné sbírky Toulavá Země jsem se dostal k tomuhle... Co to vlastně sakra bylo? Naštěstí naposloucháno jako audiokniha ve chvílích, kdy jsem něco dělal nebo odpočíval, klasický text bych možná nakonec ani nedal do konce. Občas strašná pročínská propaganda, celkově absolutní nepochopení dětské psychiky a psychologie. A to ten nápad nebyl vůbec špatný. Špatně je ale to, jak bylo celé téma uchopeno. Už jen, že supernova by tu ze vzdálenosti osmi světelných let všechno úplně, totálně zmasakrovala. Neumřeli by jen dospělí, ale prostě všechno. Bez pardonu a bez výjimky. Ze Země by byl svět s holým povrchem bez čehokoliv živého a s jedovatou atmosférou plnou oxidů dusíku - a to ještě asi dost řídkou, protože by jí z velké části supernova prostě "odfoukla". Aby to tu vypadalo podobně jako v knize, musela by být aspoň sto padesát světelných let od nás, spíš ještě dál. A i kdyby, děti by se rozhodně nechovaly tak zodpovědně... Válečné hry... Zase blbost. Zabíjet se kvůli hře, do toho by děti nešly ani náhodou. A stěhování, výměna území mezi USA a Čínou? Co je zas tohle za kravinu? Proč jako sakra? Korunou je epilog, který se podle všeho odehrával na Marsu (na vesmírné stanici by chyběla přitažlivost, nad Měsícem Země nevychází - je furt na jednom místě, a navíc je zmíněna rudá poušť kolem ochranného poklopu). Tak velký technologický skok po předchozím brutálním šoku - nesmysl. Hvězdičku dávám jen za to, že sepsat ten román muselo zabrat spoustu času. Muselo to dát takový práce... A přitom taková blbost.
Jedna z knih, na kterou jen tak nezapomenu. Nápad napsat o světě dětí je skvělý. Trochu problém mám s tím, jak došlo ke katastrofě, ale jak píše O. Nef, ve sci-fi platí "Něco je jinak" a autor potřeboval vysvětlit, jak se stalo, že na Zemi zůstaly jen děti.
Přemýšlela jsem o dětské psychice. Považovat děti za nevinné andílky plné dobra je určitě nesmysl. Jenže kdy dítě vyroste ze sebestředného JÁ, JÁ TO CHCI a basta. No, někomu to zůstane i do velmi pokročilého věku.
Skutečná válka jako hra, dodržování domluvených pravidel? No dejme tomu, ale děti ve hře chtějí vyhrát a někdy i podvádějí.
Ten závěr už mi přišel moc překombinovaný.
Chtěla bych si přečíst knížku na podobné téma napsané někým ze Západu, nejlépe Američanem.
Docela by mě zajímalo, jestli jsou některé věci v knížce důsledkem osobnosti autora nebo jestli má vliv čínská kultura. Výchova a vztahy v rodině jsou v Asii trochu jiné než u nás, to je celkem známé. Zarazilo mě, jak nejsou problém desítky nebo stovky tisíc mrtvých ve válce, nějak postrádám emoce. To se týká i jiných knih autora.
Téma opravdu zajímavé a dalo by se říci až mrazivé, když si člověk představí, že takto by svět děti skutečně mohl vypadat, proto dávám pět hvězdiček. Jednu jsem ubral za chvilkami nudné pasáže.
(SPOILER)
Podivuji se nad nízkým hodnocením ostatních čtenářů. Zároveň chápu, že ne každému sedne příběh. Já dávám hvězdiček 5/6. 6 hvězdiček si zaslouží skvělá trilogie Problém tří těles, na kterou Věk supernovy svými kvalitami nedosahuje, ale ostudu autorovi rozhodně nedělá.
Příběh se může zdát banální: co kdyby všichni dospělí najednou vymřeli a na světě zůstaly jen děti? Toť vše, komplikovanou zápletku to nemá. Co se mi ale na knize velmi líbilo, je popis toho procesu - jak budou státy postupovat, když ví, co se stane? Jak na to připraví děti? Co se stane sekundu poté, co poslední "dospělák" zemře? Kniha je vlastně takovou "cobykdyby" případovou studií, jak by to mohlo vypadat.
Očekával jsem sci-fi a to jsem nedostal. To je asi jediný důvod, proč hodnotím tak nízko.
Nicméně pokud by někoho zajímal hypotetický svět dětí... bude muset dát hvězdiček šest.
Myšlenka je velice zajímavá, jen mě ty děti jako hlavní hrdinové nebaví snad v žádné knize (nicméně jsem ochoten to tolerovat, když to má zajímavý příběh).
Bylo zajímavé sledovat, jak děti myslí - a podivovat se, jak se autorovi podařilo se do nich vžít - ale zároveň mě to skoro nudilo. Ale pár zajímavých postřehů tam bylo.
Moc nesouhlasím s jedním komentářem... že jsou USA vykreslovány jako agresoři, apod... za prvé jedná se o děti. A za druhé přesně takhle by to vypadalo. To jsou prostě fakta. Kde jinde ve světě by si děti měly hrát se zbraněmi a na válku, než v Americe?
Jen kdyby to psal americký autor, tak by to byla hra se zbraněmi z pohledu hrdinů, no. Proto je samozřejmě jasné, že Čína je tady za ty dobré. Příjemná změna.
Co se týká změn klimatu... bylo tam psáno o zlepšení klimatu - nicméně bylo i explicitně napsáno, že se jedná o navrácení do normálu po výbuchu supernovy - kdy se svět oteplil. Navíc to, že velmi klesla lidská populace, tomu taky jistě pomůže.
Přečetla jsem si knihu podruhé a zastávám názor že až takhle nízké hodnocení si kniha vskutku nezaslouží. Věk supernovy byl napsán před sérií Vzpomínka na zemi a upřímně řečeno řada autorů by si o takovém debutu mohla nechat jen zdát a řada současných českých autorů/ autorek fantastiky už vůbec.
Zdá se mi že ani řada současných čtenářů úplně nechápe pojem Sci - fi a řadí jej do něčeho jako odborná literatura, či populárně naučná protože je v tom fyzika a jiné technologie tak to adi musí být zákonitě celé pouze a jenom spolehlivě pravdivé a pojem fikce řadě lidí úplně uniká. 4,5 * jelikož seznámí s autorem proběhlo přes Problém tří těles, Temný les a Vzpomínku na zemí..., ovšem kdyby ne mám pocit že tento počin by to sám o sobě dost dobře ustál...
(SPOILER)
Když vyšla trilogie Vzpomínka na Zemi, přečetl jsem ji během pár dnů. Zavřel jsem se doma a jen četl a četl a četl. Naprosto mě to dostalo. Když se objevil Kulový Blesk, objednával jsem si to v předprodeji a s radostí se pustil do čtení – a přišlo vystřízlivění. Kulový Blesk se mi nelíbil, nudil. Tak když jsem si v roce 2020 koupil Věk Supernovy, založil jsem ho do knihovny, že na něj někdy dojde. Špatná hodnocení tady na databázi mne odrazovala od čtení.
Přišel nemocný víkend s covidem, tak jsem z nudy sáhl po Věku Supernovy, že to zkusím. A ono mě to dostalo tak, že jsem to přečetl během neděle se spoustou čaje, díval se na zasněženou zahradu a terasu a představoval si válčící děti v Antarktidě.
Román má skvělý úvod, který mě vtáhl hned do děje. Výbuch Supernovy ozáří lidstvo a cca do 10 měsíců všichni lidé starší třinácti let zemřou. Tak přichází příprava na předání světa dětem, rychle je vše naučit a zajistit chod státu. Vše sledujeme krásně z čínského pohledu, kdy Čína je středobodem a její postavy jsou krásně kladné. Ta čínská kolektivní mentalita se mi tam líbí, tu žádný jiný autor neumí napodobit, ani nikdo ze sovětských spisovatelů vědeckofantastické literatury.
Moc je předána a přichází hladký běh, který se mění v chaos, kdy si děti chtějí hrát, nechtějí pracovat, nechtějí se učit, jen si užívat – tzv. cukrovinkové období. A v agresivní Americe místo cukrovinkového období mají války gangů a tak se rozhodnou na půdě OSN uspořádat nové olympijské hry, kdy se na území Antarktidy do sebe pustí armády světa – tankové bitvy, útoky bajonety, stíhačky. A to vše děti ve věku cca třináct čtrnáct let.
Zrádná Amerika vše poruší, vytasí jaderné zbraně, ale Číňané svět zachrání a nastolí rovnováhu. A pak Američané přichází s novým nápadem – tzv. Velkým stěhováním. Ten nápad mi přišel jako taková pitomost, že jsem čekal, že na něj nedojde, že si to chytří Číňané rozmyslí a nebo naopak lstiví Američané to dělají protože mají v rukávu další podvod.
Souhlasím se všemi komentáři, že se tady děti chovají nelogicky. Sám autor si protiřečí a některé pointy kapitol jdou proti sobě. Super dokonalý počítač, který ovládá Čínu v prvních dnech najednou zmizí, Číňané se s ním už nikdy neporadí o Olympiádě ani o Velkém Stěhování. A takových nelogičností je tam více. Proto dávám hvězdu dolů, ale četlo se to vážně dobře a neděli s covidem mi to krásně ukrátilo.
Problém je, že nevím co si mám o této knize myslet, protože si těžko představuji realitu, kterou autor popisuje. Nejdříve se mládež učí dospělácké profese aby udržela civilizaci v chodu a pak když převezme opratě, tak dělá jednu vylomeninu za druhou.
Jako čtenář bych předpokládal, že zapracuje pud sebezáchovy a nová civilizace dětí bude mít úplně jiné starosti, než ty které jsou nastíněny v příběhu.
Ale jako zázrakem, po odchodu dospělých funguje celá infrastruktura jako by se nic nestalo. Žádné poruchy (kromě těch na začátku), spojení funguje, žádné problémy s energií, vodou, potravinami.
Skoro bych to považoval za naivní představy autora, který určitě napsal lepší díla.
Ach jo. Po přečtení trilogie Vzpomínka na Zemi jsem byl naladěnej na další dílo autora a nevěřil jsem místnímu nízkému hodnocení. Nevím, jestli si Liou neukousl moc velkej kus, protože jak chcete popsat svět dětí aby to bylo zajímavý a aby to zároveň nebylo absurdně přehnaný? Já rozumím pojmu sci-fi a ani mi moc nevadí, když mě autoři tahají za nos ohledně technologií. Ale já mám dvě děti a představoval jsem si, jak by si v novém světě poradily ony. Prostě jsem mu ten příběh nevěřil od první věty do poslední. Pár dětí starých max. 13let na tom bylo s inteligencí, schopnostmi a disciplínou jako ti nejlepší dospělí a zbytek se choval naprosto dementně. Já si nemyslím, že děti chápou smrt jinak a je jim jedno, že zemřou. Taky bych chtěl vidět jak 13cti leté dítě v tanku nebo stíhačce dosáhne na ovládací prvky a jak po ročním zácviku zvládnou chod jaderné elektrárny. Přišlo mi, že to moc hrotil a chtě nechtě mi to připomnělo pejska a kočičku jak pekli dort. Na druhou stranu chápu, že autor má mít tvůrčí volnost a fantasii a že asi Liou nechtěl vykreslovat svět hromadného vymírání a kolapsu společnosti. Škoda pouze pěti bodové škály, protože takhle je to pouze za 2*
Dobry napad na uvod.
Ak by z toho bola poviedka na 30 stran tak som velmi spokojny.
Potom nuda nuda nuda nekonecna nuda plna nepravdeposobnych a/alebo brutalnych a/alebo grotesknych epizod.
Do toho este nicim nepodlozena Cinska predstava o starobylosti svojej kultury a kolektivisticke a striktne hierarchicke vedenie spolocnosti ako zo severokorejskej nocnej mory.
Posledna cast pribehu sa bez prezradenia deja opisat neda, ale v uvedenom casovom rozmedzi je uplne nerealna.
Na konci preto uplne sklamanie a jedna hviezdicka len kvoli slusnemu uvodu a napadu s celostatnym virtualnym chatom.
Rozhodne zaujímavá kniha, nejde ani tak o sci-fi ako u ostatných kníh od tohto autora, ale skôr o psychologický pohľad na svet, v ktorom prežijú iba deti, a musia sa o seba postarať.
Goldingův Pán much jako sci-fi a bez hlavního hrdiny... Chápu rozhodnutí nakladatelství Host vydat tuhle knihu až po sérii Vzpomínky na Zemi. Protože jinak by si autor udělal špatné jméno a po sérii by nikdo nesáhl. Takhle se na tom dá vydělat, i když vlastně nejde o nic moc. Násilnost dětí už mnohem líp popsal právě Golding a mnohem napínavěji ztvárnil například film/série Battle Royal. Tady se člověk marně snaží představit například dětské horníky opravující přes den důlní věž a po nocích hrající on-line hru. Tenhle svět by ani náhodou nemohl fungovat. Nejzajímavější je tak jen úvodní popis vzniku supernovy.
Kniha se zajímavou zápletkou, ale bohužel dějem, který v některých momentech nedává smysl. Liou Cch'-sin má rozhodně lepší kousky k přečtení.
Naladěn slavnou trilogií jsem sáhl po starším díle autora. Myšlenka výbuchu supernovy, která postupně zabije svým zářením všechny lidi starší 13 let slibovala čtivý postapo román. Nu dostal jsem myšlenkový experiment co kdyby v podobě kroniky. Začátek byl perfektní, ale po odchodu dospělých jsem ději nějak nemohl uvěřit, že by to děti zvládly. Když se ale od tohoto pocitu odprostim, četlo se to dobře a závěr nese jasné poselství. Jen dodatek: kdyby tento námět zpracoval King, mohl by to být pěkně divoký horor.
Veľmi dobré. Nie tak veľkolepé ako autorova neskoršia trilógia Vzpomínka na zemi, ale neviem, či je vôbec možné, aby jeden autor napísal viac tak všeobsažných diel. Ak vám sadne autorov pomalý, technický štýl, nič nebráni tomu, aby ste si užili ďalšiu várku detailne opísaných, ďalekosiahlych teórií. Vďaka onomu pomalému, precíznemu rozprávaniu nemožno očakávať veľa akcie, či napätia, no na druhú stranu, nastolené problémy sú tak zaujímavé a prebrané z toľkých strán a do takej hĺbky, že je takmer nemožné, aby sa fanúšik sci-fi nebavil. Naviac, nie sú to len veci technického rázu, naopak, aj politika, sociológia, geografia a len zopakujem, autor sa dopracoval k skutočne zaujímavým teóriám. V podobnom duchu, ako rôzne problematiky a obory dokázal skĺbiť Asimov. Nemám žiadne výhrady ktoré by stáli za reč, čudujem sa tak nízkemu hodnoteniu.
Čtivé, ale bez zajímavějšího příběhu, který Vzpomínce na Zemi nesahá ani po paty.
2,5/5*
Autorovy další knížky
| 2017 |  Problém tří těles |
| 2017 | Temný les |
| 2018 | Vzpomínka na Zemi |
| 2020 |  Věk supernovy |
| 2019 |  Kulový blesk |
Po přečtení prvních stránek, kde je představen další z poměrně originálních science fiction nápadů autora, jsem byl natěšen na další pecku podobnou Vzpomínce na Zemi nebo většině povídek z Toulavé Země. Pecku jsem dostal, ale jiného druhu, než jsem čekal. Netřeba znovu zdůrazňovat, že Věk Supernovy je o poznání slabší, než výše zmíněná díla.
Z asi třetiny obsahu knihy se mi trapností a nereálností děje kroutily palce u nohou. U druhé třetiny plné propagandy a stereotypního antiamerikanismu mi neustále naskakovala myšlenka, že občas je sice fajn vyhlédnout z bubliny a nahlížet na svět jinýma očima, ale ehhh, proč to musí být zrovna takto. Poslední procentuální část knihy pak obsahuje poměrně zajímavé nápady a dala by se více přirovnat k výše zmíněným dílům. Ale rozhodně jen kvůli této části se do čtení Věku Supernovy nepouštějte...