Vekslák 2 aneb malý český bordel
Pavel Frýbort
Aneb malý český bordel. Román navazuje na jednu z nejčtenějších knih z minulých let, jejíž hlavní hrdina Michal Najman je po téměř čtyřech letech propuštěn na amnestii z vězení a přichází do nových poměrů, které vznikly po listopadu 89. Chce opět nahoru mezi ty, kteří ho kdysi dostali do kriminálu a chce se jim také pomstít. Bojuje v podstatě stejnými zbraněmi jako oni, ale chladně vykalkulovaná hra přerůstá v nebezpečně krvavé drama, kdy jde o všechno. Dokáže se sice přiživit na horečnatém a ne právě čistém bohatnutí zdánlivě počestných lidí, ale vlastně neví co při tom získal a co ztratil.... celý text
Přidat komentář
Pokračování veksláka, který měl v té době velký úspěch. O tomto díle to říct nemohu, i když doba si žádala své. Dostat se opět tak kde Michal skončil, bylo po 4 letech oříšek. Jenže pomstít se bylo jeho krédo. Udělá cokoliv, jen se dostat na vrchol a pěkně všechny do jednoho sundat.
Podraz ze second handu. Michal Najman je sice pořád sympatický antihrdina, ale na Pavlu Frýbortovi je vidět, že snaživě plnil objednávku doby. Pokračování Veksláka hrdě kráčí ve stopách tradičních mantinelů brakovějších pokračování - a tak je dvojka větší, explozivnější, zdánlivě komplikovanější ale především hloupější. Po letech velmi úsměvné, leč často nezáměrně. Ale coby odpočinkový retro-výplach výplach funguje stále. Nesporným mínusem je zjevná autorova neznalost dobového žargonu, i základní terminologie. Jako příklad např. pasáž o varování před nebezpečnou drogou cracks :-D!
Žádné mobily,žádné sociální sítě.Hezky po staru podvody.veksl,sledování.Pokračování tentokrát po revoluci...
Krásnej profi náhled do ranných devadesátkových machinací a rozvoje podvodnických "mafií".
Poslední dva díly ale byly už tak přehuštěný výhružkama, propletencama vztahů a "smyslem" celé té akce, která se najednou ve vteřině zhroutila, že jsem to až nechápala ten děj.
Porevoluční český rybník a jeho podvodníčci .. přeplácané, naivní, moc zápletek na jednou ..
Cokoliv od Frýborta je čtitelné, zatím jsem nenarazila na knihu, která by se mi nelíbila.
Oproti jednicce o něco slabsi, ale stále se da. Jen ten zaver je na mne uz lehce prehnany.
Za mě slabé. Jednička byla cíleně promyšlená, naplánovaná, nenapsaná na koleni přes noc. Na prvním dílu se mi líbila posloupnost se kterou se hrdina do problémů namočil. V tomto díle tam přímo spadl (což by mi nevadilo), ale rozjetí tolika podrazů naráz bylo až zbytečně přeplácané, navíc ten poslední a největší byl na poslední snad osmdesáti či sto stranách jen nastíněn takovým pro mě divným způsobem, že jsem se v tom přestával absolutně orientovat a něvěděl jsem o co jde - rozumím, měla to být gradace ke konci, ale z mého pohledu nějak nedotažená. Knihu jsem dočetl sice se zápalem, ale konec jsem odhadl dopředu a zklamala mě naivita konce, opět v porovnání s prvním dílem nic moc (z čehož autora tolik neviním).
Souhlasím s komentáři pode mnou. Rychle napsané, dezorientace v osobách a akcích, pomalé pasáže. Já jen dvě hvězdy.
Poté, co jsem si zavzpomínal na staré časy druhým přečtením Veksláka 1, zanořil jsem se logicky do pokračování. Míša Najman sametovku přečkal v lochu a po Hejvlově amině se na svobodě opět pouští do shánění peněz. Styl vyprávění včetně hutného slangu je stejný jako u jedničky. Jenže na rozdíl od přece jen (relativně) poklidnějšího toku událostí v jedničce tenhle díl přímo srší akcemi a zvraty, takže se mi dost často stávalo, že jsem se v ději a osobách přestával orientovat. Kdyby se počet podrazů v tomhle dílu zredukoval na polovinu, asi by se mi to četlo lépe. Takže za tohle jen tři hvězdy.
Tak jako jiní, co napsali úspěšnou knihu v 80. letech, tak i P. Frýbort šáhl po stejném hrdinovi v čase porevolučním.
Kniha je ale pouze dobová, zjevně rychle napsaná, snaha využít úspěšně prodávaného Vexláka číslo jedna.
Štítky knihy
Praha detektivní a krimi romány napětí historické romány podvody
Autorovy další knížky
1988 | Vekslák |
1993 | Vekslák 2 aneb malý český bordel |
1996 | Jen jednou dostat šanci |
1990 | Přesilová hra |
1999 | Poslední soud |
Michal Najman se bohužel nepoučil, ani nezměnil. Dobře mu tak. Prachy, prachy, prachy, jak zpívá v závěru slavné písně Richard Muller.