Velice dlouhé schody
Jaroslav Velinský
Ota Fink pátrá po zmizelých lidech. Sympatický chlapík, soustružník Ota Fink, je důvtipný a neohrožený sukničkář. V detektivce Jaroslava Velinského aka Kapitána Kida pátrá po zmizelých lidech a dostává se na stopu sériového vraha. Soustružník Ota Fink je sympatický chlapík, který se umí postavit k práci, rozzářit hospodskou společnost i poplést děvčatům hlavu. A taky mu to dost pálí na to, aby si dokázal dát dvě a dvě dohromady. Sám neví, proč se v jeho okolí vyskytuje tolik záhad, do jejichž objasnění se pouští. V tomto příběhu začne pátrat po zmizelých lidech, a co se nestane? Ota se octne na stopě sériového vraha. Největší půvab příběhu ale není v rozplétání detektivní záhady. Lakonický jazyk, nadhled, příjemná ironie, bystrý úsudek i chlapská osamělost připomínají nejznámější hrdiny drsné detektivní školy.... celý text
Detektivky, krimi Romány Literatura česká
Vydáno: 2024 , TympanumInterpreti: Libor Hruška
více info...
Přidat komentář
Kdyby tento autor neprošel toliko povolání, tak asi by jeho knihy nebyly tak masakrálně čtivé. Vodsloň je soustružník, který dokáže v práci strhnout normu, pak hupsnout po práci na favouše a jet vyřešit zapeklitý případ. A vždycky ví, co je pro kriminalistu zhoubou...
Na příbězích Oty Finka je vidět, že je autor psal s potěšením. Perfektní a vtipné popisy a dialogy včetně práce v soustružnické dílně (stopkař). Příběh celkem logický - inu je to detektivka. Trochu smutnější závěr, který upozorňuje na to, že každého předasně ukončeného života je škoda.
Číst příběhy Oty Finka je jako dívat se na staré černobílé filmy z padesátých, šedesátých let.
Jako vždy nádherné, NÁDHERNÉ dialogy – a tentokrát i velmi dobrý příběh!
A jako bonus poctivá dávka nostalgie…
------------------
Pod čarou malá poznámečka k Wardenovi: mě, člověče, nakonec bavil i ten popis soustružení – nejspíš proto, že pan Velinský píše tak poutavě, zábavně a s tak ironickým nadhledem, že bych si od něho přečetl třeba i telefonní seznam, kdyby nějaký sepsal…
Zřejmě jedna z nejlepších Finkovek (nemám ještě přečteny všechny) Co na tom, že vraha člověk odhalií skoro hned...Výborný příběh a ty dialogy!!! Radost číst! Vadily mi akorát dvě věci: návraty do Finkova dětství, kde kdy balil nebo byl zamilovaný do nějaké holky ze sousedství a detailní popis práce se soustruhem....proč proboha??? Ale není tam toho mnoho a je to jen maličká vada na kráse. Bravo, pane Velinský!
Štítky knihy
Praha detektivní a krimi romány česká literatura sérioví vrazi české detektivky a krimi zmizení lidí nevyřešené případy soukromý detektiv české rományAutorovy další knížky
2002 | Poslední tajemství Jana T. |
2003 | Tmavá studnice |
2007 | Bestie z Tamberku |
1969 | Spravedlivá pistole |
1999 | Zmizení princezny |
Přečteno jedním dechem, až jsem si u toho připadal jak Zátopek v Helsinkách. Jedna z věcí, které na Jaroslavu Velinském obdivuji, je jeho přirozená práce s češtinou, která z ní dělá neuvěřitelně tvárný prostředek k vyjádření. Vlastě ani nepotřebuji zápletku, stačí mi jen užívat si slovních obratů a větných spojení. Přitom se drží ve srozumitelné lidské rovině, kdy se člověk nemusí probírat významy květnatých metafor, aby rozkryl jádro myšlenky. Zkrátka soustružník v životě i literatuře.
Velice dlouhé schody mají jednoduchou osnovu, která graduje pozvolna, ale o to dramatičtější má finále. Autor tentokrát opracovává motiv sériového vraha, obloukem se však vyhýbá zavedeným klišé anglo-amerických thrillerů a děsivě věrohodně jej umisťuje do pražských uliček. Jestli vám však v mysli automaticky naskočil ruch velkoměsta, s klidem jej můžete vypustit. Tohle není Kriminálka Anděl, ale poctivá detektivka ve vilovém prostředí. Včetně takřka hororového závěru, který mě dodnes straší ve snech.