Velikonoční svátky o století zpátky aneb Jarní tradice v české domácnosti

16.04.2022

Nemám nijak zvlášť ráda Velikonoce.
Těžko najít pro holky potupnější událost, než svátky jara.
V tomto čase si, víc než kdykoli jindy říkám, jaká je to smůla, že nejsem muž.

Neumím docenit duchovní rozměr Velikonoc.
Ten u mě končí špenátem (letos ještě podpořeny kapustou) na Zelený čtvrtek a bezmasým půstem na Velký pátek.

Vadí mi každoroční přípravy, které slouží k tomu, abychom dostaly od mužských se vší slávou natřískáno.

Vloni jsem například pekla tři beránky. Prvnímu nenaskočily uši, druhy připomínal čerta, až ten třetí byl na úrovni a mohla jsem ho vystavit na velikonoční stůl.
Nebudu se rozepisovat o úklidu ani o barvení vajíček ve šťávě z červené řepy, kopřiv, slupkách z cibule event. genciance. To uvádí knížka o tradicích.
Vloni nepřišlo na pomlázku asi 20 skautů ( jinak obvykle chodí v tomto počtu) a tak jsem vařená vajíčka jedla skoro až do Dne dětí.
Při smažení masopustnich koblih (poprvé v životě) jsem se spálila olejem tak, ze jizvy jsou dosud patrné. Až během míchání těsta na mazanec jsem zjistila, ze došly mandle a musela jsem místo nich použit lískáče. Zásadní předvelikonoční kuchařské starosti:)
A co v rámci příprav dělají muži?
Těší se, jak nám namelou a možná pletou pomlázku.
Já dostanu nařezáno v pondělí hned ráno, ještě v noční košili, sotva vylezu z cích. A to prutem z vrby (aspoň doufám) co roste za plotem. Žádným krásným doma pleteným tatarem se stuhami.
Ale letos, to si říkám od jakživa, se tak snadno nedám!
Mou jedinou šancí je útěk. Když budu dostatečně rychlá a podaří se mi vyběhnout z domu, mám vyhráno. Budu muset tedy běžet bosky, ve zmíněné noční košili a to jediným možným směrem - po asfaltce k návsi. V první zatáčce, nejpozději u hřbitova, předpokládám vítězství. Kolednik je značně přes-cent a tak zkusím vsadit na svou rychlost a mrštnost. Když bude schvácen sprintem, tak na to známé “ Hody, hody…” už nebude mít moc energie :D
Jenom aby nepršelo nebo ještě hůř nemrzlo. Už tak to bude pro sousedy ohromná šmekustrová atrakce.
I když tu na nejkrásnější svátky jara na oko žehrám, mají něco do sebe.
Jsou dost genderove nevyrovnané a EU je prý chce, v této podobě, u nás zakázat.
To by byla škoda.
Patří k národním tradicím, o které musíme pečovat.
Určují naši svébytnost. Udržet ji, je pro malý národ težké. Ohrožena je i současným děním ve světě.
Oceňuji proto tuto knížečku paní Skopové, věnovanou jarním svátkům v našich zemích.
Je dobře, ze podobné knihy vycházejí a čteme je.

Veselé tradiční Velikonoce.

20.04.2019

Útlá kniha nabízející stručné shrnutí významu Velikonoc včetně zvyků. Nejvíce místa zaujímají v knize recepty. Špatná je ovšem obálka knihy - recpektive obrázek, u kterého si asi grafik nevšiml, že je v malém rozlišení a tak je celý rozmazaný a bohužel kazí dobrý dojem z knihy.

23.01.2018

Nápady i recepty jsou zajímavé a podnětné, občas ale bylo některé informace nutno ověřit, jelikož úplně neodpovídaly.