Velká bouře v českých zemích
Jan Kotouč , Lucie Lukačovičová
Velká bouře série
1. díl
Svět se změnil. V květnu roku 1848 nastala Velká bouře. Nikdo neví, odkud přišla a co ji způsobilo, ale následky pocítili všichni. Hladiny oceánů se zvedly. U Drážďan je voda. Za Prešovem také. Rozvodnily se řeky, nepřetržité deště zničily úrodu. Lidé hladoví. Myšlenky národního obrození ale přetrvávají. Když jsou celé české země uvrženy do chaosu, v kraji řádí bandité, vojenský diktátor ovládl Prahu a vláda ve Vídni je nezvěstná, vstupuje na scénu Národní aliance. Sdružení starostů, průmyslníků, intelektuálů – a hlavně obyčejných lidí, kteří chtějí uprostřed pohromy chránit své rodiny. Co vzniklo jako sdružení hrstky dobrovolníků, jejichž cílem bylo ubránit to málo jídla, které měli, se rychle rozrůstá v armádu. A ta bude zapotřebí, protože diktátor v Praze nesnese, aby se mu v českých zemích kdokoli postavil na odpor. Národní obrození vstupuje z literárních salonů na bitevní pole.... celý text
Přidat komentář
Velká bouře v českých zemích aneb české obrození v alternativním světě vzniklém v časoprostorovém transdimenzionálním pokusu šíleného vědce z budoucnosti.
První díl nové série vysvětlující jak vzniklo Československé království jako námořní velmoc, byl zajímavý a velmi čtivý, zřejmě k tomu přispěla i spolupráce s paní Lukačovičovou a normálně bych tomu dal sto procent, ale musím deset procent strhnout za to že si autor usnadnil práci a kapitoly jedna až čtyři tvoří povídka, 1848. Po velké bouři, kterou jsem již četl dvakrát v jeho jiných knihách a potřetí jsem ji už číst nechtěl a první čtyři kapitoly jsem přeskočil.
Pěkný prequel již známé série, kde "Nad českými zeměmi slunce nezapadá". Autoři nás seznámí s českými obrozenci a prožijeme spoustu vojenských akcí a dramatických situací zapříčiněných "Velkou bouří".
Hned jak se na scéně objevil protagonista, můj mozek udělal takovou tu jednoduchou hru asociací a našeptal mi: myslivec, takže zelená uniforma plus střelná zbraň, plus tohle vypadá na válečný román - fajn, do hlavní role si v duchu obsadíme velice mladého Seana Beana, protože proč ne.
O pár odstavců dál mi došlo, že protagonista se jmenuje Šár.
A že to nebyla náhodná hra asociací.
Pár kapitol jsem se zmítala mezi pocity: jenom se mi to zdá, žejo? a: ne, nezdá, tohle je moc očividné, tyhle scény si vybavuju ze seriálu, i když jsem ho už docela dlouho neviděla...
Pár kapitol jsem přemýšlela nad tím, proč se tu dva přední autoři české fantastiky dopouštějí něčeho, co téměř hraničí s fanfikcí...
No a pak mi došlo, že si to čtení vlastně ohromně užívám a že mě na tom ty narážky na Sharpa, zvlášť v kontrastu s postavami české národní a literární historie, baví ze všeho nejvíc.