Velká bouře v českých zemích
Jan Kotouč , Lucie Lukačovičová
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/549093/bmid_velka-boure-v-ceskych-zemich.jpg
5
17
17
Velká bouře série
1. díl
Svět se změnil. V květnu roku 1848 nastala Velká bouře. Nikdo neví, odkud přišla a co ji způsobilo, ale následky pocítili všichni. Hladiny oceánů se zvedly. U Drážďan je voda. Za Prešovem také. Rozvodnily se řeky, nepřetržité deště zničily úrodu. Lidé hladoví. Myšlenky národního obrození ale přetrvávají. Když jsou celé české země uvrženy do chaosu, v kraji řádí bandité, vojenský diktátor ovládl Prahu a vláda ve Vídni je nezvěstná, vstupuje na scénu Národní aliance. Sdružení starostů, průmyslníků, intelektuálů – a hlavně obyčejných lidí, kteří chtějí uprostřed pohromy chránit své rodiny. Co vzniklo jako sdružení hrstky dobrovolníků, jejichž cílem bylo ubránit to málo jídla, které měli, se rychle rozrůstá v armádu. A ta bude zapotřebí, protože diktátor v Praze nesnese, aby se mu v českých zemích kdokoli postavil na odpor. Národní obrození vstupuje z literárních salonů na bitevní pole.... celý text
Přidat komentář
No tak to tedy byla alternativně historická bomba! Super počteníčko, které opět má moji obvyklou výtku - tedy nutnost čekání na další díl.
Autorům se umně podařilo skloubit historické události roku 1848 s vymyšlenou přírodní katastrofou a do děje zapojit notoricky známé osobnosti našich obrozenců. Jejich životní medailonky v doslovu uvedly na pravou míru, jaký život měli doopravdy a co si autoři upravili. A zde mi málem vypadly oči z důlků: skutečný Josef Kajetán Tyl měl manželku Magdalenu, ale osm (8) dětí měl s její sestrou Annou, svojí švagrovou a ve třech je vychovávali. To je tedy i na 21. století dost husté...
Dávám všechny hvězdy, chválím krásnou obálku Tomáše Flaka a netrpělivě čekám na pokračování.
Tak konečně to má tu správnou šťávu, sláva. Opravdu mě to bavilo a těším se na pokračování.
Jo, celá série mě bavila. Jednak docela svěžím nápadem (ne že by to někdo nenapsal, že) a autor, i když první díly trochu ještě drhly a potřebovaly usadit technické reálie byly taky trochu křečovité ale, jak říkám, neskutečně jsem se bavil.
No a tak jsem zas dílko zakoupil a na štědrý den v noci vybalil z igelitu a dal se do toho. A myslím, že jsem tak v 5 ráno usnul únavou, naštěstí v posteli a hned po probuzení jsem zas dal pár stránek.
Jo jo, začátek znám, i když se mi zdál trochu uhlazen. A Dalibor Šár vyrazil za .. no uvidíte. Přidala se i fajn ženská hrdinka, spousta českých obrozenců (ach ano, i Havlíčka ba i Němcové se dočkáte a pod vedením vzdálené větve Opavských Přemyslovců začíná boj s hladem, vojenskými barony a ..za obnovu státnosti..) a spousta malých lidí a jehjich osudy v zlém a změněném scětě.
Víte, já zjistil že s tou knihou přímo žiji a to se mi stává málokdy i když mám hodně načteno, že. Něco takového zejména v dnešní době (nebudu popisovat, jen že se poprvé za život opravdu bojím) jsem potřeboval číst. Fakt že jo.
Autoři odvedli moc dobrou práci. Reálie sedí, bitev je tak akorát, občas zazní ta stará krásná čeština z doby, kdy jsme jazyk tvořili a ne zamazávali jako dnes a spolupráce této dvojice se moc vydařila. Prostě každý psal to, v čem je silný.
A za pár dní si to zopáknu, neb jsem asi možná moc pospíchal a něco mi vypadlo. Mládeži, pokračujte. I já starej dědek se moc těším na další díly.
Hned jak se na scéně objevil protagonista, můj mozek udělal takovou tu jednoduchou hru asociací a našeptal mi: myslivec, takže zelená uniforma plus střelná zbraň, plus tohle vypadá na válečný román - fajn, do hlavní role si v duchu obsadíme velice mladého Seana Beana, protože proč ne.
O pár odstavců dál mi došlo, že protagonista se jmenuje Šár.
A že to nebyla náhodná hra asociací.
Pár kapitol jsem se zmítala mezi pocity: jenom se mi to zdá, žejo? a: ne, nezdá, tohle je moc očividné, tyhle scény si vybavuju ze seriálu, i když jsem ho už docela dlouho neviděla...
Pár kapitol jsem přemýšlela nad tím, proč se tu dva přední autoři české fantastiky dopouštějí něčeho, co téměř hraničí s fanfikcí...
No a pak mi došlo, že si to čtení vlastně ohromně užívám a že mě na tom ty narážky na Sharpa, zvlášť v kontrastu s postavami české národní a literární historie, baví ze všeho nejvíc.
Velká bouře v českých zemích aneb české obrození v alternativním světě vzniklém v časoprostorovém transdimenzionálním pokusu šíleného vědce z budoucnosti.
První díl nové série vysvětlující jak vzniklo Československé království jako námořní velmoc, byl zajímavý a velmi čtivý, zřejmě k tomu přispěla i spolupráce s paní Lukačovičovou a normálně bych tomu dal sto procent, ale musím deset procent strhnout za to že si autor usnadnil práci a kapitoly jedna až čtyři tvoří povídka, 1848. Po velké bouři, kterou jsem již četl dvakrát v jeho jiných knihách a potřetí jsem ji už číst nechtěl a první čtyři kapitoly jsem přeskočil.
Pěkný prequel již známé série, kde "Nad českými zeměmi slunce nezapadá". Autoři nás seznámí s českými obrozenci a prožijeme spoustu vojenských akcí a dramatických situací zapříčiněných "Velkou bouří".
(SPOILER) „Takhle jsem si národní obrození nepředstavoval, pánové.“
Ostřílení autoři Lucie Lukačovičová a Jan Kotouč spojili síly, aby stvořili prequel série „Nad českými zeměmi slunce nezapadá“. Román líčí velkou bouři roku 1848, která potopila svět, a boj přeživších o jídlo a moc. Možná taky za spravedlnost a nový světový řád. A mimo jiné stvořili vlastní, velmi originální verzi národního obrození.
Knihu bych minula obloukem, protože nemám ráda historické romány, nemám ráda postapo a nesnáším válečné romány. Jenže jsem padla na rozhovor autorů o knize a… Vzbudil ve mně zvědavost.
Nastalo největší překvapení posledního desetiletí – mně se to líbilo! Ale jak! Co to způsobilo? Obálka je moc pěkná, žádná komiksová UI, nýbrž obraz ve stylu realismu devatenáctého století zpodobňující klíčovou scénu dobývání Terezína (bravo Tomáš Flak). Pak je to psáno nesmírně čtivým stylem, zaháčkovala jsem se na první řádce a s těžkým srdcem hrdiny na poslední opouštěla.
V postavách dlí jedno z klíčových kouzel. Autoři vybrali osvědčené archetypy – charismatického potomka královského rodu, udatného reka s rozervanou duší, dívku převlečenou za chlapce, která narukovala k vojsku, půvabnou a nesmírně chytrou šlechtičnu, vězněnou v klášteře. Jo, některé vedlejší postavy mezi vojáky mi splývaly, ale požitek z četby to neovlivnilo. Ústřední padouši byli výhradně záporní, bezectní, chamtiví, krutí, nenašla jsem na nich jedinou vlastnost, která by je v mých očích zlidštila. Ovšem proč ne, jedná se o zábavný brak z alternativní historie a fajnšmekr si dostatečně labužil nad komplikovanou paní Julianou.
Všechny ostatní složky literárního díla měly špičkovou úroveň, svižné a přirozené dialogy, přiměřené množství popisů, aby se čtenář octl v blátě a zimě a zacákaly ho proudy krve. Užívala jsem si válečné lsti, kterými oslabená Národní aliance drtila uzurpátora. Chvílemi se mi dařilo odlišit, které části psal pan Kotouč a které paní Lukačovičová, místy byl text tak homogenní, že to nebylo možné určit. Také musím vyzdvihnout práci nakladatelství, žádné chyby, ať už syntaktické či prostě pravopisné, mě nerušily.
Mám vůbec něco, co bych vytkla jako chybu? Ne. I ty bojové scény měly zvládnutelnou délku. No, bílá uniforma v takovém počasí mě nepatrně iritovala, ale já to prát nebudu. Akorát si teda myslím, že po uvedené přírodní katastrofě by následovala ničivá epidemie bakteriální infekce, která by definitivně vyhladila zbytek lidstva, ale o čem bych potom četla?
Takže – skvělý počin, vřele doporučuju.