Velká malá Terezie
Veronika Katarína Barátová
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/192613/velka-mala-terezie-L0s-192613.jpg
4
10
10
Předkládanou knížečku tvoří krátká zamyšlení nad vlastními slovy svaté Terezie z Lisieux (1873–1897), jíž od dětství fascinovala dynamika vztahu pozemského života a věčnosti, „už ano, a ještě ne“ plnosti křesťanského života. „Terezie ukazuje, jak napínavé a okouzlující je žít v důvěrném vztahu s Bohem. Všechno v ní hoří plamenem: láskou k Bohu, k bližnímu, k církvi, ke světu… Milovat Boha a s Bohem milovat svět se jí jeví jako to nejlepší dobrodružství. My jsme z křesťanství učinili cosi komplikovaného, kyselého, obtížného a nečasového… Bůh je věčně mladý a potřebuje mládí, které vyzařuje jeho temperament a humor. Lisieux je velmi aktuální.“ (Hans Urs von Balthasar)... celý text
Přidat komentář
Tato útlá kniha mně udělala velkou radost! Určitě se autorce povedlo, přiblížit nám velkou malou Terezii.
Na rychlé prolistování zajímavé, důležité myšlenky. Při přečtení rozborů myšlenek ale za mě vícero logických chyb, také bych zrevidovala kvůli chybám v interpunkci.
„Hodnota života se neměří našimi funkcemi a výkony, ale mírou lásky, kterou vkládáme do našich vztahů a skutků. I těch nejnepatrnějších. ‚Navečer života budeme souzeni podle lásky,‘ učí svatý Jan od Kříže. Terezie, jeho duchovní žačka, uchopí misijní poslání křesťana v jeho podstatě. ‚V srdci církve chci být láskou!‘ zní její slavný výrok, který mnohým připadá jako romantické zvolání věřící dívky. Ne, Terezie spolu se svatým Pavlem pochopila: Všechno, co jsme kdy dělali, i to v očích světa nejvýznamnější, pokud je to bez lásky, pomine. Nepřinese to trvalé ovoce, i kdyby to bylo učiněno ve jménu Boha.“
Setra Veronika mi učarovala při sledování jejích přednášek v rámci Noční univerzity na TV Noe. Nejen že byla vždy vtipná a srozumitelná, a že mluvila velmi rozumně a podnětně, ale v jejím podání bylo pokaždé i něco, co mě dokázalo zasáhnout jaksi podprahově – nejednou jsem měl pocit, jako by promlouvala přímo k mému srdci a občas jsem si musel i utřít oči :-)
A tak, když jsem si náhodou všiml, že sestra Veronika napsala knížečku o mé oblíbené světici, v duchu jsem zajásal! A zklamán jsem nebyl, sestra Veronika bere Terezku do rukou něžně a s pochopením, ale bez přehnaného sentimentu (vlastně úplně bez sentimentu :-). Zdůrazňuje to podstatné a na několika místech i překvapí neotřelou interpretací.
Ale největší potěšení ze spřízněnosti jsem na stránkách zažil při setkání s papežem Benediktem. Sestra Veronika totiž citovala jeden kousek jeho encykliky Spe Salvi a byla to zrovna ta pasáž, kterou jsem si před časem vybral jako promluvu, když jsem v našem kostele vedl bohoslužbu slova! Taková maličkost, řeklo by se, a kolik mi udělala radosti! :-)
Protože je knížka opravdu útlá a já s ní chtěl strávit čas co nejdelší, rozdělil jsem si ji na malé kousky. Čtyřicet krátkých zamyšlení mi tak vyšlo na dvacet dní, jedna úvaha ráno a jedna večer. Takže jsem den začínal i končil ve výjimečně dobré společnosti, což mě velmi těšilo i prospívalo a teď se mi po tom docela stýská (momentálně vstávám a usínám s Rilkem, a to se vůbec nedá srovnávat, sorryjako :-)
„Terezie vnímá člověka v tomto světle a učí to i nás: jsme chudáci, neumíme žít, padáme a selháváme, často doslova proti své vůli... Bůh nás zná, naštěstí! Přišel, aby se nás ujal, a ne aby nám spočítal naše neschopnosti a vyměřil ‚odměnu‘. Dívá se na nás milosrdným pohledem, podává nám ruku, bere nás do náruče jako pastýř zachráněnou ovci...
Jen jedno nemůže, vnutit svoje milosrdenství pyšnému, soběstačnému člověku. Tady hrozí, že ten spravedlivý dosáhne toho, o co usiluje: svým postojem se navždy oddělí od milosrdného Boha. Pane, toho nás chraň!“
Štítky knihy
víra světice duchovní život spiritualita řeholní, klášterní život karmelitky svatá Terezie z Lisieux, 1873-1897
Autorovy další knížky
| 2015 |  Není anděl jako anděl |
| 2017 | Boží vůle: bludiště, nebo cesta? |
| 2016 | Veľká malá Terézia |
Knížka v sobě na malém prostoru ukrývá velké (a přitom jednoduché) myšlenky, které jdou na hlubinu. Myslím, že se Terezičce podařilo pěkně, srozumitelně a s lehkostí vystihnout základní poselství evangelia, které člověka nesvazuje složitými dogmaty, nýbrž se projevuje v prosté lásce Otce k jeho dětem (navzdory zavádějícím představám odtažitého a nedotknutelného Boha, kterého se musí věřící doprošovat či si jej udobřovat). A autorce se tyto myšlenky povedlo zdárně přenést, uvést, kontextualizovat a rozvinout. Toto poselství stejně jako jasné vymezování se proti skutkaření, zastrašování a sebetrýznění je pro mě velkým povzbuzením.