Velká nápověda

18.11.2024

Proč číst Velkou nápovědu?

Kvůli sobě samozřejmě, to především. Je čas pozvat paprsky světla konečně do hry. Ta sbírka je jedním z prvních i posledních paprsků. Od roku 2005 do roku 2023 rostla jejich slova, stíny a odlesky pěny dní. Jako duet i duel Adama a Evy.
________________________________________
Atmosféra
Velkolepý formát, příjemně těžký papír. Láska jako píseň. Lež stejně zásadní jako pravda. Svěží vůně nové smrti. Divoké okamžiky zdánlivě stojatých vod, zakleté v krásné fotografie.
Slova jako diamant: vzácná, třpytivá, ostrá. Přesná, přesto zavádějící.
________________________________________

Do králičí nory
Přitom: tajná dovolená může začít, pouze když už jednou provždy necháš všech rozumností.
Když je přemluvíš, aby Ti na velmi drahý, těžký papír vytiskli ryze osobní povolení roztrhat Velkou nápovědu, máš zpola vyhráno. Zakázaná slova už Tě nevyděsí, už před nimi nebudeš nikdy couvat až na kraj bezzvukých slabik.
________________________________________
Cizí?
Cizí jazyk je průhledná, ale svůdná záminka, jak odlákat pozornost od toho, že nic cizího už dávno neexistuje. Nemusíš žít jako všichni ostatní, jako každý druhý, jako každá druhá. Stačí namalovat první obraz pravdy, jako onoho chladného rána.
Pamatuješ? Bylo to v úterý, kdy už listí zahnalo léto na ústup.
________________________________________
Obrazy a fotografie
Nikdo ostatně nemůže být první, protože čas Života začíná druhým obrazem či druhou fotografií. První fotografie existuje dnes už jen jako kopie soumraku toho nádherného dne.
Myšlenky na druhém obrazu jsou vždy duelem, kde oponent zapomněl, s kým a proč nesouhlasí. Život se raduje z vlastních chyb.
„Jak je možné
že po lásce nezbyde vůbec nic?“
(str.19)
________________________________________
První nakonec
Myslím, že je nejvyšší čas otevřít právě tuto knihu. Začíná Větou první, ale nenechejte se zmást. Je to konec jedné, první éry.
Nemůže už nikdy nic být jinak, když:
„Už tisíc let máme všichni stejný sen“
(str.51)

„Zřekl jsem se tečky jako symbolu afektu, nechal myšlenky
prýštit fontánou omračující krásy, slova nemohla být
jinak složená, každý verš vytéká přímo z mého zamrzlého
srdce“
(str.68)

17.11.2024

Zvláštní kniha, temná, pesimistická, neúprosná. Dostal jsem nevšední zážitek, který bude chtít další čtení. Kniha už na první pohled jiná než sbírky poezie, jak dnes většinou vypadají - tzn. krásná vazba, kvalitní papír, barevné fotografie - žádný minimalismus. Totéž platí o verších - na hraně poezie a prózy, úplně odlišný narativ, žádné módní náhodné hrátky se slovy, naopak naprostá čistota vyjádření a myšlenek.