Velká samota
Kristin Hannah
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/421597/bmid_velka-samota-imA-421597.jpg
5
894
894
Rok 1974. Ernst Allbright se z bojů ve Vietnamu vrací domů jako jiný člověk. Je neklidný, trpí nočními můrami, nedokáže si udržet práci. Když mu řízením osudu spadne do klína chata na Aljašce, rozhodne se, že se tam i s celou rodinou přestěhuje. Divoká, krásná a nezávislá země se jim má stát novým domovem, kde budou konečně spokojeně žít. Také třináctiletá dcera Leni doufá, že společný nový začátek alespoň trochu zklidní bouřlivý vztah jejích rodičů. Po příchodu na Aljašku se zprvu zdá, že se jejich nové útočiště a společenství místních drsných a silných mužů a ještě silnějších žen skutečně stane lékem na všechna jejich trápení. Když však přijde zima, Ernstův psychický stav se prudce zhorší a rodina Allbrightových se začne nezadržitelně rozpadat. Spolu s další vánicí zasáhne Leni a její matku poznání, před kterým tak dlouho zavíraly oči: v okolní divočině je nikdo nezachrání, pokud jim má někdo pomoct, musejí to být ony samy. Velká samota je úchvatný příběh o lidské křehkosti a houževnatosti, o nádherné, ale nesmiřitelné přírodě, která měří všem naprosto stejným metrem.... celý text
Přidat komentář
Kniha na mne již čekala v místní knihovně a tak jsem neodolala. A nelituji. Hluboký zážitek.
Děkuji.
Velmi čtivý příběh z krásného, ale pro život velmi náročného prostředí. Alespoň pro mě - jsem věčně zmrzlá. A představa období tmy, žádné sluníčko. Nezařadila bych tuto knihu do výzvy č. 18. - země, kterou bych ráda navštívila.
Čekala jsem spíše boj s nástrahami přírody a zvířaty a vyklubal se z toho úplně jiný boj. Doporučuji, stojí za přečtení.
Krásná kniha, velmi dobře se mi četla. Příběh je rozdělen do několika částí, mně se určitě víc líbila část odehrávající se na Aljašce (i když i tady se přiznám, že jsem čekala víc drsné přírody a divokých zvířat, např. medvědi tam jsou zmínění snad jen 2x). Konec byl dost rychlý a na mě přeslazený. Také mě rušily gramatické chyby a překlepy, kterých bylo v celé knize celkem dost. Přesto dávám plný počet hvězd, děj mě vtáhnul a žila jsem jím, navíc jsem si ráda čtením trochu rozšířila obzory o životě na Aljašce.
U téhle knížky mě mrazilo, a to nejen z drásajícího popisu aljašských zim. Když se veterán z Vietnamu trpící depresemi rozhodne vzít svou manželku a dceru do nefalšované divočiny, aby tam konečně našel opravdový život, tušíme, že mu místní půlroční tmy mnoho klidu nepřinesou. Sledujeme, jak se drsný život a samota bolestně vkrádá do myslí lidí, jak pomalu odhaluje opravdové povahy v dobrém i špatném. A ačkoliv to čtení místy bylo těžké, příběh je napsaný brilantně, nese v sobě spoustu lásky k lidem a přírodě a po jeho přečtení nevyzní tak ponuře, jak by se během něj místy mohlo zdát.
Čtu rád knihy z různých částí planety Země. Tentokrát jsem zavítal na Aljašku. Ten román mě uchvátil. Skvěle napsáno. Čte se jedním dechem. Drsná, pro někoho krásná příroda, ve které žijí ne zcela běžní lidé, a v téhle oblasti se odehrává drsný příběh. Jednoznačně doporučuji k přečtení. Díky té Aljašce, Je to zas něco jiného.
Aljaška! Severní a severozápadní ohraničení tohoto státu tvoří Severní ledový oceán, zbytek poloostrova a území státu - Tichý oceán.
Oceán! Jak příznačné k této knize, jejím hlavním hrdinům, hrdince... Temný, hluboký, ledový, krutý, nevyzpytatelný, nedozírný svého konce... Stejně tak na mě působily emoce všech zúčastněných, hlavně otce...
Nakonec, přeci jen někteří našli "světlo svého záchranného majáku...," díky němuž se dostali do bezpečí. Do bezpečí lidského porozumění a lásky.
Ano, ten konec potom všem..., na mě působil až moc šťastně, sladce...
85%
Leni:
Bože, jak to tady milovala; milovala divokou dravost Aljašky i její majestátní krásu. A ještě víc než krajinu milovala lidi, ke kterým krajina promlouvala. Až do té chvíle si neuvědomovala, jak hluboká její láska k Aljašce je.
______________________________________________________________________________
Leni a její láska k Matthewovi:
Její láska k němu byla tou nejprůzračnější, nejčistší a nejsilnější emocí, jakou kdy zažila. Když si člověk uvědomí, že má v sobě dar takhle milovat, je to, jako by otevřel oči nebo náhle dospěl. A takhle milovat se dá na věky. Po všechen ten čas. Nebo alespoň po ten čas, který člověku zbývá.
_______________________________________________________________________________
Strhující dojemný román, který jsem si přečetla podruhé a tuším, že to nebude naposled.
Pokud si chcete přečíst skvělý popis Aljašky, je tu pro vás. A pokud si chcete přečíst o velké zakázané lásce, to přesně v knížce najdete.
Bez váhání doporučuji tuto skvělou knížku k přečtení.
Obrovská, nekonečná, spalující láska. Sluncem prozářený trip na aljašské pláně. Nový začátek. Pospolitost komunity téměř odříznuté od světa. Teplo lidských srdcí. Podpora. Nádhera divoké přírody. Zamilovanost dospívání. Budování domova. Nálady. Dny bez slunečního svitu. Násilí. Lítost. Rozeštvanost. člověk proti člověku. Šílenství. A někde v tom pořád probleskují sluneční paprsky. Tma. Podpora. Naděje.
Taková je Velká samota Kristin Hannah. Nádherně rozepjatý román, který má v sobě přímočarost dobrodružství Jacka Londona, šílenost Osvícení, a dopad Dostojevského. Pomalu budovaný příběh, který s pokračujícími stránkami dostává tempo a který mě donutil, abych těch posledních 180 četl až do rána. Příběh v duchu hesla Co tě nezabije, to se tě pokusí zabít znovu. Příběh, ve kterém se místy usmíváte, místy máte sevřené srdce úzkostí, místy utíráte slzy. Moc pěkná a moc silná knížka, navíc napsaná a přeložená krásným jazykem.
Aljaška. Bestseller. Od Kristin Hannah. Návrat ke KH po téměř 5 letech, kdy první zkušenost a hned skvělý román Slavík, takže laťka vysoko. Venku sychravo, bílo, mrzne. Takže téměř 500 stran v teple, s horkým čajem a vzhůru do divoké krásné přírody!
Je to divoké, krásné, ale také drsné, děsivé. Jenomže, což tvrdím pořád - ne kvůli přírodě, ale lidem. Některé postavy by asi neškodilo kdyby sežrala divá zvěř (asi by je odmítla:-) nebo se ztratily a umrzly, ale to ne. Jejich činy dají zabrat jen čtením, jak to musí zvládnout ti lidé tam!
Nojooo, máte pocit jako byste byli součástí, mrzli tam, starali se o zásoby, dělili se s ostatními, radovali i soucítili s nimi. Tak naživo... Neee, to venku hučí silný ledový vítr, klídek, uvařit další horký čaj, tentokrát s rumem a pod dekou v teple rychle číst, ať už vím, jak to dopadne! A pak (zase) snít o Aljašce....
Čtivé, ale podle anotace jsem čekala jsem více drsné Aljašky.
Co se týče obalu, jak tady už bylo psáno, myslím, že je to dům, který si postavili Leni a Matthew.
Nevím, proč jsem čtení této knihy tak dlouho odkládala. Nádherný příběh, který chytí za srdce.
Já jsem za šťastný konec ráda. Příběh je skvělý a k autorce se určitě ráda vrátím. Hvězdičku méně dávám proto, že ca 2/3 knihy jsou takové obsáhlé, výpravné, ale ten konec pak nabere už poměrně rychlý spád – příběh tak působí trochu nevyváženě („ať už je to dopsaný“) a je to škoda. Závěr knihy by se dal jistě čtenáři nechat prožít mnohem hlouběji.
(SPOILER)
Dobře se mi to četlo. Nádherný příběh z nespoutané Aljašky. Určitě se časem podívám po dalších knihách autorky. Co bych trochu pohanila je obálka (vydání 2019). Proč nemůže korespondovat s dějem? Copak takhle vypadá srub o jedné větší místnosti a mini půdičce na Aljašce? Cha. Někdy by bylo lepší převzít původní obálku od originálu nebo si alespoň přečíst začátek knihy :o/
pro Ísačop: telefonát guvernérovi mě nepřekvapil, v knize je ta známost tak 2x zmíněna. Jinak ten konec byl mnohem víc pozitivnější, než na co jsem byla připravená z průběhu celého děje.
Krásná kniha,která se dobře četla,zklamal mě konec.Ten se moc nepovedl,ale pět hvězdiček dávám.
(SPOILER)
Na základě recenzí jsem se moc těšila, až si tu knížku přečtu.
Zhruba první polovina mě držela ve zvědavosti jak se Allbrightovi, lidi z města, přizbůsobí novému prostředí i způsobu života na Aljašce, kde co si prakticky neuloví nebo nevypěstují, tak to prostě nesní..
Bylo jasný, že Erntovi ani Aljaška nepomůže otřepat se z války ve Vietnamu. Bylo jasný, že se bude časem chovat hůř a hůř. A taky bylo jasný, že Cora bude jeho chování omlouvat a bude všechno, ve jménu lásky, snášet.
Ovšem lvice je lvice. I mlácená lvice bude bránit svoje mládě..
A tady jsem začala trochu očekávat klišé. Nic novýho pod sluncem- tragédie, neočekávané těhotenství, začátek nového života...
Nudáá!
Ovšem úplně tak to není. Jó, konec je trošku na cukrovku, ale tady to až tak nevadí, tady to dokonale sedlo.
Co mi teda nesedlo byl telefonát Toma W. guvernérovi. To jako fakt??
Po Slavíku, který manévroval na hraně kýče, ale držel se, tam Velká Samota občas spadává. V tomhle ohledu mě to někdy zklamalo. Na druhou stranu prostředí, v kterém se román odehrává, je opravdu strhující. Navíc autorka sama na Aljašce žila, takže je tam propis životní zkušenosti. Taky se spisovatelce nedá upřít schopnost psát tak sugestivně, že už od prvních stránek vzbudí ve čtenáři pocit, že je s rodinou Allbrightů v příběhu a jen skrytě pozoruje jejich počínání pár metrů od nich. Už je to pár týdnů od přečtení a Aljaška ve mně pořád zůstává...
Knihu jsem četla poměrně dlouho, protože některé pasáže se táhly a ubrala bych knize 100 stran. Někdy jsem se trochu zasekla. Ale příběh je plný emocí ,krásná Aljaška a zároveň drsná.Leni se ocitla v odlehlé oblasti s rodiči, poznává temní obyvatele, zlo i dobro, štěstí i smutek...nechci spoilerovat..Dlouhá tmavá zima dokáže v lidech probouzet zlo, Ernt válkou poznamenaný se snaží ochránit svou ženu před celým světem. Ale pěkně mu "hrábne" a na povrch začne vyplouvat pravda...od druhé poloviny je příběh strhující a šokující.
Ráda jsem knihu přečetla, ale znovu po ní nesáhnu, pro mě celkem depresivní, a to mi nevadí krimi.
Štítky knihy
láska Aljaška příroda rodina 70. léta 20. století domácí násilí posttraumatická stresová porucha váleční veterániAutorovy další knížky
| 2016 |  Slavík |
| 2019 | Velká samota |
| 2022 | Čtyři vichry |
| 2022 | Děvčata z Firefly Lane |
| 2000 |  Andělské vodopády |
Jedna z nejlepších knih, které jsem v poslední době četla.
Vřele doporučím každému.