Velká samota
Kristin Hannah
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/421597/bmid_velka-samota-imA-421597.jpg
5
855
855
Rok 1974. Ernst Allbright se z bojů ve Vietnamu vrací domů jako jiný člověk. Je neklidný, trpí nočními můrami, nedokáže si udržet práci. Když mu řízením osudu spadne do klína chata na Aljašce, rozhodne se, že se tam i s celou rodinou přestěhuje. Divoká, krásná a nezávislá země se jim má stát novým domovem, kde budou konečně spokojeně žít. Také třináctiletá dcera Leni doufá, že společný nový začátek alespoň trochu zklidní bouřlivý vztah jejích rodičů. Po příchodu na Aljašku se zprvu zdá, že se jejich nové útočiště a společenství místních drsných a silných mužů a ještě silnějších žen skutečně stane lékem na všechna jejich trápení. Když však přijde zima, Ernstův psychický stav se prudce zhorší a rodina Allbrightových se začne nezadržitelně rozpadat. Spolu s další vánicí zasáhne Leni a její matku poznání, před kterým tak dlouho zavíraly oči: v okolní divočině je nikdo nezachrání, pokud jim má někdo pomoct, musejí to být ony samy. Velká samota je úchvatný příběh o lidské křehkosti a houževnatosti, o nádherné, ale nesmiřitelné přírodě, která měří všem naprosto stejným metrem.... celý text
Přidat komentář
Krásný, dojemný a podmanivý příběh mladé rodiny, zasazený do divoké přírody na Aljašce. Asi i proto, že autorka na Aljašce určitý čas žila, je její popis nespoutané přírody, počasí, života lidí, divokých zvířat tak sugestivní, že jsem jen nerada knihu odkládala. Otec, který bojoval ve Vietnamu, trpící posttraumatickou stresovou poruchou a matka, která se snaží s ním žít, se vydávají s dcerou za svým novým snem. 13 letá Leni objevuje život v malé komunitě, pomalu se učí lovit zvěř i ryby, pěstovat zeleninu a shromažďovat zásoby na dlouhou zimu, navazuje nová přátelství a poznává lásku.
Stejně jako Slavík od této spisovatelky, je i Velká samota krásný a poutavý příběh s dojemným koncem, který pohladí po duši.
Mrazivě nádherná věc.
Nevyrovnaný otec magor, matka slaboch, dcera neuvěřitelně silná a inteligentní a bláznivě zaláskovaná.
Chvílemi jsem četla Betty McDonaldovou a její Vejce a já, když se tahle smutná rodina pokoušela usadit na Aljašce, ačkoli nic neuměli ani neznali. Chvílemi jsem četla Davida Vanna, když se v otci projevovali všichni jeho démoni.
Popis života na Aljašce autorka vykreslila precizně. Bezmoc, tma, nebo naopak moc světla, mrtvá zvířata, mrtví lidé, alkohol, agrese, paranoia, silné přátelství. Ale hlavně ta bezmoc - nad přírodou, nad vlastními osudy.
Klobouk dolů.
Autorka opět sepsala příběh dvou osobitých žen, tentokrát je to matka s dcerou, které na Aljašce čelí nejen drsným životním podmínkám, ale hlavně domácímu násilí.
Hlavní roli v této knize hraje Aljaška, kdyby byl příběh zasazen do jiného prostředí, tak mě zaujme jen z poloviny. Dobře je vykreslena krása, jedinečnost, drsnost a náročnost této země, která není pro každého...
Konec bych preferovala seversky realistický, nikoliv pohádkový - to mě vskutku zklamalo - ale i tak je to poutavé čtení plné příběhů, zvratů, osudů a popisů krajiny i života.
A Aljašku mi teď symbolizuje sametově modrá.
Po knize jsem s radostí sáhla po přečtení knihy Slavík rovněž této autorky, který se mi líbil.
Dle anotace jsem ale čekala trochu jiný příběh.
Nemám ráda námět domácího násilí. Ne snad, že bych zavírala oči před touto problematikou, ale nějak se nedokážu smířit s tím, že si to prostě oběti nechají líbit a nechají se zatlačit do kouta. A to v této knize platí dvojnásob. Pokud mě otec jako agresor vytáčel, ušlápnutá matka mě štvala ještě více! Vždyť měla kolem sebe tolik přátel, co by ji mohli a tolik příležitostí zvrátit osud....
Celkový dojem z knihy mám ale dobrý. Krásný popis prostředí Ajlašky.
Štítky knihy
láska Aljaška příroda rodina 70. léta 20. století domácí násilí posttraumatická stresová porucha váleční veteráni
Autorovy další knížky
| 2016 |  Slavík |
| 2019 | Velká samota |
| 2022 | Čtyři vichry |
| 2022 | Děvčata z Firefly Lane |
| 2000 |  Andělské vodopády |
Po prvních padesáti stranách jsem si říkala - dobrý, ale pětset stran mě to asi bavit nebude. Jakmile se děj přesunul na Aljašku, autorka mě svým nádherným vyprávěním, stejně jako u Slavíka, naprosto uchvátila. Téma stejně mrazivé a kruté jako příroda kolem. Bylo to nádherné a samozřejmých pět hvězd, i když konec bych brala střízlivější.