Velká samota
Kristin Hannah
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/421597/bmid_velka-samota-imA-421597.jpg
5
855
855
Rok 1974. Ernst Allbright se z bojů ve Vietnamu vrací domů jako jiný člověk. Je neklidný, trpí nočními můrami, nedokáže si udržet práci. Když mu řízením osudu spadne do klína chata na Aljašce, rozhodne se, že se tam i s celou rodinou přestěhuje. Divoká, krásná a nezávislá země se jim má stát novým domovem, kde budou konečně spokojeně žít. Také třináctiletá dcera Leni doufá, že společný nový začátek alespoň trochu zklidní bouřlivý vztah jejích rodičů. Po příchodu na Aljašku se zprvu zdá, že se jejich nové útočiště a společenství místních drsných a silných mužů a ještě silnějších žen skutečně stane lékem na všechna jejich trápení. Když však přijde zima, Ernstův psychický stav se prudce zhorší a rodina Allbrightových se začne nezadržitelně rozpadat. Spolu s další vánicí zasáhne Leni a její matku poznání, před kterým tak dlouho zavíraly oči: v okolní divočině je nikdo nezachrání, pokud jim má někdo pomoct, musejí to být ony samy. Velká samota je úchvatný příběh o lidské křehkosti a houževnatosti, o nádherné, ale nesmiřitelné přírodě, která měří všem naprosto stejným metrem.... celý text
Přidat komentář
Jsem trochu v rozpacích, jak tento román ohodnotit. První polovina knihy, ač měla pomalejší tempo, mě nadchla. Popis sžívání se městské rodinky s aljašskou divočinou jsem hltala, tím spíš, že mě tento kout světa už od malička fascinuje. Druhá polovina knihy mi nicméně tento dojem a radost z četby bohužel zkazila. Děj nabere takový spád a na pouhých sto stranách se uděje tolik zvratů (a nejedná se zrovna o příjemné zvraty), až to na mě začalo působit silně nereálným dojmem. Korunu tomu pak autorka nasadila v samém závěru, ve kterém čtenáři naservírovala naopak až pohádkově kýčovitý happyend, jenž se mě bohužel nijak emočně nedotkl. Přes to přese všechno je román příjemně čtivý. Hodnotím 3,5*.
Velká samota, pro mě Velký příběh...Před začátkem čtení jsem se nedívala do anotace, a proto když jsem se na začátku knihy dočetla, že se rodina hlavní hrdinky stěhuje na Aljašku, moje srdce zaplesalo. Miluju příběhy z tohoto koutu světa, a tenhe byl opravdu silný. Na Velkou samotu budu dlouho vzpomínat, což je pro mě vždy známkou skvělé knihy.
To byla tak hezká knížka. Autorka svým poutavým popisem krásy a drsnosti Aljašské přírody způsobila, že jsem se do té představy naprosto zamilovala. Kolikrát jsem si až říkala, že i kdyby v příběhu nenastala žádná větší zápletka, tak si snad vystačím i se čtením o běžném životě mimo civilizaci.
Knížka mě po dlouhé době vtáhla natolik, že jsem četla a četla, až najednou koukám a ono je půl druhé ráno. Ale já prostě musela vědět, jak to dopadne s tolikrát zkoušenou láskou Matthewa a Leni. Příběh jako na horské dráze, nabitý emocemi a naprosto věrohodnými postavami. Knihu jsem odkládala se směsicí klidu, spokojenosti, radosti a kapkou lítosti, že to vše už skončilo. Jak Slavík, tak Velká samota jsou za úplně úžasné. "Jako dva hrášky v jednom lusku."
Nádherná příroda Aljašky, krásný příběh, napsané čtivě.
Miluju knihy, kde mám chuť vyrazit na místo, kde se děj odehrává.
Opravdu jsem vážně uvažovala, že se přestěhuju na Aljašku.
Pro mě jedna z nejlepších knih.
Příběh zasazený do přírody Aljašky, je opravdu velmi drsný ale i plný lásky. Kniha mě celkem bavila ale očekával jsem asi něco jiného. Něco mi přišlo ,až moc přitažené za vlasy. Jsem rád, že jsem si knihu přečetl ,ale určitě se k ní už nevrátím.
Škoda, že nemůžu dát více hvězd. Knihu si přečetla nejdříve mamka a říkala mi, každopádně si ji přečti... a jsem moc ráda, že jsem ji poslechla. Mám pocit, že se chci přestěhovat na Aljašku. Mám v sobě po dočtení tolik citu, lásky, naštvání a spokojenosti... Fakt stojí za přečtení...
Pěkná kniha. Aljaška mě z autorčina popisu naprosto uchvátila. Spisovatelský um K. Hannahové mě vtáhl velmi rychle do děje a já si čtení opravdu užila. Půlhvězdu bych odečetla za poslední třetinu knihy, kdy hrdinky utíkají z Aljašky "Ven", a ten velkolepý návrat v americkém stylu byl poněkud nas mou míru uvěřitelnosti. Slavík mě nepustil od začátku do konce, ten byl v příběhu silnější, avšak tady to vyvažovala aljašská příroda. Děkuji!
Domácí násilí, tyranský otec, matka zaslepená láskou k němu, drsný život na Aljašce. Prvních 200 stran se zbytečně táhlo a nebavilo mě to. Pak se konečně kniha rozjela. Celkově mi kniha moc nesedla. Slavík mě bavil od začátku do konce.
Kniha plná emocí, která vezme čtenáře za srdce. Dokonalý popis divoké aljašské přírody, těžkých životních podmínek obyvatel, vzájemných mezilidských vztahů a složitostí tamního života. A aby toho nebylo málo..... velice chytlavý příběh, který nenechá žádné oko suché.. Je málo knih, které se dostanou až tak hluboko do lidských emocí, je málo situací v našich lidských životech, které si vyžádají tolik lásky a obětí, jak je ukázáno v této knize. Opravdový čtenářský zážitek a označení bestseller na obálce knihy je tam v tomto případě více než právem.
Autorka nám naservírovala naprosto strhující příběh.
Nádherná, nebezpečná Aljaška, snaha o prostý životní styl, touha po svobodě, láska a vášeň jsou namíchány způsobem, který mě uchvátil.
Doporučuji!
Tak já jsem asi moc kritická, když čtu to množství pochvalných komentářů. Napsat takový objemný román jistě není snadné, ale právě že je v něm nacpáno tolik srdcebolných scén a postavy se chovají tak nepravděpodobně a konce to nebere, že pro mne to bylo něco jako veliký kýčovitý barvotisk. Závěr tomu dal korunu. Obálka knihy taky neodpovídala, to že je zchátralý srub? Ovšem popisy přírody se mi líbily.
Od autorky se mi moc líbil Slavík, tak jsem se pustila jsem se do Velké samoty. Vykreslení nádherně drsné a mrazivé aljašské přírody kontrastovalo se strastiplným soužitím Cory a Leni s psychickým a fyzickým otcem tyranem. Neskutečně mne vytáčela Cora, zbitá a polámaná s tím jejím: Nedokážu ho přestat milovat.. Do háje, jak může milovat někoho, kdo jí ubližuje? Jak může v tomto pošahaném vztahu vychovávat vyděšenou dceru? Málem jsem si ukroutila hlavu. Velká samota je čtivá, nabitá emocemi, napínavá, depresivní i optimistická.
Předpokládám, že 1. plánem knihy je ztvárnění života rodiny Allbrightových na pozadí nádherné, leč zároveň kruté aljašské krajiny. Román nevtíravě, avšak srozumitelně zpracovává několik vážných společenských témat. Ale ve mně i několik dní po přečtení rezonuje něco jiného. Krása, drsnost, divokost či ryzost aljašské divočiny. Aljaška se stala pro mě tím zásadním hrdinou příběhu. Nevybavuji si, že bych kdy četla podobně úchvatnou knihu!
“Tady mluvila nejhlasitěji sama příroda.” (str. 157)
(SPOILER) Ta kniha je velká nejen formátem a počtem stránek. Hlavní postavy nás oslovují v každém svém činu, Leni, dospívající holčička se zvláštními rodiči je hrdinkou od samého začátku. Táta, prchající sám před sebou, táhne tříčlennou skupinku až na Aljašku, kde mu jako dar vděčnosti jeho spolubojovník z Vietnamu odkázal svoji chalupu s pozemkem. Prostředí Aljašky je pro mě hodně exotické. Znám ho zatím jen od Jacka Londona, ale tady jsme v současnosti. Komunita obyvatel vesnice, do které ti tři přicestovali, je soudržná - až na otce Ernstova kamaráda z války. Bohužel, Ernst jeho vlivu zcela podléhá a po své rodině požaduje slepou poslušnost. Ke své manželce se ve svých záchvatech chová strašně, celá vesnice o tom ví, ale Cora manžela stále miluje. Pořád doufá v jeho nápravu. Leni to všechno snáší se strachem, otce se bojí, ale s mámou proti němu drží tiché spojenectví. Otec proti sobě nakonec postaví všechny, i toho šíleného Earla. Teď už u něj šílenství propuká naprosto. Cora odmítá nabízenou pomoc okolí, stále zůstává s tyranem. Klasický případ týrané oběti a naučené bezmoci. Leni se zamiluje do Matthewa, roky se mají rádi, ale až nyní je to láska jaksepatří. A zakazovaná, pro otce je Tom, Matthewův otec, úhlavní nepřítel. Lena a Mathew utíkají před Ernstovou pomstou až nahoru do skal, a tam je přepadne bouře. Dojde k tragédii, pádu a smrtelnému úrazu. Všechno se vystupňovává, máma konečně sbírá odvahu k útěku zpět do civilizace. A na konec si všichni počkejte ;) Vřele doporučuji, ta kniha nemá hluché místo, je tam všecko, co má dobrý román mít a je dobře čtivá.
Štítky knihy
láska Aljaška příroda rodina 70. léta 20. století domácí násilí posttraumatická stresová porucha váleční veteráni
Autorovy další knížky
| 2016 |  Slavík |
| 2019 | Velká samota |
| 2022 | Čtyři vichry |
| 2022 | Děvčata z Firefly Lane |
| 2000 |  Andělské vodopády |
Před delším časem jsem si v knihovně půjčila Slavíka a Velkou samotu,jako první jsem bohužel četla Slavíka a ten mě opravdu moc nenadchnul a tak jsem obě knihy vrátila zpět s tím že se mi Velká samota taky nebude líbit.Ale nedávno jsem na ni zase narazila a rozhodla se jí dát druhou šanci a dobře jsem udělala.
Je vidět že Aljaška a vůbec americké prostředí je autorce mnohem bližší než Francie za války.A na obou knihách je to sakra znát.
Takže pokud se vám Slavík moc nelíbil zkuste tuto knihu.
No až teda na ten sladký happy end,ale to se dá vydržet.